Utrpení mladé Terezy: Klepe se mi tělo jak sviňa. Češky doběhly na chvostu
PŘÍMO Z ČANG-ŤIA-KCHOU | Na startu to byla pro běžkařku Terezu Beranovou poslední dobrá chvilka. Jak závod začal, bylo to už čisté utrpení. Třiadvacetiletá závodnice rozjela českou štafetu v krutých problémech. Rychle odpadla a její kolegyně pak už ze sedmnácté vytáhly českou štafetu na třinácté místo, stále na nejhorší výsledek české olympijské historie. „Když se tělo sekne, nepustí vás dál,“ řekla Beranová.
Nějak takhle může vypadat černá můra. Tereza Beranová si ji prožila naplno. Před pár dny se ve sprintu vešla do dvacítky, v sobotní štafetě ale na prvním úseku nestačila. Petra Nováková, Petra Hynčicová a Kateřina Janatová už šly do rozhodnutého boje.
„Tady v tom vysokohorském prostředí je to tak, že jednou to jde a jednou to nejde. Dneska jsem na to nebyla absolutně připravená, jsem nejslabší článek téhle štafety. Bohužel mi to hodně nesedlo. Je to tady strašně vysoko,“ vysvětlovala Beranová.
Věděla jste už před startem, že to může skončit takhle?
„Když byl sprint, tak jsem myslela, že nepostoupím, protože jsem ležela tři dny v posteli a nemohla jsem se zvednout. Pak jsem postoupila a ten den byl skvělý, protože se mi jelo fakt dobře. Tak jsem si říkala, že to bude obdobné. Ale nebylo, no. Bylo to od začátku hrozný…“
V posteli jste byla kvůli následkům zdejší nadmořské výšky kolem 1700 metrů?
„Bylo to z té vejšky. Přijedete a nemůžete se hnout. Je těžké to pro tělo zvládnout. Někdo to zvládne líp, někdo hůř, ale je to pro každého stejné. Musíme víc trénovat…“
Kdy vám dnes na trati došlo, že to nebude ono?
„Na startu. Když jsem vystartovala a viděla jsem to tempo. My jsme říkaly, že pojedeme od začátku poslední, protože víme, že to je zabijácké tempo. Zkusíme to odzadu, kdyby někdo odpadl. Bohužel jsme odpadly my.“
Zabalila byste to, kdyby nešlo o štafetu?
„To si piště, že jsem to chtěla zabalit. Ale je to týmový závod, nedělá se to. Já vím, že to je propadák jako sviňa. Ale jsem mladá, jsme mladý tým, věřím, že to zvládneme natrénovat. Není to hned. Olympiáda je vrcholná akce a tyhle tratě nikde jinde na světě nejsou, kór v takové výšce. Jsou krásné. Ale náročné to výškou.“
Dá se popsat, co se děje s vaším tělem, když běžíte a nemůžete dál?
„Mně se konkrétně zavře hrudník a nemůžete nic. To není zakyselení. Udělali byste rychlejší krok nebo tempo a seklo by vás to. Myslím, že kdybych fakt zrychlila, seklo by to se mnou. A to si před team sprintem nechci dovolit. A když tělo nejde, tak nejde. Cítíte, že vás nepustí.“
Nedolehla na vás taky trochu psychika?
„Ne, tak to není. Pro mě je to závod jako každý jiný. Je to jen vyhrocené, co se týče médií, ale jinak ten závodník ví, co má dělat, ví, jak má jet. Není na nás vyvíjený takový tlak, abychom se z toho musely složit. Jsme tu kvůli závodům a ne kvůli mediálnímu tlaku.“
Mělo jste už ve vysokohorském prostředí takovéhle problémy?
„V Davosu taky. Tam už jsme na to taky přišli, že musíme tři dny jen chillovat, nesmí se ten trénink hrotit. Teď se mi klepe tělo jak sviňa. Počkejte chvíli… Co jste se ptal? Tohle jsem ještě nezažila, je to hrozně zajímavé, dobrý point do budoucna, že olympiáda není pr.... Ale doufám, že za čtyři roky ve Val di Fiemme to budu snášet líp. Je to taky vysoko, ale tam to znám, Evropa je příjemnější. Tady to opravdu není sranda.“
Věříte, že jste udělali všechno správně v olympijské přípravě?
