Krpálek si povídal s Vetchým: Lukáši, jsi zázrak! Šampion chce Rinera
Sešli se už potřetí, aby před kamerami iSport.cz klábosili o judu. Lukáš Krpálek se po dvou předchozích sezeních s hercem Ondřejem Vetchým vždy vracel z olympiády se zlatou medailí. A i teď se dobře naladil. V unikátním hovoru dvou bojovníků jemné cesty juda nabídl otevřený pohled do své sportovní duše. Vysvětlil, jak ho zasáhla sláva, popsal své krize i trest síly šampiona. „My si musíme uvědomit, že žijeme v době Lukáše Krpálka,“ vzdal mu Vetchý hold.
Stejně jako v roce 2016 si povídali v malebné vinohradské zahrádce, tentokrát byla ve vzduchu cítit přicházející bouřka. Ondřej Vetchý je judista srdcem, s Lukášem Krpálkem si se smíchem vyměňovali staré historky. Třeba jak se před třemi lety při posledním společném rozhovoru potahali na tatami na Folimance. V uvolněné náladě pak jeden z nejlepších judistů historie odhalil zdroje své síly. Vzpomínal, jak před životním závodem seděl zcela zlomený na chodbě. Vyprávěl, jak čelí obřím medvědům těžké váhy, jak kdysi ztratil závodní jistotu a pak ji znovu našel i pomocí malého zápisníku. A došlo i na očekávaný střet s Francouzem Teddy Rinerem na olympiádě v Paříži, což může být přelomová událost v dějinách světového sportu. „Chci ho ve finále,“ řekl Krpálek.
Vetchý: „Luky, jak to je dlouho, co jsme tady seděli?“
Krpálek: „To bude osm let. To bylo před Riem. Pak jsme spolu natáčeli na Folimance.“
Vetchý: „Jo, jo, k tomu se ještě vrátíme. Jak jsem se tě chytl, tak jsem to vyhodnotil tak, že budu zraněný…“
Krpálek: „Mně se hrozně líbilo, jak ses do toho pustil. Jak ses chtěl rvát…“ (směje se)
Vetchý: „Protože v době, kdy jsem závodil, tak jsem se mohl prát a Aišou Lauerem, s panem Purkertem, s Jardou Křížem, se Stromem - Jirkou Sosnou - s těmito fenomény. A když ses s nimi pral, oni byli třeba těžší a byli silnější, ale mohl ses nějak prát. Ale v okamžiku, když jsem se chytil tebe, tak mně došlo, že se prát vůbec nemůžu. A já jsem se potom potácel, bolela mě záda, měl jsem vytahané nějaké prsty, články, koleno mě bolelo. A šel jsem kolem hospody. A chlapi na mě: Ondro, pojď si dát s námi pivo. A já jsem řekl: A proč ne? Tak jsem mezi ně sedl, teď mně přinesli to pivo a já…“ (Vetchý ukazuje, jak se mu třese ruka)
Krpálek: „Tak mi řekni, kdy naposled jsi byl předtím v kimonu?“
Vetchý: „Trénink ještě pak byl nějaký, ale poslední závod jsem se pral za policejní školu v Hrdlořezích, kde jsme jako učili policajty sebeobranu. To byl můj poslední zápas.“
Krpálek: „A ty se divíš, že tě to pak bolelo...“
Vetchý: „Mně to bolelo už předtím. Ale tebe se ptám: Já jsem se s nikým takhle strašně silným nesetkal. Když jsi v konfrontaci s těmi nejsilnějšími judisty na světě v té super těžké váze, ti chlapi váží třeba o čtyřicet kilo víc než ty, v některých případech třeba i o padesát. A jsou to fakt nejsilnější chlapi, který si já v úpolových sportech umím představit, jejich momentální síla je větší než tvoje?“
Krpálek: „Jasně, určitě je. Kór třeba první minutu, první dvě minuty mají sílu mnohonásobně vyšší.“
Vetchý: „Mnohonásobně není možný…“
Krpálek: „Je to možný. Fakt, když se podíváš na videa, oni tam první dvě minuty se mnou zametají. Samozřejmě, já se snažím hýbat. Oni vědí, že když mě neporazí do minuty, do dvou, tak většinou prohrají. Může se stát, že mě potom ještě někde utáhnou, ale pravděpodobnost už je menší.“
Vetchý: „Je silově velký rozdíl supertěžká proti těžké?“
Krpálek: „Je…“
Vetchý: „Platí to tak, že by těžší měl vyhrát?“
