Ondra v Paříži užasnul: Tyrkysová stěna ve 3D, ve vesnici si sám vaří
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Je globální tváří světového lezení, na své olympijské závody v Paříži se ale Adam Ondra připravuje v klidu mimo pozornost publika. V Tokiu byla jeho účast senzací, média se chytala příběhu legendy ze skal na umělé stěně. New York Times na něm svým čtenářům představil celý sport. Teď je o něm slyšet daleko míň. „Záměrně jsem se neprofiloval,“ vysvětluje Ondra a také říká: „Mám životní formu.“
V olympijském areálu v Le Bourget, městečku v severevýchodní části metropolitní Paříže, není pod stěnou zelená louka jako před měsícem na kvalifikaci v Budapešti, nýbrž jen beton. Kotel pro diváky je ale připraven a důležité je, že Adamovi Ondrovi se líbí lezecká stěna, na níž se poleze jeho silná disciplína na obtížnost.
„Hrozně se mi to líbí barevně. Za posledních dvacet let se leze na šedých stěnách a už je to trochu nuda. A tady se mi to strašně líbí, i když tu barvu nedokážu pojmenovat, jak jsem barvoslepý,“ směje se Ondra.
Jde o směsici pastelových barev, do níž vládci kruhů v posledních letech olympiádu tradičně oblékají. Stěně vládne tyrkys s růžovým lemem na vrcholu. Chyty jsou nasázeny v pěti barvách olympijských kruhů. To vše pod vlnitou střechou proti dešti.
„I ta vlna je pěkná. Jsem rád, že cesta na lano je o trošku míň převislá, což si myslím, že mně o něco o něco víc sedí,“ pochvaluje si Ondra. „Tu stěnu jsme ještě nikdo nezkoušeli, ale je jiná, než v posledních letech, kdy byly všechny jako přes kopírák. Všechny stěny většinou bývají 2 D, takže jsou to jenom tři různě naklopené desky s tím, že ta prostřední je vždycky nejpřevislejší. Tady to je vytvarované trošku do boku, takže je to víc 3D. Je to inovace a mně se to líbí.“
Do stěny na obtížnost se Ondra dostane až v druhé části kvalifikace ve středu. Olympijský závod pro něj začne pondělní kvalifikací boulderingu, jehož stěnu naopak už dobře zná, závodil na ní vloni při mistrovství světa v Bernu. To hraje svoji roli, protože stavěči mají v boulderingu jasně daná pravidla, jaké problémy závodníkům na bouldery vymýšlet. V kvalifikaci je čekají čtyři.
„Jedna část musí být položená, technická. Ten nejpravější profil musí být fyzicky těžký boulder, ne tak dynamický. A další dva jsou koordinační, skokové. I tvar téhle stěny to dost definuje, což definovalo, na co jsme se všichni připravovali v tréninku.“
Oproti Tokiu, kdy byl při premiéře lezení na olympiádě, jednou z hlavní tváří show, je Ondra v Paříži v dost odlišné pozici.
Za prvé. V samotném závodě se už nemusí trápit s jeho neoblíbeným lezení na rychlost. V kombinaci už zůstaly jen bouldering a lezení na obtížnost, což ocenil, když při tréninku ve svém brněnském centru Hangar potkával kazašského rychlostního specialistu Rishata Kajbulina.
„Ta představa, že nemusím jít trénink na rychlost, byla strašně uklidňující,“ usmívá se Ondra.
Za druhé. Olympijská soutěž bude vypadat jinak i ve způsobu bodování. V Tokiu se výsledky počítaly součinem pořadí jednotlivých disciplín. Byl to dost divoký způsob, v němž byl Ondra v rozhodujících momentech finále blízko zlatu, aby další sekundu spadl na šesté místo.
Tentokrát nerozhoduje pořadí, ale samotné výkony závodníků, které se počítá pomocí bodů. V boulderingu i v lezení na obtížnost je jich k dispozici sto.
Za třetí. Mediální šílenství před Tokiem tentokrát Ondru minulo. Vyrostla mu mladá konkurence, nemluví se o něm jako o favoritovi. Nebylo o něm tolik slyšet. Přesně takhle to chtěl.
„Záměrně jsem se neprofiloval. Nedělali jsme třeba youtube sérii příprava na olympiádu,“ vysvětluje Ondra. „Zároveň vím, že úroveň se strašně posunula. I když jsem si jistý, že jsem tady v nejlepší formě v životě, tak si nemyslím, že je šance na medaili statisticky větší. Konkurence je brutální. Samozřejmě mě potkávají lidi a ulici a přejí mně zlato. Já vím, že pokud by bylo zlato, tak jenom za konstelace, že bych měl extrémně štěstí a úplně to nebude odpovídat výkonnosti.“
Takže žádný tlak, naopak klidné soustředění v Ondrově stylu. V olympijské vesnici si vytvořil bublinu, v níž se drží svých zvyků. Přivezl si s sebou i indukční desku.
„Budu se soustředit sám na sebe a jakoby tak předstírat, že to není olympijská vesnice. Často si třeba i vařím na pokoji sám. Tím nechci říct, že by vařili špatně, ale chci mít přesně to, na co jsem zvyklý a v tomhle ohledu nic neriskovat,“ vysvětluje Ondra. „Tak třeba jsem zvyklý snídat ovesnou kaši z ovesných vloček. Možná dělají v olympijské vesnici ovesnou kaši, ale já si ji dělám ne z jemných, ale z hrubších vloček. A to je třeba chvilku povařit…“
V sezoně mu dělalo starosti natažený úpon v rameni, který mu zkomplikoval klíčovou červnovou kvalifikaci v Budapešti.
„Nemyslím na to, považuji to za vyřešenou záležitost, ale samozřejmě pak záleží na tom kroku. Při normálním lezení o tom ramení vůbec nevím, ale může tam být specifický krok a pak se děj vůle boží,“ líčí Ondra.
Oproti Budapešti se ale na olympiádě poleze v milosrdnějším formátu. Místo čtyř závodních dní v řadě bude zátěž rozložena – v pondělí kvalifikační část boulderingu, ve středu kvalifikační část lezení na obtížnost až v pátek se ve finále v obou disciplínách rozhodne.
„Pro mě je to určitě lepší. Když mi bylo šestnáct, tak si moc nepamatuju, že bych byl po dvoudenním závodě unavený. Teďka rozhodně už nějakou únavu mám. V tomhle je to trošku férovější.“
OLYMPIJSKÁ KOMBINACE
Skládá se z boulderingu a lezení na obtížnost. V každé disciplíně můžou závodníci získat maximálně 100 bodů. V boulderingu je čekají čtyři bouldery, každý top má cenu 25 bodů. Za nižší zónu získají 5 bodů, za vyšší zónu 10 bodů, za každý neúspěšný pokus se odečítá 0,1 bodu. V lezení na obtížnost má top cenu 100 bodů, které se načítají v posledních 40 krocích. Posledních 10 kroků je odstupňováno čtyřmi body, předchozích deset třemi body, dalších deset dvě body a nejnižších deset jedním bodem.
PONDĚLÍ
- Kvalifikace – bouldering (10.00)
STŘEDA
- Kvalifikace – lezení na obtížnost (10.00)
PÁTEK
- Finále – bouldering (10.15), lezení na obtížnost (12.35)