„Myslím, že jsme se na to popravdě připravili opravdu dobře. Když se podíváte na Nory, ti to až tak nezachytili, popravdě bych od nich čekala víc, i na to, jaké mají finanční podmínky, zázemí, všechno. My jsme malý tým, mladý tým, malá země, i tak si myslím, že kvality máme. Nějak jsme to zvládli a nepodcenili, dali jsme do toho všechno. Tohle je příprava na pět, šest let. Pak přijet do takového prostředí a myslet si, že tady roztrhneme pytel, když jedeme s Rusákama… To takhle nefunguje.“
Jak se po takovém zážitku dáte dohromady před týmovým sprintem?
„Půjdu si lehnout. A budu zase ty tři dny ležet. Není sranda si s tím zahrávat. Pro tělo je to vysokohorské prostředí strašně náročné. A pak budu doufat, že se to zvedne a ten team sprint půjde. Jinak to tady nebude moc hezká podívaná…“
Jaké máte s Kateřinou Janatovou ambice?
„Chci, abychom postoupily do finále, chci se tam vejít. Já doufám, že to tělo vydrží, jak moje, tak Janatky. Nic jiného si nepřeju. Tam bychom chtěly nechat všechno. Je to vabank, nevíte, co se komu stane, kdo promaže, komu výška nesedne. Poprat se o lepší umístění ve sprintech je hodně hratelné.“
S vaší parťačkou jste ale kdysi neměly úplně ideální vztah…
„To už se moc neřeší. Vztahy, to je v pohodě. Tady se jenom jede, tady vás nic jiného nezajímá, každý se soustředí sám na sebe.“
Zprávy ze dne 9. února 2022
HOKEJ: Podívejte se na sestřih úvodního zápasu národního týmu v Pekingu.
VIDEO: Česko - Dánsko 1:2, Červenkův gól nestačil
HOKEJ: Co by udělal Marek Sýkora na místě Filipa Pešána? „Je otázka, co se dělo o přestávkách v kabině. Nevím, co jim říkal. Kdybych byl trenér, udělal bych změny v útocích. Prohodil centry. Prostě nějakou změnu. To utkání se vyvíjelo špatně ve všech směrech pro nás. Chtělo to rozpohybovat. Nemyslím to špatně vůči trenérovi, po zápase je každý generál."
HOKEJ: Čeští hokejisté nakonec podlehli Dánsku 1:2. Jak hodnotil duel Marek Sýkora ve studiu iSport.cz? „Hodnotit utkání je těžké. Prvních pár minut bylo dobrých, měli jsme i nějaké šance. Pak to bylo spíš vyrovnané. Dánové hráli úporně a výborně jim zachytal gólman. Postupně jsme se trošku zlepšovali, ale ne tolik, jak bych si představoval. Čekal jsem, že se změní nějaké priority, že se to zjednoduší, bude se víc střílet, když to řeknu jednoduše tak: bum, bum a prásk. Jsem zklamán, protože jsme nepředvedli nic, co by náš hokej obohatilo. Zápas jsme měli zvládnout, ale bohužel střelba je český problém.“
HOKEJ: Je hotovo, národní tým vstoupil do olympijského turnaje porážkou s Dány 1:2! Snížení Romana Červenky k bodům nevedlo... Více čtěte zde >>>
HOKEJ: Velkým tématem před olympiádou byl věkový průměr národního mužstva, i na tohle téma se vyjádřil Marek Sýkora. „Trenéři dávají přednost zkušenosti, čemuž se nedivím. U minulé olympiády jsem si přál, aby jel Martin Nečas, kterého jsem sledoval. Letos to pro mě byl Filip Chlapík, což je šikovnej kluk. Ale jak říkám, nedivím se, že vsadili na starší hráče. Nicméně po těch dvou třetinách si říkám, že mi ta mladá dravost trochu chybí.“
