Olympijská Copacabana jí neunikla, je ale v úplně jiné pozici, než si představovala před víc než rokem, kdy se plážová volejbalistka Kristýna Kolocová rozešla s Markétou Slukovou. Do Ria odjela jako expertka České televize.
Jaké máte v Riu povinnosti?
„Kromě toho, že komentuju s Jirkou Rejmanem beachvolejbal, tak je nás pět expertů, kteří se spolu spolu s
Robertem Zárubou
a Mírou
Bosákem
spoluúčastní komentování olympijského studia.“
Jaké zatím máte ze své práce dojmy?
„Zatím z toho mám dobré dojmy. Baví mě to, líbí se mi to. Je to úplně něco jiného, den je jinak rozložený. Člověk jezdí po všech čertech. Je to zajímavá zkušenost.“
Dělala jste si speciální přípravu, nebo jedete ze svých znalostí a zkušeností?
„Některé věci jedu úplně ze znalostí a zkušeností. Já jsem si začala nějakou přípravu dělat, ale zjistila jsem, že vlastně sepisuju především to, co mám v hlavě, a že to není potřeba. Samozřejmě, že u týmů, které postoupily přes Kontinentální pohár a jsou méně známé, u nich nějaká příprava proběhla. Tím, jak se tam pohybuju tolik let, není moc věcí, které bych nevěděla. A jsem zvídavá, na Tour se ptám lidí, co mě zajímá. Takže mám možná i detaily, které by nikdo jiný neměl.“
Jaké to je se dívat na zápasy s odstupem a z nadhledu tribuny?
„Je to naprosto něco jiného. Když jsem koukala na holky, člověk je do toho distancovaný. Možná už tím, že sedíme trošku výš, nejsme přímo vedle kurtu, tak necítím nervozitu. Sport je sport a tohle je práce úplně jiného druhu. Chybí ta nervozita, že na mě všichni koukají a předvádím nějaký výkon. To, že mě všichni poslouchají, mně moc nedochází. Nemám pocit, že to může být až tak špatné, jako občas ta hra. U hry, když se mi nedaří, tak jsem nešťastná. Kdežto tady povídám, co je mi přirozené, buď se to líbí, nebo ne. Kdyby se to nelíbilo, snad by mi to někdo řekl. Pokud se to líbí, jedině dobře.“
Z volejbalového pohledu je pro vás dobře, že tu jste a vidíte, co se na olympijském turnaji děje?
„Myslím si, že pro beachvolejbalový život to není přínos. Mohla bych se na to dívat v televizi. Je to pro mě zajímavé spíš z pohledu jiné zkušenosti pro můj budoucí život. Myslím, že člověk by měl využívat možnosti, které se mu naskytnou. Ale pro náš trénink je to spíš minus, protože teď tři týdny nebudu s Míšou Kvapilovou trénovat a ještě nás čekají nějaké turnaje. Z tohohle pohledu je spíš nevýhoda, že jsem tady.“
Přibližně před rokem se ještě zdálo, že budete v Riu hrát se svojí bývalou parťačkou
Markétou Slukovou
, nakonec to dopadlo jinak, už jste to vstřebala, nebo na vás ještě dýchne lítost?
„Tak zaprvé nikdo neříkal, že bychom tady s Maki byly. Druhá věc je, že jsem měla rok na to se s tím srovnat. Samozřejmě, když vidím ten kurt, tak bych si tam zahrála. Kdo ne? A bylo by i špatně, kdyby to tak nebylo, že bych měla pocit, že jsem tady v pohodě a nechtěla bych být tam dole a hrát. Na druhou stranu mi ten rok pomohl k tomu, abych si uvědomila, že jsou v životě důležité i jiné věci. Já jsem strašně ráda, že mám tuhle příležitost. Nepřemýšlím nad tím, neusínám s tím, že bych si říkala: To je škoda, že tady nehraju. Nemám tohle vůbec v hlavě.“
