Jušku pouštěl trenér podle větru: Jako při skocích na lyžích...
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Výkon z kvalifikace by dálkaři Radku Juškovi v olympijském finále stačil na páté místo. I kvůli tomu, že se nevyrovnal s proměnlivým větrem v sektoru, ale skončil skokem 783 centimetrů desátý. Což po zdravotních potížích ze začátku sezony ocenil. „Kdyby mi někdo řekl, že budu desátý na olympiádě, vysmál bych se mu do očí,“ řekl Juška.
Trenér Josef Karas na tribuně hlídal vítr a posílal Juškovi na dálku signály pomocí svých rukou. Chyběl mu už jenom kulich a praporek, kterým na můstku pouští závodníky koučové ve skocích na lyžích.
Jak vítr závod ovlivnil?
„Bojovali jsme s větrem. Nejsou to výmluvy, že to zkazil vítr. Museli jsme hrát, aby se nepřešláplo. Vítr zkazil to, že jsem nešel na kratší, frekvenční kroky, ale bylo to celé takové delší, trapnější…“
Nestálo přece jenom za to zariskovat?
„Asi se riskovat dalo, ale nechtěl jsem to úplně pokoušet tím třetím, kdy to ten vítr fakt trošku kazil. Pokud někomu foukne nula pět proti a dalšímu nula pět do zad, je to metr za sekundu rozdíl, což na prkně hraje velkou roli. Bohužel…“
Cítil jste, že se vítr točil?
„Podle mě se točil, každý pokus jsem měl úplně jinak. Ale všichni jsme měli stejné podmínky, jenom někdo trefil trošku víc štěstí, že mu to vyšlo. O tom to je, je to soutěž.“
Proto vám trenér Josef Karas mával jako na můstku při skocích na lyžích?
„Ono je to docela těžké. V rozcvičení, když jsem na vítr čekal, on mi ukazoval, že byl dobrý, ale začal strašně foukat proťák. Každou chvíli se to otáčelo jinak. Dá se to skoro srovnat se skoky na lyžích…“
Kdyby vám někdo před pár týdny řekl, že budete desátý na olympiádě, bral byste to?
„Tak bych se mu vysmál do očí. V kvalifikaci to bylo fakt velké štěstí. Vůbec jsem tomu nevěřil.“
V kvalifikaci jste skočil 815 centimetrů, na co jste pomýšlel ve finále?
„Finále je vždycky úplně nová soutěž. Věřil jsem určitě v top osm a věřil jsem v osm metrů. Myslím si, že to tam bylo. Kdybych měl ještě jeden pokus, tak myslím si, že by to tam prošlo. Ale po válce je každý generál a holt to musíme zanalyzovat, poučit se z toho a jedeme dál.“
Spravil jste si chuť po mistrovství Evropy, kde jste nepostoupil do finále?
„Určitě, já si myslím, že na sto procent. Sice to desáté místo bylo taky trošku hořké, protože top osm nebylo daleko. Ale já si myslím, že by to bylo až moc, po tom co se dělo celou sezonu, aby to najednou vyšlo úplně na milion procent, což si myslím, že vyšlo i tak.“
Vy umíte v sezoně či v kvalifikaci skočit výkony, které by vám ve finále zajistily mnohem vyšší místa. Věříte, že to na velké akci někdy vyjde?
„Věřím, jenom doufám, že to nebude až v padesáti… Věřím v to. Ve finále chce člověk ještě trošku víc a samozřejmě každému sedí trošku něco jiného. Když je den mezera mezi soutěží, není to úplně typické. Naposledy to bylo v Berlíně 2018, kdy mi to taky úplně nesedlo. Zase den k dobru na to, aby si člověk odpočinul a nabral síly. A čím člověku je víc, tak tím těch sil potřebuje daleko víc…“
Co jste říkal atmosféře na stadionu?
„Atmosféra byla úplně bombastická. Lidi fandili, fandili všem. Nevím, kolik tam teď v tuhle chvíli bylo diváků, ale když je člověk roztleskal, tak se fandilo na plné koule. Když se nějaký běh dobíhal, byl úplný pískot, i Tentoglou si zacpával uši, protože to bylo úplně neskutečné.“
