Písečné krásky Kiki a Maki: Najednou se cítíme slavné
ROZHOVOR | Od senzačního semifinále je nedělilo mnoho. České plážové volejbalistky Kristýna Kolocová a Markéta Sluková měly dokonce proti favorizovaným Američankám Kessiové a Rossové v prvním setu dva setboly. Jenže je nevyužily a nakonec prohrály 0:2. „Páté místo je ale velký úspěch. To si budeme uvědomovat dlouho,“ shodly se obě pohledné hráčky po zápase.
Co tedy chybělo k postupu?
Kolocová: „Co bys řekla, Markéto?“
Sluková: „Já nevím, štěstí? Ba ne, Američanky byly více agresivní, více nás tlačily na servisu, a na začátku druhého setu nám utekly na pár bodů a už jsme jen stahovaly. Ke konci to vypadalo ještě nadějně, ale ten rozdíl byl už tak veliký. A co se týká prvního setu, ten se rozhodoval v koncovce, a tam jsme udělaly pár hloupých chyb, které ony prostě potrestat umí. Tam už to jde rychle.“
Takže si vyčítáte koncovku prvního setu nebo nástup do toho druhého?
Kolocová: „Nevyčítáme si nic, snažíme se z toho poučit. Ale kdyby první set dopadl jinak, mohlo to vše dopadnout jinak. Prostě nám nevyšly dva balóny, to se stává. Není to ani tak o výčitkách, ale o tom, že soupeřky byly lepší.“
Co ale chybělo při těch dvou setbolech, které jste měly na konci prvního setu?
Kolocová: „Mohlo to tam padnout do lajničky. Je to trochu štěstí a také méně nahraných balonů než mají ony. Je těžké se dostat s takovými týmy do koncovky a myslet si, že tam všechno spadne. A pak to nespadne, a je to jeden bod, který je pod.“
Nakonec je z toho dělené páté místo, jste spokojené? Přeci jen postup nemusel být daleko.
Kolocová: „Nehrály jsme natolik dobře, abychom se do toho semifinále dostaly, což může být zklamání, ale být pátý na světě a na Hrách je skvělý úspěch. To si budeme uvědomovat ještě dlouho. Lidé nám fandili a bavilo je to. Převládá spokojenost.“
Po zápase jste spolu diskutovaly na lavičce. Co jste probíraly?
Kolocová: „Že ve druhém setu jsme si nebyly schopné nahrát a přihrát a začaly jsme pozdě bojovat zpátky. A že na tom musíme zapracovat, protože se to může stát znovu a tentokrát se v tom musíme cítit pohodlněji.“
Jaká je tedy zkušenost z této první olympiády?
Sluková: „To bychom přály každému. Hrát před takovým publikem je něco úžasného. Ti lidé tady tím žili, fandí každému balonu a je jim jedno, jestli je dobrý nebo špatný. Prostě je to baví. Hodně si z toho odneseme, možná nám ještě nedochází, co jsme dokázaly.“
Jaký byl váš nejsilnější zážitek? Co budete vyprávět svým dětem?
Kolocová: „Mně se líbila ta atmosféra. A také jak to ohodnotili doma lidi. Že nám píšou esemesky, máme velký ohlas. Fandili nám, hledali hospody, kde nás budou vysílat a to je hrozně hezké. To jsme ještě tak hluboce nezažily. Člověk se najednou cítí důležitý a taky trochu slavný.“
Sluková: „K tomu není co dodat.“
