Perun a Dave: férové gesto a konec. Vítězství si musíte zasloužit
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Další česká medailová naděje padla pod Eiffelovkou. Pro Ondřeje Perušiče a Davida Schweinera euforický olympijský festival v srdci Paříže skončil dvěma tvrdými porážkami. V sobotu padli s Brazilci na závěr základní skupiny a v nedělním osmifinále nestačili na Nizozemce Stefana Börmanse a Yoricka de Groota 18:21, 16:21. V rozhodující chvíli se zachovali rytířsky a přiznali soupeři bod. „Člověk by si měl vítězství zasloužit,“ řekl Perušič.
Kotel pod Eifellovkou bouřil, lidé máchali rukama zeshora dolů a křičeli do rytmu: „Monster block! Monster block! Monster, monster, monster block!“ David Schweiner právě vyskočil nad síť, přibil nizozemský smeč k zemi a ve druhém setu Češi prohrávali jen 9:10. Pak proti nim dvakrát zahrála páska. A potom padl nizozemský servis někam na hranu hřiště. Rozhodčí zahlásili aut, Nizozemci začali protestovat. Češi hned uznali, že byl balon ve hřišti. Do zápasu už se pak nedostali.
To bylo krásné gesto, nemyslíte?
Schweiner: „Vnímáme to jako automatické gesto, děláme to i na jiných turnajích. Tohle by měl být do budoucna standard u všech. Balon byl vevnitř, tam nebylo co řešit.“
Perušič: „Ano, člověk by si to vítězství měl zasloužit. Jestli se bude za každou cenu snažit ukrást každý zápas jeden dva body, tak jednak to s tím výsledkem nic neudělá, a jednak si myslím, že sport by měl být i o něčem jiném než o touze zvítězit za každou cenu.“
Před tímhle momentem proti vám dvakrát zahrála páska, rozhodovalo se právě tady?
Schweiner: „Nizozemci podávali dobře celý zápas. Těch servisů, které se přehouply přes pásku, bylo víc, jak na naší, tak i na jejich straně. O tom to nebylo. Byli konzistentnější po celý zápas, aniž by dělali příliš mnoho chyb, což nám se nepovedlo. A když jsme se je pokusili zatlačit, plynuly z toho chyby na podání a to rozhodlo.“
Jak hodnotíte vaši účast na olympiádě?
Perušič: „Pocity jsou asi hodně smíšené. Na jednu stranu – zahrát si před takovouhle kulisou na nádherném místě, na nádherném stadionu a navíc relativně blízko České republice před spoustou našich fanoušků je asi něco, co si přeje každý sportovec. Jsme za tuhle zkušenost strašně vděční. Na druhou stranu, asi nemá cenu zastírat, že naše cíle na olympiádě byly vyšší než prohra v osmifinále. Asi bychom neměli uhýbat před tím, že ten výsledek je relativně spravedlivý, protože jsme tady opravdu nepředvedli nic, čím bychom si tu účast ve čtvrtfinále zasloužili. Nehráli jsme vyloženě tragicky nebo extrémně špatně, ale na to, aby se člověk dostal do nejlepší osmičky, musí předvést víc. A v obou dvou zápasech – jak s Brazilci, tak s Nizozemci bylo vidět, že nám něco schází v té hře, abychom zvítězili.“
Co to bylo?
Schweiner: „Příliš hodně věcí…“
Perušič: „Nebyla jedna věc, která by se dala vypíchnout. Sport na téhle úrovni je hodně o detailech. Je to klišé, ale je to tak. Zápasy rozhodují dva, tři, čtyři body, které buď posbíráte, nebo neposbíráte. My jsme jich příliš po cestě poztráceli. Mohly to být nepřesnosti taktického rázu, technického rázu, špatné rozhodnutí na útoku, nepříliš důsledná obrana od obou. Byl to mix věcí, a pokud takhle v každém zápase poztrácíte pár bodů, výsledek vyjde ve váš neprospěch.“
Schweiner: „Jsou to hodně smíšené emoce. Člověk je trošku na sebe naštvaný, trošku zklamaný, protože ví, že tady rozhodně nepředvedl to maximum, které umí zahrát. Ale nepředváděli jsme nejlepší výkony, deváté místo kopíruje průběh sezony. Letos jsme si to prostě nezasloužili. Je trošku smutné, že jsme nenavázali na minulý rok, který byl extrémně dobrý. Ale tohle je sport, špička je tak vyrovnaná, že pokud nejste Norové nebo Švédi, tak je to nahoru nebo dolů.“
Projevilo se, že jste olympijský turnaj hráli jako úřadující mistři světa? Ať už ve vašich hlavách, nebo v těch soupeřů…
Perušič: „Já si myslím, že to možná hrálo roli v prvních dvou zápasech proti týmům, které byly nasazeny žebříčkově níže. Ty se samozřejmě mohly uklidňovat, že hrají proti mistrům světa, a pokud vyhrají, tak jenom překvapí. Myslím, že to bylo hodně vidět na Kanaďanech, kteří riskovali podání, nebáli se hrát a velkou část zápasu jim to vycházelo. Proti týmům, jako jsou Nizozemci nebo Brazilci, kteří se pravidelně pohybují v nejlepší desítce, tak to příliš velkou roli nehrálo. Na téhle úrovni je beach volejbal velmi podobný tenisu. Nejlepší dvacítka je extrémně vyrovnaná. Opravdu rozhodují detaily, o kterých jsme mluvili.“
Většina lidí má Eiffelovku jako neutrální symbol Paříže, co se vám vybaví poté, co jste pod ní sehráli olympijský turnaj?
Schweiner: „Teď jsme možná hodně negativní, ale rozhodně jsou i pozitivní věci. Ne každému se poštěstí kvalifikovat na olympiádu, ještě takhle blízko domova, kam přijedou rodiny, fanoušci, kamarádi. Pozitiva budou převládat, jen jsme teď hodně naštvaní na sebe a výkon, které jsme předvedli.“
Perušič: „První cíl byl zkusit si přivézt kus Eiffelovky domů, to bohužel nevyšlo.“
Vedle stojící Kristýna Hoidarová Kolocová: „Uříznout…“ (směje se)
Perušič: „Možná půjdu na prohlídku… Samozřejmě j to v nadsázce… Na olympiádu budu vzpomínat se smíšenými pocity. Vnímám ji jako výsledek tříleté práce, na které jsme se domluvili po Tokiu. Je to výsledek úžasné loňské sezony, to je pozitivní konotace. Samozřejmě samotný turnaj bude mít hořkou pachuť. Přijeli jsme s cílem dostat se minimálně do nejlepší osmičky, kam si, myslím, dlouhodobě patříme. Cíl jsme nesplnili.“
Domluvíte se i na další společné sezoně?
Schweiner: „Nějaká společná určitě bude, ale teď jde o to jak.“
Perušič: „Já asi nejsem úplně fanouškem toho, aby člověk vykřikoval hned po prohraném zápase na takhle velkém turnaji nějaká rozhodnutí. Myslím si, že je fér vůči všem zainteresovaný osobám, abychom si nad tímhle sedli jak s Davidem spolu, tak s trenéry, s rodinami, s manželkami, s volejbalovým svazem a tak dále a pak společně přišli a vyhlásili rozhodnutí. To si myslím, že proběhne až po sezoně, protože teď nás ještě čeká mistrovství Evropy.“
