ROZHOVOR | To zklamání bylo drtivé. Kateřina Elhotová s Michaelou Zrůstovou třeba závěr oplakaly, Hana Horáková zase odmítla žádost o rozhovor. Ztráta možného vítězství nad Francií a možného postupu do semifinále olympiády českými basketbalistkami otřásla. „Medaile byla blízko. Teď je…pryč,“ hlesla i Eva Vítečková, se sedmnácti body nejlepší česká hráčka nešťastného zápasu (68:71).
Postup byl blízko, po třetí čtvrtině jste vedly ještě o deset bodů. Kde se to zlomilo?
„Francouzkám hrozně pomohla jejich rozehrávačka Dumercová, Kdykoliv ony hrozně potřebovaly koš, jí to tam vždycky padlo. Ona hraje fantastický turnaj a opravdu jim hrozně pomohla.“
Podle trenéra Blažka bylo klíčové i zranění Jany Veselé, vnímáte to také tak?
„Jana Veselá je samozřejmě výborný hráč, který pak chybí jak v obraně, tak v útoku. Ubyl nám tím pádem jeden hráč do sestavy, dohrávaly jsme to pak v pěti, šesti lidech. A když hrajete šestý zápas po sobě tak ty síly ubývají.“
Proto jste ztratily ten náskok?
„Je to možné. Samozřejmě se začalo dařit i Francouzskám. Nám se na ně dařila bránit ta zóna, pak přišly na to, jak na nás hrát, a my dostávaly lehké koše.“
V průběhu třetí čtvrtiny jste vedly už o třináct bodů. Věřily jste už, že by se to mohlo podařit?
„Tak věřily, bylo to na začátku 2. poločasu. A basket je tak krásná hra, že se dá vždycky otočit. Zase se to ukázalo. Už jsem odehrála takových zápasů dost, i naopak, se šťastným koncem. Já začínám vždy věřit až když je to tak tři minuty do konce. Bohužel.“
Jaké teď probíhají emoce? Spokojenost se čtvrtfinále nebo smutek z promarněné šance?
„Je to nepříjemné, ale asi mi to začne docházet později. Medaile byla blízko, ale teď už je pryč.“
Už jste byla na třech olympiádách, bylo semifinále letos nejblíž?
„Určitě. V Pekingu jsme dostaly o 30 s Austrálií, v Aténách podobně s Ruskem. Tady můžeme říci, že jsme odešly se ctí, že jsme bojovaly a že se nemáme za co stydět.“
Je to vaše poslední olympiáda?
„Myslím, že ano.“
Jde podle vás i o poslední turnaj této generace, která vybojovala stříbro na MS 2010?
„Nevím. Myslím, že je zbytečné teď o tom mluvit.“
Jaký faktor rozhodne, pokud se rozhodnete skončit?
„O tom teď nechci mluvit.“
