Bikerka Nash pojede o medaili: Jdu bojovat jako lvice
ROZHOVOR | Na olympiádu do Atlanty 1996 přijela jako vyjevená 19letá holka, co si chtěla zpestřit lyžařskou kariéru. Poté startovala coby běžkařka na dvou zimních Hrách. Jenže nyní patří Kateřina Nash ke zkušeným bikerkám, které se dnes v Londýně poperou o medaile. Zná svou sílu. Ve Světovém poháru skončila celkově třetí, třikrát dojela na stupních vítězů a nemá slabé dny.
Na krku se jí houpe stříbrný řetízek s přívěskem českého lva. „Dárek od kamarádky Radky. Říkala mi, ať bojuju jako lvice,“ ukazuje Kateřina Nash, jež bude dnes (od 13:30) na Hrách v Londýně bojovat o medaili.
Do poslední chvíle před startem přitom olympijskou atmosféru nasávala hlavně z televize. Okruh Hadleigh Farm je totiž za městem mimo veškeré dění. Většina závodníků cross-country, včetně Čechů, navíc bydlí odříznuta u moře v hotelu Westcliff.
Vnímáte vůbec, že jste na olympiádě?
„Je to tu jinačí, ale ideální na přípravu. Olympiáda je kolem nás, v televizi, na trati. Vyhovuje mi, že mi prostředí připomíná, na co jsme zvyklí během sezony. Jsme tu kvůli tomu, abychom odvedli nejlepší práci.“
Například tenistům bydlení mimo olympijskou vesnici moc úspěchu nepřineslo. Nebojíte se, že vás může moc velký klid ukolébat?
„Myslím, že stačí vyrazit na naši trať, ta nás probere docela rychle. Tam nemůžete jezdit jako na projížďce v parku. Jsme profesionálové a víme, že nejsme na okresním přeboru.“
Na letní olympiádu se vracíte po šestnácti letech. Navíc poté, co jste startovala jako běžkařka v Naganu a Salt Lake City. Jak se za tak dlouhou dobu změnila vaše pozice?
„Teď vím o našem sportu všechno. Jsem cyklistka a užívám si, že mohu jezdit na kole a můj život je v přírodě. Vážím si toho, že je moje práce na horách a super cyklistických stezkách. Vím, jak se připravit a co to obnáší. Na první olympiádu jsem jela v devatenácti jako lyžařka a neměla páru, o co jde. Byla to ale dobrá zkušenost, která mi teď pomůže. Vždyť z mých tehdejších soupeřek je tu už jen Gunn Rita Dahleová.“
Jiné je to i v tom, že patříte v nejlepší sezoně kariéry ke kandidátkám na medaili. Berete tuto roli?
„O medaili chci bojovat, ale nedá se to naplánovat. První desítka je vyrovnaná. Je ale příjemné vidět, kam jsem se za poslední čtyři roky posunula. Dříve jsem se dostávala na stupně vítězů jednou dvakrát za sezonu. Letos jsem na nich chyběla, jen když jsem měla defekt nebo vyloženě špatný den. Patřím do špičky. Jedu s tím, že mohu získat medaili. V lyžování jsem tu šanci nikdy neměla, ale zimní hry se mi líbily víc.“
Proč?
„Hory a sníh těm akcím dodají hrozně moc. Kdybych si měla vybrat, tak bych jela na zimní. Jak tak sleduji současný stav české konkurence, nebylo by asi tak těžké se tam dostat.“
Nyní vás ale čeká náročná olympijská trať Hadleigh Farm. Kde se bude rozhodovat?
„V technických pasážích se nedá získat, ale jenom ztratit. Jsou totiž krátké, chce to neudělat velké chyby a vyvarovat se pádů. Je to spíš hodně fyzická trať, osobně mi přijde skvěle postavená a těším se. Není tak přírodní, ale nejsme atleti, abychom běhali vždy dokolečka ve stejných podmínkách. Jsou místa, kde se dá dobře předjíždět a je to spravedlivé.“
Pamatujete si ještě okruh, na kterém jste závodila v Atlantě?
„Nebyl tak technicky náročný. Nejhorší bylo přejíždět dostihovou dráhu, kde byla vysoká tráva, protože v tom se nedalo jet, to bylo jako jet na koberci. Tady je to v pohodě, hodně technické, ale není to extrém. Je to moderní biková trať, moc se těším.“
