Velký den oštěpařky Barbory Špotákové je tu: Vyhraj prvním hodem!

Před čtyřmi lety klesla na kolena, když posledním hodem zvrátila olympijské finále a získala zlato. Teď se oštěpařka Barbora Špotáková vydává za obhajobou v londýnském kotli, ze kterého bolí uši jako z rockového koncertu. Atmosféra velkých šampionátů ji nabíjí.

„Kurňa, deset měsíců trénuju, to už mě pak taky kolikrát nebaví, a najednou je tady ten okamžik. Sláva! Najednou můžu předvést, co umím. Diváci jsou pro mě prostředek, abych předvedla svůj maximální výkon, který na tréninku nikdy ukázat nemůžu,“ řekla jednatřicetiletá atletka.

Velké akce jí svědčí, důkazem budiž její sbírka medailí, do níž pravidelně přidává nový kousek každý rok. Na zlato však čeká právě od Her 2008 v Pekingu, kdy předčila výkonem 71,42 metru Rusku Marii Abakumovovou. S nabušenou soupeřkou naopak prohrála loni na mistrovství světa v Tegu, kde dvě sokyně předvedly nádhernou show za hranicí 70 metrů.

Vzkazy pro favoritku Špotákovou • Štěpán Černý

„Vloni jsem nebyla ze stříbra zklamaná. Kdybych letos hodila hrozně daleko a zase to bylo stříbro, taky zklamaná nebudu. Hlavně, aby výsledek začínal sedmičkou,“ říká Špotáková, která se vrátila k hodům za 70 metrů při spolupráci s Janem Železným. V této sezoně nebyla v závodě horší než druhá.

Pokud by došlo na podobnou přetahovanou jako v Tegu, mohl by se otřásat olympijský rekord Kubánky Menéndezové 71,53 metru. A možná i světový rekord, který drží Špotáková výkonem 72,28 metru ze Stuttgartu 2008. „Hodně bude záležet na počasí a větru, který tu někdy fouká a někdy ne,“ říká atletický šéftrenér Tomáš Dvořák. Německá oštěpařka Christina Obergföllová přidává: „Tady nemusí stačit 70 metrů ani na stříbro.“

Mnohonásobná medailistka neunesla loni tíhu závodu v Tegu a skončila čtvrtá. Velké zlato ještě nemá. „Pro mou sebedůvěru bylo dobré hodit za 66 metrů v kvalifikaci, ale ve finále se karty pomíchají jinak a tenhle výkon budu muset překonat. Ve velkých finále jsem v posledních letech předváděla výkony pod svými možnostmi, to tu musím změnit.“

Mezi favoritky se tradičně řadí i Ruska Abakumovová, byť zatím letos nevytasila velehody. „Myslím ale, že na tři medaile jsou tři favoritky. Škrtám tu, která je nejvíc nabitá, ale vůbec si neví rady, co s tím. Myslím, že to Abakumovová zhnojí. Chce tolik, že nebude mít nic,“ míní Dvořák.

Nikdo však nepochybuje o pozici Jihoafričanky Sunette Viljoenové, která loni osobním rekordem získala bronz na mistrovství světa. Letos osobák ještě vylepšila na Diamantové lize v New Yorku, kde předčila i Špotákovou. „Má potenciál na světový rekord. Může se vám to zdát jako silná slova, ale je v jejím dosahu,“ soudil už dříve její trenér Terseus Liebenberg.

Viljoenová, kterou přijeli podpořit rodiče, je zatím v Londýně spokojená. „Kvalifikační hod se mi povedl. Jsem rychlá, silná a mám víru. Takže možné je všechno.“ Prohra v New Yorku však byla pro Špotákovou dostatečnou výstrahou, aby se od kamarádky nenechala podruhé zastrašit. Nehodlá ani opakovat šampionát v Tegu, kde se radovala předčasně. „Tady jde o obhajobu olympijského vítězství,“ říká šéftrenér Dvořák. „Tady to rozseká.“