VIDEO | ROZHOVOR | Překonal rakovinu varlat a s odstupem mluví o tom, že mu v jistém ohledu pomohla. Badmintonista Petr Koukal je díky těžkým chvílím silnější člověk, což chce ukázat i na olympiádě v Londýně, kam se probojoval na poslední chvíli.
Aby nebyl vnímán jen jako muž s neobyčejným příběhem, ale i jako skvělý sportovec, dře na Hry jako nikdy. Podívejte se, jak trénuje pod vedením bývalé světové sedmičky.
Dnes jste sportovec, který se připravuje na olympiádu. Lidé vás ale vnímají stále i jako člověka, který v roce 2010 překonal rakovinu varlat a dokázal se vrátit do života. Pomáhá vám tento příběh?
„Nemá cenu si lhát. Pomohlo to popularizaci badmintonu. Lidé začali znát Petra Koukala. Bohužel ne díky olympijské medaili, ale nevadí mi se o rakovině bavit. Nemoc mě v uvozovkách proslavila, ale zároveň i já otevřel téma rakoviny varlat a je dobře, že se o tom mluví. Hlavně pro chlapi je to citlivé téma. Někomu to může pomoct. Mám spoustu pozitivních reakcí od lidí, kteří si přečetli můj příběh, šli k lékaři a někteří z nich opravdu nádor měli a museli je operovat. Těší mě, jestli jsem někomu pomohl zkrátit dobu léčby nebo dokonce zachránil život.“
Možná pomáhá i vaše vystupování. Měl jste rakovinu, ale choval jste se tak, jako byste měl trochu horší chřipku…
„No, vyřešilo se to hrozně rychle, vlastně během tří měsíců. Právě to by se mělo dostat k lidem. Když se rakovina podchytí včas, může to vypadat jako delší chřipka. Chemoterapie trvala třikrát tři týdny. Pak byl měsíc klid a už jsem se mohl snažit dostat zpátky do života. Když máte utrženou achilovku nebo koleno, trvá to déle. Přijít na to ale o měsíc později, mohlo to být mnohem horší.“
Jste už úplně zdravý, nebo ještě máte nějaká omezení?
„Nemusím užívat žádná léčiva, ale chodím pravidelně každé tři měsíce na kontroly. Zatím je všechno v pořídku. Teoreticky se dá říct, že šance, že bych to dostal znovu, je stejná jako u lidí, kteří rakovinu nikdy neměli. Omezuje mě to asi jen trochu fyzicky, protože chemoterapie hodně tělo oslabí. Už je to ale rok a půl. Nejvíce mi to prodlužovalo regeneraci a musel jsem víc spát, ale po úspěšné kvalifikaci na Hry to jakoby opadlo. Možná to bylo i hlavou, nejen únavou a chemií. Dnes je to podstatně lepší.“
Nyní se tvrdě připravujete na Hry pod vedením bývalé světové sedmičky Dicky Palyamyho. Neříkáte si, že jsou drsné tréninky oproti chemoterapii pohoda?
„Chemoterapie je vlastně také trénink. Jen místo svalů zatěžujete vnitřní orgány a problém je, že ty na to nemůžete připravit. Nevíte, jak je regenerovat a uvolnit. Mezi chemoterapiemi je ale tělo strašně nabuzené, protože vylučuje škodlivé látky. Tehdy jsem šel s klukama na pivo, dal jsem si je čtyři a nic jsem necítil. Mohl jsem pít, jak jsem chtěl, a byl jsem úplně střízlivý. Tělo bylo zvyklé vylučovat mnohem horší škodliviny, takže alkohol v té době nebyl vůbec žádný soupeř. Jsem si jistý, že kdybych si po pěti pivech měřil hladinu alkoholu, nedýchám nulu. Ale jinak máte pravdu, tréninky jsou díky této zkušenosti snesitelnější.“
Podstupujete na Londýn nejtěžší přípravu v životě?
