Fuksa po deblu: Díky za podporu, ale… Věřte, nikdo to nechce víc než já!
65 setin od medaile! Bráchové v lodi sice v deblu na placku nedosáhli, ale i tak mohli být spokojení. Už jenom účast ve finále je úspěch. „Je to paráda,“ přiznal mladší Petr. Brácha Martin si moc neoddychne, hned v pátek ho čeká boj o zlato ve své parádní disciplíně. Na singlu na kilometr. „Nikdo to nechce víc než já,“ uvedl jeden z nejlepších kanoistů posledních let, ovšem na olympijskou medaili stále čeká… „Za podporu jsem moc rád, ale budu rád, když to lidi nechají na mně,“ vzkázal fanouškům. Nemíní sám sebe dostat pod ještě větší tlak…
Už podle výrazů v cíli bylo zřejmé, že pro úspěch udělali maximum. A kdyby jim někdo dopředu řekl, že si na olympiádě zajedou finále A a v něm budou dokonce kousek od medaile, možná by ani nevěřili…
Takže spokojenost, ne?
Martin: „Super. Dal jsem si cíl být na olympiádě ve finále na deblu, což se nám povedlo. A že by bylo fajn předjet aspoň jednu loď. Takže skvělý. Byl to z naší strany povedený závod, ale je konkurence hrozně velká. Kdyby nám to někdo před olympiádou řekl, že budeme sedmí, tak to beru.“
Petr: „Vidím to podobně jako brácha. Je to vylepšení našeho umístění z minulých Her, takže paráda. Trochu jsem doufal, že by Brazilci mohli být víc vpředu a ještě bychom mohli mít lepší umístění. Ale i tak jsem šťastný a spokojený. Vždycky děláme maximum, abychom byli co nejlepší, takže trochu mrzí, že jsme byli kousek od medaile.“
Neříkali jste si v cíli, že by to nakonec mohla být placka?
Petr: „V tu chvíli jsme veděli, že jsme sedmí, to člověk tak prostě vidí.“
Martin: „Dali jsme do závěru všechno. Já jsem si hlavně říkal, ať jsou Brazilci hrozně rychlí a vytáhli nás ještě víc. Ale oni bohužel tak vepředu nebyli. Předjeli jsme aspoň jednu loď, což je super. I když pochopitelně v koutku duše myslíte vždycky na lepší umístění. Protože vždycky makáte a trénujete, abyste byli nejlepší.“
Petr: „Už jenom to, že jsme se na olympiádu dostali, bylo hrozně těžký, bylo přes víc než 30 deblových lodí. Hrozně bychom byli rádi, kdybychom jednou tu medaili s bráchou získali, na to vlastně trénujeme a děláme pro to všechno.“
Martin: „Určitě bych nechtěl, aby to vyznělo, že jsme smutní. Šest desetin od medaile, to je třeba brát pozitivně. Kdyby mi někdo před Paříží řekl, že budeme sedmí, tak by to byla paráda. Ale každý kluk myslí na medaili, proto sem jedete. Abyste si ji pověsili na krk. Chce to úplně každý. Četl jsem, jak jeden Brazilec říkal, že jede pro dvě zlata. Zatím je osmý, ale z toho je cítit, že každý chce zlato. Včetně nás. Ale ne každý ho může mít.“
Martine, v pátek vás čeká finále na singlu, vaše parádní disciplína. Jaký teď budete mít program?
Martin: „Teďka se jdu klasicky zase projet na singlu, dám si jídlo, nějaký odpočinek, aby to bylo dobrý. A doufám, že to bude dobrý den.“
Petře, půjdete bráchovi fandit, nebo ho radši necháte v klidu?
Petr: „Vyrazím se na něj podívat. Vidím ho v tréninku, jak maká, takže vím, že na to má. Budu mu dělat maximální podporu a doufám, že to dopadne tak, aby byl co nejvíc spokojený.“
Martine, vy jste říkal, že každý chce zlato. Vy jistě také, že? Navíc v disciplíně, v níž máte velkou šanci.
Martin: „Beru to tak, že dlouhé roky vozím medaile, takže si myslím, že bych si určitě tady nějakou zasloužil. Umím na ni jet, vím, jak se na ni jezdí. Ale uvidíme, co s lidmi tady udělá semifinále, hned na to za dvě hodiny finále. Takhle to vlastně nikdy nejezdíme. Ale já na to trénuju, takže jsem připravený.“
Mohl vás debl zbavit určitého tlaku?
Martin: „Dává mi to v tom, že si vyzkouším rychlý záběr, že nejezdím jenom kilometrový tempo. Už jenom to, že jsme s bráchou prošli semifinále a dostali se do A finále na deblu, mi udělalo radost.“
Martine, cítíte trochu závazek vůči fanouškům? Přeci jenom vám drží palce, navíc česká výprava tady není až tak úspěšná…
Martin: „Upřímně řečeno, na lodi vždycky jedu sám, lidi tam nejsou. Budu moc rád, když mi budou držet palce, ale chtěl bych, aby to nechali na mně a věřili mi. Protože já pro to dělám nejvíc a nikdo to nechce víc než já. Takže i když to oni chtějí, věřte mi, že já to chci ještě víc a udělám maximum. Jsem rád za podporu, ale budu rád, když to nechají na mě.“
Mají někteří soupeři velkou výhodu, že nejezdí debla?
Martin: „Záleží na každým. Já to takhle nevnímám. Nominoval jsem se na dvě disciplíny, tak je blbost, abych je nejel. Jediný chlap, s kterým to chci jezdit, je brácha. Kdyby to nebyl on, jezdím jenom singla. Ale já na to trénuju celý rok, abych to zvládnul.“
