ROZHOVOR | Byl zklamaný z toho, že na kondomech není olympijská symbolika. Petr Koukal je nechtěl pro sebe, ale jako dárek pro kamarády. Badmintonista, který se na Hry dostal po překonání rakoviny varlat, zůstal v Londýně i poté, co prohrál oba zápasy a funguje jako spojka sportovců, funkcionářů a televize. I proto je u většiny oslav. „Bavíme se, ale nepřekračujeme hranice,“ říká kolegiálně.
Sportovci se umí bavit a olympiáda je pro ně rovněž ideální místo k seznámení. Orgie ve vesnici plné alkoholu a sexu se však nekonají.
„Myslím, že je tohle hrozně nafouknuté zvenčí,“ tvrdí badmintonista Petr Koukal, který je neoficiálním šéfem oslav v české výpravě. Hlavně proto, že se coby vlajkonoš nyní podílí na programu v Českém domě.
Život ve vesnici je prý hodně uvolněný. Jak se vám tam líbí?
„Je tu pohoda. Jelikož mám navíc z pokoje pěkný výhled na brazilský dům, tak jsem si líp asi vybrat nemohl. Když se každé ráno probudím, vidím, jak se Brazilky oblíkají a rozcvičují.“
Bývalí sportovci tvrdí, že hlavně po závodech je olympijský život ve vesnici dost bouřlivý. Máte podobné zkušenosti?
„Podle mě to není takové téma a ty zprávy jsou přehnané. Všichni sem přijeli kvůli svým výkonům. Ve vesnici je zákaz alkoholu a propašovat se ho podaří jen do určité míry. Večer si dáte jedno dvě piva na pokoji, jinak je to spíš pro trenéry, kteří to potřebují na nervy, aby se uvolnili. Většina výprav něco má, slyšel jsem, že třeba Estonci mají pokoj, kam si chodí pro pití na příděl.“
„Pomáhám tam s programem díkuvzdání, což je ceremoniál v případě, že někdo ze sportovců skončí do osmého místa. Sice mě mrzí, když jen koukám na to, jak ostatní bojují o medaile. Na druhou stranu vzhledem k tomu, po jaké tu jsem nemoci, je úspěch, že tu vůbec jsem a užívám si to. Nejdřív je zábava s fanoušky a potom v prostoru pro hosty a sponzory, kde se samozřejmě slaví trošku víc, protože tam je zadarmo plzeňské pivo. Podle městské vyhlášky se ale musí každý den o půlnoci zavřít. O víkendu je to dokonce už v deset. Díky tomu to probíhá v poklidu.“
Kdo ze sportovců za to umí nejvíce vzít?
„Velmi zdárně drželi zábavu judisté, kteří hodně vydrží, a vzít za to umí i vodáci. Bouřlivější byla i oslava narozenin gymnasty Martina Konečného, ale nezvrhlo se to, což je dobře. Myslím, že jako sportovci bychom si měli vždy zachovat tvář, už kvůli fanouškům. Lidé jsou rádi, když jsme s nimi kamarádi a dáme si pivo, ale vše s mírou. Každý by si měl uvědomit, že ho může kdokoliv kdekoliv vyfotit a pak to zneužít.“
Právě proto prý ve vesnici probíhají věci, o kterých se raději nemluví.
„Je fakt, že nejvíc se chtějí bavit vždy sportovci, kteří zrovna v daný den dosportují. Jsou tu lidé, o kterých se říká, že to probíhá všelijak, ale o nich z kolegiality samozřejmě nebudu nic říkat.“
Můžete alespoň potvrdit to, že sportovci mají po závodech velkou chuť seznamovat se?
„Je tu několik tisíc krásných holek, takže určitě je hodně těch, kteří si chodí po večerech někam užívat, ale pokud to probíhá, tak je to myslím hlavně v rámci národností. I když Bolt měl prý po stovce na pokoji tři Švédky. Je tu dům, kam sportovci chodí na ofi ciální afterparty, kde je to na baru asi snadné, ale myslím, že mezi Čechy tohle tolik neletí.“
„To netvrdím, ale mám z toho tady dojem, že jsme rádi za to, jak se tu jako kamarádi potkáváme napříč sporty, protože jinde tu možnost nemáme. Věřím, že vztahy udržíme i po olympiádě. A pokud někdo z nás dělá něco dalšího mimo, tak si to radši neříkáme a spíš se kontrolujeme. Hodně z nás je zadaných, včetně mě, a přijeli za námi partneři. Moje přítelkyně si sama dělala srandu, že jsem si kvůli ní u holek zavřel všechna vrátka, a společně jsme se tomu zasmáli.“
Prý se do vesnice navezlo 150 000 kondomů a po týdnu už nebyly žádné k dispozici. Kolik jich zbylo na vás?
„Tohle jsou hrozné kachny. Zaprvé jsme tu žádný kondom ještě nedostali, na což jsem se dost těšil, protože nejlepší možný dárek pro kamarády by byl ten, kdybych jim přivezl kondom s olympijskou symbolikou. Prý si pro ně někam můžeme dojít, ale nevím, kam. Navíc jsou prý obyčejné v černém obalu, je to pro mě velké zklamání.“