Ogrodníkové francouzské sny: Leo řekl, že budu třetí! A fakt se to stalo!
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Hokejista Petr Vrána, životní partner Nikoly Ogrodníkové, se pochlapil a vybojoval pro oštěpařské finále olympiády pro sebe a syna Lea místo hned u sektoru. Spolu viděli, jak se česká atletka třetím pokusem poslední záchrany 63,68 metru vyhoupla na bronzovou příčku, kde už zůstala. „Péťa mi dneska říkal, že Leo mu řekl, že budu třetí. Fakt se to stalo! Fakt se to stalo!“
Český oštěp zase zazvonil. Atletická medailové série, která na olympiádách trvá od roku 1948, byla na hraně propasti. Pak ale zazvonil do vítězného zvonu na Stade de France norský vítěz pětky Jakob Ingebrigtsen a Nikola Ogrodníková vypálila bronzový hod. A v mixzoně jako první mluvila o obalu na mobil, na který si nechala vyrýt francouzský nápis Les rêves. Sny...
Jak to s ním bylo?
„Já jsem si dneska šla vyzvednout obal na mobil, který jsme dostali. Mohla jsem si tam nechat něco vyrýt. A já jsem si tam vyryla francouzsky Dreams (Sny). A pán mi řekl, ať přijdu zítra, asi abych mu ukázala, jak jsem dopadla. Asi bude zítra překvapený…“
Vám hrozilo vyřazení a byl z toho medailový pokus, co k němu říct?
„Já jsem se nějak nemohla zkoncentrovat na ty dva, měla jsem hrozně moc daleko daný rozběh. Po kvalifikaci jsem věděla, že je to tady docela rychlé. A bála jsem se, že budu přešlapovat, protože ve finále běží člověk přece jenom v emocích a rychleji. A bylo to až moc posunuté, pořád jsem nemohla najít správný rytmus. Na ten třetí jsem to posunula zpátky, zjednodušila jsem to, zavřela jsem si vršek a prostě jsem to hodila.“
A závod byl najednou rozjetý na medaili…
„Strašně se to změnilo. Já jsem si najednou říkala: Jo, já jsem dobrá, fakt dobrá…“
Doufala jste, že by to mohlo stačit?
„Ještě jsem tam měla tři holky, které jsem čekala, že mě přehodí. Z toho jsem byla nervozní, snažila jsem se přitlačit. Někdy, když hodíte takový výkon, tak vás to nabudí. A mě to nabudilo. Čekala jsem, že ještě mám na to, abych přidala. V kvalifikaci jsem házela daleko líp, dneska to nebylo tak dobrý.“
Před poslední sérií jste byla stále třetí, soupeřky odpadávaly, ale poslední z nich, Chorvatka Sara Kolaková, zahrozila hodem přes 63 metrů. Měla jste nervy?
„Ani ne. Já jsem to nechala, jak se to stane. Ale samozřejmě jsem to sledovala, sledovala jsem každou tu holku. A vždycky jsem si říkala: Jo, dobrý, máme o jedno místo míň, tak fajn. Říkala jsem si, že Kolaková by na mě mohla zatlačit, ale očekávala jsem, že když mě přehodí, tak já ji přehodím zpátky.“
Měla jste energii na poslední pokus?
„Ještě jsem se soustředila, abych hodila. Protože se mi strašně chtělo brečet, když jsem se tam postavila, když jsem si roztleskala ty diváky. Říkala jsem si: Ty jo, vždyť já už mám medaili… Snažila jsem se zkoncentrovat, abych ještě hodila nějaký výkon, ale bylo to hrozně těžké.“
Jak vám zní: Nikola Ogrodníková – olympijská medailistka?
„Úplně nádherně, nádherně… Snově.“
Slíbila jste ji Leovi?
„Jo, a taky plakát, který se dává jenom k medailím, a krásného plyšáčka se zlatými botičkami. Péťa mi dneska říkal, že Leo mu řekl, že budu třetí. Fakt se to stalo! Fakt se to stalo!“
Jaké bylo se s nimi po závodě potkat?
„Jsem strašně ráda, že tu mohli být. Pro mne strašně znamená, že jsem postoupila do finále, byla jsem strašně ráda za ten celý rok, staly se mi strašně moc velké věci…“
Je zadostiučinění za všechna ta léta? V roce 2018 jste byla druhá na mistrovství Evropy, pak vás zastavilo zranění a od té doby to bylo nahorů – dolů…
„Já myslím, že jsem věděla, že to tam pořád mám, jen jsem hledala tu správnou cestu. Strašně moc bych chtěla poděkovat své fyzioterapeutce, která se o mě starala už druhým rokem. A tím, že si trénink dělám sama, všechno se tak krásně spojilo, jak by mělo, a zapadlo to, že je z toho bronz.“
Vloni jste odešla z tréninkové skupiny Jana Železného a přípravu si řídíte sama. Co by řekla trenérka Ogrodníková závodnici Ogrodníkové?
„Ať je dál, jaká je, a nebojí se lidem říkat ne a říkat jim svůj názor, protože člověk se musí prát i sám za sebe.“
