PŘIMO Z RIA | Šel téměř na samou hranou vyčerpání. Vyplatilo se. Kajakář Josef Dostál urval v nesmírně vyrovnaném finále na olympijském kanále v Riu stříbro. „Vždy chce člověk vyhrát, ale jsem ohromně spokojený,“ říkal v cíli po vyrovnaném závodě, v němž zaostal pouze za Španělem Marcusem Walzem.
Bylo to na krev?
„Ano, až na krev. Jak jsem říkal, že do toho dám všechno, tak posledních 250 metrů tváře hodně trpěly, a pak jsem v cíli plival krev.“
Šel jste až za hranu?
„Dnes jsem se vydal nejvíc, co jsem se kdy vydal. Trošku jsem si říkal před cílem, že nadešla chvíle, kvůli které jsme měli několik skutečně nechutných tréninků na zakyselení, při nichž jsem se poblil. To dnes pomohlo k medaili.“
Hnala vás za medailí i obrovská touha?
„Strašná. Při rozjížďce a semifinále jsem se do takového stavu nedostal, byl jsem trošku laxní. Ale tentokrát jsem se parádně vyspal, ráno jsem se vzbudil a říkal si: Ty jo, dnes je závodící den, dnes to půjde dobře. A na Facebook jsem trošku drze napsal: Jdu psát historii. Jsem rád, že se mi to povedlo.
Žádné sny se nezdály?
„Asi jo, ale moc si je nepamatuji. Spalo se mi krásně tvrdě. Ráno jsem byl skvěle odpočinutý, spal jsem na matraci po Ondřeji Synkovi, která říkala, že chce stříbro, ne další bronz.“
Jak se vyvíjel závod z vašeho pohledu?
„Občas jsem se samozřejmě kouknul po soupeřích, ale fakt nevím. Odstartoval jsem rychle, pak jsem přešel do pohodového záběru, který se mi jel super. Po pětistovce jsem si říkal, že jsem to přepálil. Pak jsem si říkal, že ne. Občas jsem na té trati jako magor. Pak jsem si vybavil slova nejen od lidí, kteří mi jsou nejbližší. Rodina a fanoušci mi říkali, že nemusím vyhrát, ale mám si závod užít.
Jak dlouho jste se dával dohromady?
„Dost. K blití jsem neměl daleko. Motala se mi hlava.“
Co se dělo v cíli?
„Seděl jsem si a říkal, že je to hezké. Koukal jsem na kruhy, na Krista a říkal si, že to mám za to... Kvůli tomu, že dělám čest rodině. Já se hrozně těším, až vyrazíme s dědou na ryby.“
Co vám děda řekne?
„No, to vidím jasně. Až chytne pstruha jako první, tak řekne: haha, zase druhej...“