„Podobné tréninky jsem zažil na kempech v Dánsku a Číně, kde jsem byl na stáži. Nyní je super, že se s nikým nemusím o trenéra dělit. Naše tréninky jsou kratší a intenzivnější. Do hodiny a půl mám hotovo. Tréninkové metody znám, není co vymýšlet, ale je to hlavně o rychlosti a intenzitě.“
Rozdíl mezi vámi a špičkou je prý v tom, že absolutní elita často hraje mezi sebou a tím se zlepšuje. Je to věc, která vám chybí?
„Ano, ale i tak jsem nyní rozhodně lepší hráč než před olympiádou v Pekingu, kde jsem skončil v prvním kole. Badminton je jako každý sport o zkušenostech. Určitě bych Petra Koukala z roku 2008 porazil, ale zároveň cítím, že nejsem o tolik lepší než konkurenti, kteří trénují společně. Když vidím, jaký za tu dobu udělali skok, zírám, jak vyrostli. Ty čtyři roky holt využili líp než já.“
Jakým stylem je chcete na olympiádě překvapit?
„Můj styl je útočný. Jsem vysoký a mám pro to předpoklady. Neumím čekat, co se stane. Dicky je tu od toho, aby mě naučil trošku do útoku přidat i nové věci. Teď mám své tři údery a potřebuji ještě další dva. Jsou to většinou nečekané řezané údery křížem přes hlavu, ale musím se je naučit i rovně, abych měl větší variabilitu. Celkově musím hru a pohyb zrychlit a zlepšit se v obraně, což spolu souvisí.“
Co pro to musíte udělat?
„Když jsem pozdě v obraně, odkryju celý kurt a dostanu se pod tlak a pouze vracím míčky. Snažíme se, abych uměl z obrany zahrát dobře, abych se z ní vymanil prvním úderem a dostal soupeře pod tlak. Můj problém je, že buď jsem v útoku a vyhrávám, nebo jsem v obraně a prohrávám. Za šest týdnů s Dickym to změním.“
Dá se popsat, co v badmintonu rozhoduje?
„Kombinace rychlosti, přesnosti a jednotky času. Vyhrává ten, kdo je stejně rychlý na začátku i na konci zápasu. V co nejvyšší kvalitě. Dicky ví, co mi nejde a kam mi to má poslat. Snaží se mi to udělat co nejtěžší. V tom je hlavní rozdíl. V Česku, kde trénuje reprezentaci můj táta, by byl trénink úplně stejný, ale cit by nebyl takový. Dicky byl patnáct let ve světové patnáctce, což je unikát a dvoufázová příprava je s ním opravdu velmi náročná.“
Jak trénink skloubíte s natáčením dokumentu Cesta snu, kde popisujete svůj boj s rakovinou a návrat do života? Přizpůsobujete přípravu natáčení?
„Vůbec, dokument není hraný, ale vyloženě popisuje realitu. Jednou za mnou přijel štáb a já řekl, že jdu běhat, oni na to, že prší, ale já to měl v programu, tak jsem prostě šel. Není to tak, že sami přijdou a řeknu: hele prší, pojď běhat, to bude dobré. I proto si myslím, že by to lidi mohlo oslovit, protože je to poctivé a opravdové.“
Film má končit vaším výsledkem na olympiádě, kde budete i vlajkonošem české výpravy. Není to jako podle nějakého scénáře?
„Vyšlo to dobře, je to opravdu skoro jako vymyšlené. Tohle do sebe zapadlo, ale nic jsem neplánoval.“
Prý jste ale chtěl kontaktovat kvůli filmu i cyklistickou hvězdu Lance Armstronga, který rovněž překonal rakovinu varlat. Je to tak?
„To ano, dokonce jsme něco zkoušeli i s jeho bývalým spolujezdcem Pavlem Padrnosem, ale pak jsme od toho upustili, protože by to bylo moc hrané, na sílu.“
Seriál Sportu před OH: Více si o badmintonistovi Petru Koukalovi můžete přečíst v dnešním deníku Sport. V zítřejším vydání najdete profily akvabel Soňi Bernardové a Alžběty Dufkové.
