Vrána u bronzu partnerky: Zážitek na celý život! Děkoval do třinecké šatny
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | A je tu další šťastný příběh sportovního páru z olympijské Paříže. Oštěpařka Nikola Ogrodníková vybojovala v sobotním finále senzační bronz a přímo u sektoru jí fandil její životní partner, hokejista Petr Vrána, se synem Leem. Hned po závodě se tak mohli všichni obejmout. „Malý má zážitek na celý život, já taky,“ radoval se Vrána.
Jeho syn Leo štastně pobíhal po ochozu Stade de France a Petr Vrána s úsměvem přijímal gratulace.
„To ne já. Já jsem nic nehodil, my jsme tady fanoušci,“ reagoval vesele.
To jeho žena Nikola Ogrodníková zvádla finálové drama soutěže oštěpařek, třetím pokusem se zachránila v závodě a zároveň jím vybojovala bronz, o který se ale tvrdě bojovalo až do konce.
„Nervy? Strašné… Strašné! Malej byl taky nervózní. Ty poslední hody, když to šlo do těch šesti hodů, tak jsme měli, myslím, nervy všichni,“ líčil Vrána.
Lístky sice se svým synem měl na opačnou stranu stadionu, ale nakonec se oba dostali tam, kde při finále chtěli být, a Ogrodníkovou sledovali zblízka. A hned po závodě se šťastně obejmuli.
„Měli jsme možnost, což je úžasné. Ukecali jsme lidi a seděli jsme celý závod tady. Atmosféra tady, to je neskutečný. Nevím, kolik je tady lidí, šedesát, sedmdesát tisíc lidí… To je prostě pecka. A aby se udělala medaile… Já mám hroznou radost!“ radoval se Vrána.
Ogrodníkové byli nablízku celou olympiádu. Po kvalifikaci oštěpařka vyprávěla, že má malý Leo chuť na pravou francouzskou bagetu a croissant. Teď má pro něj ještě lepší dárky v čele s bronzovou olympijskou medailí, v níž je kousek Eiffelovky.
„A taky plakát, který se dává jenom k medailím, a krásného plyšáčka se zlatými botičkami. Péťa mi dneska říkal, že Leo mu řekl, že budu třetí. Fakt se to stalo! Fakt se to stalo!“ líčila Ogrodníková.
Vrána díky Ogrodníkové nahlédl pod kůži klasické české disciplíny, která v Paříži prodloužila úspěšnou sérii. Od roku 1988 jen v roce 2004 v Aténách neměl žádný český oštěpař medaili.
„Jako fanda, než jsem do toho nahlédl trošku blíž, tak jsem říkal: Proč to nehodí, proč háže tak málo?“ líčil Vrána. „A pak když si to člověk zkusí osobně, tak si uvědomí, jak je to strašně technicky i fyzicky náročný sport. Načasovat ten pohyb, odhod je tak neskutečně těžké, že někdy si říkám, že jsem někdy závody komentoval neskutečně naivně. Je to strašně těžké, a klobouk dolů, co všichni holky a kluci v oštěpu dělají.“
Olympiádu si užili i díky gestu hokejového Třince, který svého kapitána pustil do Paříže během přípravy na novou sezonu.
„Z Třince mě pustili, s malým jsem tady byl čtyři, pět dní. Říkal jsem už po Vánocích, že na olympiádu, pokud to vyjde, pojedu. Máme přípravu na sezonu, ale avizoval jsem to dopředu, byli jsme domluvení. Věřím, že to všichni chápou. Zítra ráno jedeme domů, zpátky do práce,“ řekl Vrána. „Jsem za to hrozně rád, že jsme měli tu možnost tady být. Všichni fandili, za to jim taky děkuju. Dneska dávali kluci v šatně instagramové posty…“
Třinečtí hráči se po ranním tréninku rozjeli po ledě a rozpustile odhodili hokejky, jako by to byly oštěpy.
„Ať to ve večerním finále letí, co nejdál,“ popřáli Ogrodníkové.
A docela to klaplo.
