Nadšená Krejčíková: Být olympiáda loni, tak tu nejsem. Mám husí kůži
PŘÍMO Z TOKIA | Pohádka tenistky Barbory Krejčíkové pokračuje. Z řadové vojačky okruhu WTA je z ní grandslamová vítězka a hvězda, které se podstrojuje zápasy na hlavním dvorci. Tak je to i na olympiádě v Tokiu, na níž šampionka Roland Garros v prvním kole odehrála jen sedm gamů, než jí kazašská soupeřka Zarina Dijasová vzdala pro zranění lýtka.
Jaká to pro vás byla olympijská premiéra?
„Hezká. Dostala jsem se na ten největší kurt, mám obrovskou radost, že mě tam dali. Snad jsem si to zasloužila. Hrozně se mi tam líbilo, doufám, že si tam zahraju ještě nějaký zápas. Je to fakt hrozně hezký kurt, s příjemným povrchem. A i když tam nebyli diváci, tak se mi tam hrálo fakt dobře. Na druhou stranu mě mrzí, že musela skrečovat a zápas jsme nedohrály. Na druhou stranu ty první kola jsou nejtěžší, takže jsem to očekávala těžké a jsem hrozně ráda, že si na takovém obrovském turnaji zahraju další kolo.“
Vypadáte fakt hodně potěšeně…
„Fakt jsem nadšená. Vždycky, když sem přijdu, tak mám husí kůži. Hrozně se mi to líbí. Včera jsem byla i na zahájení, říkala jsem si, že chci jít, i kdyby mě to mělo stát zápasy, je to neskutečný zážitek. Jen jsme prošli a jeli jsme zpátky do vesnice. I když jsem šla teď na kurt, člověk bývá nervózní, neví co má čekat… Ale když tam vlezu, vidím kameru a svůj záběr, tak si říkám, jo ty jo, tady jsem vždycky chtěla být, chtěla to zažít. Říkám si, teď tady jsi, tak si to užívej.“
Takže vás atmosféra pohltila, ačkoli je prázdné hlediště?
„Určitě. Je to prostě jiné. Je to olympiáda, jednou za čtyři roky. Tahle je dokonce ještě o rok odložená. Kdyby byla loni, tak se sem ani nedostanu. Ale výsledky za poslední dobu jsem se prostě kvalifikovala. Prostě nechci, abych, jak to říct… Abych to moc prožívala a říkala: ´Jé, tys to měla udělat úplně jinak!´ Ať to dopadne jakkoli, tak se k tomu chci postavit, abych z toho měla radost a byla šťastná s jakýmkoliv výsledkem. Užívat si to a odehrát svůj nejlepší tenis a neřešit, jestli vyhraju, nebo prohraju.“
Jak jste zvládla tokijské horko?
„Na kurtu super, fakt super. Nevím, jestli to tak je, ale víc mi asi bude sedět odpoledne, takže bych si přála, abych hrála víc odpoledne. Rána jsou pro mě docela těžký a podmínky mi míň svědčí než odpoledne. Na kurtu jsem se cítila hezky. Centry se mi začaly hrozně líbit, takže doufám, že budu ještě na centru hrát.“
