Bronzový hrdina Jurka: Diváky jsem nevnímal. Francouz čekal, že...
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Jiří Beran jako odcházející legenda se zlatou tečkou. Martin Rubeš finále s Francouzi parádně rozjel, Michal Čupr zaskočil v klíčovou chvíli. Ale byl to Jakub Jurka, vnuk dvojnásobného olympionika Jaroslava Jurky, který v závěru v boji s Yannickem Borelem stáhl náskok soupeře a zápas českého týmu kordistů o bronz na olympiádě úspěšně zavřel.
Nedá se nic dělat, hrdina zápasu o medaili jste vy…
„Já nemám ani slov. Pořád jsme byli na dostřel, a když jsem se dostal s Borelem do kontaktu, tak jsem na něm viděl, že není něco v pořádku. Nebylo to na jeho straně, ale na mé, že jsem se z toho doslova nepodělal. Šel jsem do něj. On čekal, že budu bránit, nebo že tam vlítnu a budu na něj bezmyšlenkovitě chodit a on mi do toho bude jen kuchat a bude víc a víc přidávat skóre. Ale já si to pohlídal a soustředil se pak jen na to blikátko, co tam mají rozhodčí.“
Myslíte kontrolku, která jim značí, že skončily opakované záběry…
„A já jen stál, koukal kdy zhasne a nic víc. Ani diváky jsem nevnímal, možná jen vzadu v hlavě kluky. To mi pomohlo se soustředit. Já si ani nepočítal skóre. Já jen věděl, že musím dát hodně zásahů, tak jsem dával hodně zásahů. Proti stříbrnému medailistovi, který možná končí kariéru a je to jeden z nejlepších šermířů světa, čtyřikrát po sobě mistr Evropy, by se to stávat nemělo. Ale asi to bylo ve mně a v nás, že jsme je dokázali urvat.“
Vy jste fakt nevěděl, o kolik vedete?
„Tak sledoval jsem to. Ale neříkal jsem si: Teď musím dát, teď musím bránit, protože vedu. Já si prostě řekl: Všechno beru na sebe. Samozřejmě, řvali na mě pokyny. Ale já si řekl: Já to tady musím vyhrát pro kluky, protože nikdo jiný už to ani technicky nemůže dokázat. Tak jsem to vzal v jednu chvíli všechno na svoje záda a povedlo se. A za to jsem strašně rád, že mi dali relativně volnou ruku, bez podrobnějšího plánu, jen prvoplánově: Budeš dávat zásahy a nenecháš si je dát. A vyšlo to.“
Borel vypadal na začátku zápasu trochu nejistě…
„Já to ani nevím, já si zase tak moc ten zápas nepamatuju. To je přesně ta chvíle, kdy se člověk dostane do transu, do zóny, a já jen na něm, viděl, že není tak silný na čepeli, že jeho pohyb je takový usekaný a já tam mám momenty, kde se na něj mohu dostat blíž a zavřít mu to. On ani moc nereagoval na to, co udělám. Ale to jsou ty stavy, kdy to děláte tak dobře, že nenajde soupeř tu skulinu pro jeho zásah. Přitom je jeden z nejlepších na světě.“
Co se stalo v posledních sekundách, kdy Francouz skoro stáhnul čtyřbodovou ztrátu?
„To jsem se na pár vteřin dostal ze své zóny. To byla chvíle, kdy už můj pohyb tak výborně nenavazoval. To bylo o tu půl setinu o setinu, co máme na to, aby platil zásah na obou stranách, to jsem byl pomalejší. Ale jakmile jsem řekl, beru to na sebe, ukázal jsem na trenéra, že to udělám, jak to cítím. Udělal jsem akci, že jsem si přidřepnul, z toho jsem dal zásah. To je akce, kterou všichni nesnáší, když udělám, protože z ní většinou dostává m srovnávací zásah, když vedeme. Ale tentokrát to poprvé za celou sezonu vyšlo.“
Co říkáte na to, že jste v Paříži první Češi s medailí na krku?
„Když se na nás všichni budou koukat, jak jsme otevřeli medailové žně, tak věřím, že budou kolegové a kamarádi pokračovat. I to byla pro nás výzva, že nám nabídli tuhle odloženou rukavici.“
