Macháč: Rady od Katky? Eso na lajnu! Zlatý pár o radosti i slzách v Paříži
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Co je lepší než sportovní megaúspěch? Takový, který je spojený s příběhem. S emocemi, láskou a slzami štěstí… Což je přesně případ Kateřiny Siniakové a Tomáše Macháče. Teď už k nim patří přívlastek. Olympijští vítězové! „Máme z toho obrovskou radost,“ vykládali krátce poté, co dorazili ze slavnostního ceremoniálu. Jen tak tak si stihli otřít vlhké oči… Tady jsou jejich bezprostřední dojmy. Tedy už ty sportovní, téma „láska“ už ponechme tentokrát stranou…
Byl to od nich precizní výkon. Ukázali, jak jsou sehraní. A především pevné nervy. Kdekdo by se ze super tie-breaku rozklepal. Zvlášť, když byl ve finále. V nejsledovanějším utkání dosavadní kariéry.
Oni ne. Zachovali chladnou hlavu.
Konec, zlato a důkaz, že český tenis patří mezi světové vládce.
Měli jste v závěru vůbec nervy?
Siniaková: „Bylo to fakt těžké a stresující, o to víc pro nás výhra znamená.“
Macháč: „Musím říct, že jsem necítil žádné nervy. Ani při tom supertiebreaku. Protože stejně pokaždé musíte uhrát každý balon, nepřemýšlet. Proto mám rád tyhle vypjaté chvíle. Pochopitelně ne pokaždé... Na konci jsme hráli úžasně, samé vítězné míče, žádné chyby. Fakt bylo těžké vyhrát zlato 10:8 v super tie-breaku. Dojde nám to asi až za nějakou dobu.“
Stejně to za stavu 8:8 musel být hrozný nápor na psychiku…
Macháč: „Mám štěstí, že si to tolik neuvědomuju. Necítil jsem se vůbec nervózně. Soustředil jsem se jen na to, jak míček vyhrát. Je mi Číňana (Čang Č'-čen) líto, nezasloužil si dát dvojchybu. Rozhodlo i to, že Katka zvládla jeho první skvělý servis, který šel kousíček vedle. Pro kluka není příjemné, když trefí dobrý servis a hráčka tam je. Možná šel zbytečně na riziko. Za 8:7 jsem navíc trefil strašně těžký return, kdy jsem se uklidnil.“
Katko, vy jste v deblu zkušenější. Dávala jste Tomášovi cenné rady?
Macháč: „Ano. Říkala mi: eso na lajnu, vítězný míč na lajnu!“
Siniaková: „Ale ne... (smích) Určitě zkušenosti pomáhají. V deblech hrajeme často právě super tie-breaky, což je těžké, protože to může skončit dobře, ale i špatně. Ale naučí vás to hrát do konce, protože dokud není konec, může se stát cokoliv. Jsem fakt šťastná, až mě to dojalo, což jsem nečekala.“
Dáváte mu rady?
Macháč: „Jsou hrozně drahé.“
Siniaková: „V týmu jste dva, takže je vždycky dobře, když si pomáháte, komunikujete. Nedávám rady, protože Tomáš je úžasný hráč. Nepotřebuje je. Ale v deblu jsme si pomohli navzájem a to je nejdůležitější. Pak budete hrát dobře, když se takhle podpoříte.“
Poté, co se nepodařilo vyhrát Jiřímu Prskavcovi a potom Lukášovi Krpálkovi, pozornost se soustředila na vás. Uvědomovali jste si tlak?
Macháč: „Asi nejvíc jsem byl nervózní ve čtvrtek. Mohlo se stát, že jsem mohl dvakrát hrát o třetí místo, a hrozilo, že bych byl dvakrát čtvrtý, a to bych neunesl. Teď už jsem věděl, že proti nám hraje kamarád, který jejich debl může podržet, ale na druhou stranu mi bylo jasné, že máme jistou medaili. Měl jsem jen trochu obavy, ale začali jsme skvěle. Jsem rád, že jsme to zvládli. Je to fakt něco krásného.“
Siniaková: „Jsem pyšná, že jsme tohle dokázali a máme zlato. Na začátku turnaje bych tomu nevěřila. Musíte dokazovat, že na to máte…“
Macháč: „Je to něco úžasného. Užívám si to. Je pro mě speciální, že je to zrovna s Katkou. To je něco, co se nemůže opakovat. Moc krásný moment.“
Česká hymna vás rozplakala. Všechno vám došlo?
Siniaková: „Sama jsem nečekala, že budu takhle emocionální. Dojalo mě, že se mi povedlo podruhé vyhrát olympiádu. Na klasických turnajích hymnu vůbec neslyšíme. Takže je to pro mě nezapomenutelný zážitek. Asi to na mě všechno dolehlo.“
Macháč: „Já emoce často neukazuju, ale tohle je neuvěřitelné. Jsem moc rád, že jsme spolu mohli sdílet pódium a ten okamžik jsme si užili. Až si říkám, že se bojím, aby mě někdo neprobudil ze snu. Věřím, že pevně zůstávám nohama na zemi a těším se, až medaili dovezeme domů. Pro tyhle okamžiky sport děláte.“
Tomáši, a co vaše kamarádství s čínským tenistou, s nímž v sezoně hráváte čtyřhry?
Siniaková: „Skončilo!“ (smích)
Macháč: „Hm… Před medailovým ceremoniálem jsem přišel do šatny a vidím tam jeho věci, dali nám společnou místnost. Ale nakonec žertoval.“
Takže to vzal v pohodě?
Macháč: „Je mi ho fakt líto, protože vím, jak rád reprezentuje svou zemi, jak rád by pro ni získal zlato. Kvůli tomu mě finále trochu mrzí, ale zároveň jsem šťastný, že jsme vyhráli my. Čangovi přeju jen to nejlepší a těším se na další společné debly. Byl to těžký zápas proti kamarádovi z tour. Bojovali jsme o každý míč pro naši zemi a nakonec se nám povedlo získat zlato.“
