Podávají se tu speciality z Karibiku, Asie i ty britské. Od jednoho stanoviště ke druhému je to kus cesty. Pokud byste chtěli náhodou obejít celou jídelnu pro sportovce v olympijské vesnici, byla by to už slušná zdravotní procházka. Naopak pokoje jsou trochu prostorově stísněné. „Ale je vidět, že vesnici dostavěli včas, je tady zelený trávník,“ říká basketbalistka Hana Horáková.
Parta českých basketbalistek zabrala jeden stůl v olympijské jídelně, kde se v jednom rohu nacházejí pulty s karibskou a africkou kuchyní, ve druhém je jídlo vhodné pro muslimy, své místo tu mají americké, britské i středomořské specialisty.
Uprostřed je salátový bar, kde si můžete namíchat jídlo dle vlastní libosti ze zeleniny i rozličných druhů masa.
„Ale my jsme tam přišly s takovým hladem, že každý snědl, co našel prvního a hezky vypadajícího. Jen Tereza Pecková se prošla dál a přinesla si suši,“ popisovala kapitánka basketbalistek Hana Horáková.
To vzpěrač Jiří Orság mířil za jistotou. „Hned jsem vlítl do Ameriky a zbaštil kus hovězího. Chci ochutnat co nejvíc, i Afriku a Oceánii,“ popisoval. Jen musel vyřešit problémy s elektronickým klíčem, po jehož zastrčení do automatu vypadnou nápoje.
Kdo prchá rovnou ze sportoviště, tašku si může nechat v úschovně před vchodem. U těch vítají nápisy „Londýn 2012. Řekněte ne dopingu.“ Nebo: „Jezte dobře, abyste vyhrávali.“
Jídelna byla prvním místem, kam se vydala početná skupina českých sportovců, kteří včera přijeli do olympijské vesnice. Ubytování sice měli nachystané včetně klíčů v obálkách, jenže s nimi nepřijela bagáž. Kdo měl tréninkové plány, musel je upravit.
„Měli jsme to perfektně připravené, ubytovaní byli za deset minut, ale čekáme čtyři a půl hodiny na auto se zavazadly. To snad odjelo do Manchesteru,“ durdil se šéf české mise František Dvořák.
Také sportovci na cestě do vesnice si užili nechtěnou hodinovou vyjížďku olympijským parkem. „Autobus trefil úplně mimo vesnici, zabloudil do úzké ulice, tam se otáčel, málem při tom přibral plot. Brousil chodníky. Ale dobrý, už jsme tady,“ popisoval silák Orság.
Právě on by mohl mít problémy s velikostí postele, na níž se i mnohem drobnější gymnasta Martin Konečný vsedě s pohledem na obě strany podivoval. „Mohla být trochu širší.“
Nicméně třeba pro basketbalistky jsou postele aspoň prodloužené. Vedení české výpravy také zajistilo nábytek na terasu za jedním ze vchodů do domu A v bloku C4 na ulici barona De Coubertina. Kdo chce, může si tu posedět v křesílku nebo na pytli naplněném pískem.
Pokoje připomínají ty hotelové bez velkého luxusu. Mezi postelemi s dekami s piktogramy jednotlivých sportů není místo na velký pohyb. Na chodbách i schodištích domu s českou výpravou se stěží vyhnou dva lidé. „Ale víc nepotřebujeme,“ mínil Jiří Orság.
Vesnici zdobí různé sochy, mezi nimi třeba skulptura kostry na přeskoku. Všude se zelená tráva, jedna z afrických výprav v tradičních krojích a s oštěpy v rukou se fotí u olympijských kruhů na největším ze zelenavých náměstí.
„Mně osobně se vesnice moc líbí, proti ostatním olympiádám je vidět, že ji dostavěli včas. Trávníky na mě působí hodně relaxačně. V Aténách mi tak hezké nepřišlo,“ říká Hana Horáková.
Kdo chce, může spočinout na látkových lehátkách. Nebo si zahrát obří šachy či kulečník. „Na ty došlo v Pekingu až na konci. Máme jeden den zápas, jeden den volno, pak je jeden trénink denně, je to strašně dlouhý. Takže jsme hrály fotbálky. Ale ne, že bychom tam byly každý večer.“
Jsou tu basketbalová i fotbalové hřiště, posilovna je schovaná za kruhovými okny, skrz něž není moc vidět. A kdo už se nudí příliš, může vyrazit do obrovského obchodního domu. „Je tam i kino, půjdeme na Dobu ledovou,“ plánovala Kateřina Emmons.
