Ogrodníková ve finále: Kotouč na noze, croissant pro Vránova Lea
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Byl to její životní sen a oštěpařka Nikola Ogrodníková si ho splnila. Na olympiádě v Paříži postoupila do finále, přestože první daleký pokus těsně přešlápla. Výkon 61,16 metru ze třetí série jí stačil na postup z jedenáctého místa. „Jak jsem stoupla na stadion, řekla jsem si, že dneska je ten den, že naskočím na vlnu a pojedu,“ řekla. A pospíchala za svým partnerem Petrem Vránou a jeho synem Leem. Chtěl ochutnat croissant.
Prvním pokusem jste sice přehodila kvalifikační limit 62 metrů, ale s těsným přešlapem. Co se přihodilo?
„Já jsem ten hod nechala prostě projít a úplně jsem si nepohlídala, že tam mám ještě někde čáru. Já jsem to nevěděla, radovala jsem se, byla jsem dojatá, že jsem hodila kvalifikační limit. Holky mi gratulovaly, a potom až vzápětí, kdy jsem si šla pro věci, tak jsem zjistila, že jsem šlápla na čáru. Nicméně mě to vůbec nerozhodilo. Já jsem prostě věděla, že to dám znova. Jako by se to nestalo. Třetím jsem se tomu přiblížila.“
Co vám dávalo víru?
„Já jsem i v rozcvičování házela daleko. Dneska jsem vstala a vůbec jsem nebyla nervózní. Já to nemám ráda, když nejsem nervózní. Ale naopak jsem měla takovou hrozně hezky nastavenou hlavu, byla jsem jak před Diamantovkou. Proto jsem si roztleskala první pokus, protože tohle na jiných stadionech nezažijete.“
Od červnového mistrovství republiky ve Zlíně jste nezávodila, byl to záměr?„Já jsem dlouho čekala, jestli mě vezmou na Diamantovou ligu. Bohužel mě na ni nevzali, takže jsem pokračovala dál v tréninku a myslím si, že to je dobře, protože já jsem se fakt na ten závod těšila. Hrozně jsem se těšila na to závodění, protože jsem skoro čtyři týdny v kuse jenom trénovala. A možná to bylo i dobře, protože v technice jsem si našla nějaké věci, které jsem potřebovala.“
Na podzim jste opustila tréninkovou skupinu Jana Železného, byla pro vás výzva se na olympiádu připravit sama?
„Nebylo to úplně jednoduché. Musím teda upřímně přiznat, že jsem chodila párkrát domů s tím, že si nejsem super jistá, jestli třeba ten trénink na příští týden mi dává takhle smysl. Kolikrát jsem třeba dvě hodiny strávila jenom nad blbým jedním týdnem. Jestli rychlost dám tady nebo tady. Nastavila jsem si házení s posilovnou, s kterou mi pomáhá ještě kondiční trenér. A zbytek jsem si dodělala podle pocitu, abych si udělala strukturu, kterou jsem chtěla splnit. Nebylo to úplně jednoduché, ale zase jsem věděla, že jdu dobrým směrem a takhle mě to dělá šťastnou. A tohle je pro mě teď nejvíc.“
Na tribuně vám radil bývalý oštěpař Miroslav Guzdek, byl v podobné roli jako v minulosti při závodech Železný?
„Během závodu mi samozřejmě i dává servis. Hlídal mi věci, o které jsem ho poprosila. Myslím, že každý atlet tady někoho potřebuje. Míra tady byl se mnou, já mu normálně posílám házení, sem tam nějaká videa, abychom to zkonzultovali. Musím teda přiznat, že nebyl na žádném tréninku. Před olympiádou jsem si všechno házela sama.“
Vypadá to, že příprava se povedla…
„Musím zaklepat, že jsem neměla žádné zranění. Krom toho, že jsem si dva týdny před olympiádou hodila v posilovně desítku kotouč na pravou nohu, když jsem ho vracela zpátky na stojan. Z toho jsem teda nebyla moc nadšená, ale naštěstí s tím nic nebylo. Noha byla oteklá a hodně modrá, ale dobrý… Možná jsem to takhle asi potřebovala. Víc se věnovat házení na tréninku, aby se tam začaly dít nějaké jiné věci. Začala jsem přetvářet špatné vzorce, které jsem tam měla. Teď bych na nich mohla do příštích sezon stavět na jiných základech.“
V Paříži máte partnera Petra Vránu se synem Leem, jak ho olympiáda baví?(úsměv) „To zjistíme teďka, jestli ho to ještě baví. Přece jenom tady museli být docela brzy, ale myslím, že už před tou Paříží byl úplně nadšený, když zjistil, že sem bude moct jet. Má samozřejmě nějaké věci naplánované, chce zkusit originál francouzskou bagetu a francouzský croissant. Myslím si, že je moc rád, že tady může být.“
