Finále mu uteklo o fous. Klidnou ruku chce střelec využít jako chirurg
ROZHOVOR PŘÍMO Z LONDÝNA | Vyhrál dva závody Světového poháru, i proto si věřil na případný úspěch ve finále. Jenže nakonec do něj osmadvacetiletý střelec Martin Podhráský v rychlopalné pistoli jen těsně nepostoupil. Po rozstřelu zůstal sedmý, těsně pod čarou, jež by mu umožňovala od nuly bojovat o medaili.
Co se stalo?
„Rozstřel jsem pokazil hrozně, zmohla mě trošku nervozita, zbrklost. Neodstřílel jsem to tak pěkně, jak jsem si věřil. Ale taky v druhé části závodu jsem dal dvě osmičky, to se nesmí stát. To byla obrovská ztráta, co mě stála finále.“
Na něj jste měl naději už po čtvrteční první části závodu, po níž jste byl čtvrtý. Jak jste prožíval všechen ten čas s tím, že máte nadosah boj o olympijskou medaili?
„Odpoledne bylo těžký, snažili jsme se vypadnout s kamarády, nemluvit o střelbě. Ale člověk na to myslí furt. A určitě se mi neusínalo hezky, i když ve výsledku se člověk stejně vyspí sedm hodin.“
Jste sedmý na olympiádě, ale zároveň jste zůstal krok od finále. Co ve vás převládá?
„Převažuje obrovské zklamání. To, že jsem nepostoupil, mě strašně mrzí, i když výsledek samotný je pěkný. Nemám se za co stydět, ale umístnění a nepostup mě mrzí moc.“
I proto, že pro střelbu je olympijský závod opravdovým vrcholem? I když velké závody máte častěji, je na střelce velká pozornost upřena jednou za čtyři roky, což je dlouhé čekání. Vy jste vystudoval medicínu. Co vás teď čeká? Budete se víc soustředit na práci?
„To nechci úplně řešit teď. Ale olympiáda je vrchol, na který se připravujeme čtyři roky. Mezitím člověk získává sebedůvěru, jezdí po závodech, ale není to nic, na čem byste se proslavil. Olympiáda je v tomhle vrchol a o to víc mě mrzí, že jsem se nedostal do finále, kde se člověk může ukázat. A co se budoucnosti týká, myslím si, že moje je v medicíně. A co bude se střelbou, to uvidím časem.“
Už se medicíně věnujete?
„Loni jsem dostudoval a teď jsem se věnoval jen střelbě. Abych něco dělal, vrhnul jsem se na jazyky. Snažím se trochu něco učit a něco si opakovat, ale po skriptech se mi určitě nestýská.“
Jak se vlastně dala kombinovat střelba s náročným studiem?
„Horko těžko. Ale mně vyšli vstříc jak při střelbě, kde jsem si mohl udělat individuální plán, tak i ve škole. Studoval jsem ji déle, rok jsem si rozkládal. Bez lidí kolem by to nešlo, musím jim poděkovat.“
Když vidíte svou budoucnost v medicíně, jaký obor by vás lákal?
„Chtěl bych se věnovat chirurgii, ale záleží i na tom, jaké seženete místo. Neříkám, že by mě bavila jen chirurgie, ale to je můj favorit. Tam by se klidná ruka hodila.“
