ROZHOVOR | Česko mohlo získat svou první olympijskou medaili v disciplíně, kde to moc nečekalo. V silniční cyklistice. Roman Kreuziger byl blízko, vždyť ve včerejším závodě ztrácel na vítězného Alexandra Vinokurova jen osm vteřin. A místo patnáctého místa mohl být ještě výše, kdyby zachytil Kazachův únik v závěru. „Jenže on vsadil na jiné lidi,“ říkal reprezentační kouč René Anderle.
Jak jste ten únik viděl?
„To bylo pro Romana nešťastné. Opravdu, cítil se dobře, jen vsadil na jiné lidi. Nečekal, že tam odskočí zrovna Vinokurov. Bylo to i trochu blbé, aby ho dojížděl a jel po něm, v tu chvíli by to pro něj byl risk. Musel se najít někdo, kdo to rozjede a sjede. Roman čekal a dojel patnáctý.“
Je to málo nebo moc?
„Myslím, že to není špatné umístění. Ano, mohl odskočit, a kdyby tam byl s nimi mohl být první, druhý nebo třetí. Ale i tak, co předvedl, nebylo špatné.“
Mohl si to dovolit zaútočit na Vinokurova?
„V tuhle chvíli je to jedno. On mohl odskočit s ním, před ním i po něm, ale když ten závod je takhle rozjetý a chybí tři kiláky do cíle, tak on může těžko jet. To by tam všem ostatním dělal voly a rozjížděl by jim to.“
Hodně se mluvilo o taktice, Rusové třeba chtěli nasadit co největší tempo. Dostalo se k vám něco?
„My jsme se s nikým nedomlouvali, ale slyšeli jsme, že ty prosovětské země budou útočit hned. Angličané se zase netajili, že chtějí jet celý den tempo, jako na časovku v cíli. Nám se podařilo dlouho držet v čele. Nakonec to mohlo dopadnout lépe, ale i hůře.“
Hůře, třeba jako Angličané, kteří chtěli jet na Cavendishe a vyhořeli.
„Zvolili nějakou taktiku. Nemyslím, že byla špatná, těch lidí tam měli dost, ale smůlu měli v tom, že jim ze začátku odjela silná skupina jezdců. Pak to odpadalo a dostalo se to do situace, kdy jim ujeli i další a jim nikdo nepomohl.“
