Když se rozdávaly letenky, koukal na to z dálky, zpoza skla s respirátorem. Aby nikoho neohrozil. Na něj nezbyla… V covidové pasti uvízl i kouč Jaroslav Špaček (47), někdejší obránce a olympijský šampion z Nagana. V upřímném rozhovoru pro Sport popisuje aktuální zmar i motivaci udělat úspěch. „Ať si každý myslí, co chce, tak máme úžasný trenérský štáb!“ říká asistent, který spolu s další ikonou Martinem Strakou pomáhá hlavnímu kouči Filipovi Pešánovi.
Nejdříve se mu do žádného interview nechtělo. Zatímco většina druhé části týmu, až na gólmana Šimona Hrubce a útočníka Michaela Špačka, do Pekingu ve středu odletěla, on prochází dalším martýriem testů. A čeká na sérii negativních výsledků… „Je to zmar,“ hlásil Jaroslav Špaček do telefonu. Postupně se ale rozmluvil a jasně z něj tryskala touha dojít si pro medaili.
Jak je vám?
„Hrozně… Ani se mi o tom nechce mluvit.“
Zkuste to aspoň krátce. Jak to celé začalo?
„Než jsem nastoupil do tréninkového procesu s hráči z reprezentace, tak jsem si zašel na PCR test v Plzni. Přesvědčil jsem se, že jsem negativní, protože jsem nechtěl nikoho ohrozit. Někteří kluci to přivezli z Ruska, ale jak se předtím v tom mrskali a už někteří byli pozitivní, prošli si tím. Mě to čaplo z minulé neděle na pondělí. Udělal jsem si antigen, jasně vyšel pozitivní, pak jsem šel na PCR a od té doby se v tom plácám.“
Což je hodně přes týden.
„Osm devět dní.“
Spolu s vámi v tom uvízl i jmenovec, útočník Michael… Covid si zasedl na Špačky?
„Podle mě máme lítat do teplých krajin, ne do zimy! To je asi jediné vysvětlení…“
Ale Martin Straka odletěl!
„Stráča uletěl, to je pravda. Ale Straky tady přes zimu zůstávají, tak proto! (směje se) Ten to měl předtím. Vyběhl z toho. Ale já zatím, bohužel, ne. Dělal jsem pro to všechno. Bral jsem vitamíny, jsem doma, ale nemůžu se z toho vyhrabat.“
Zjišťoval jste si nějaké informace o nevyzpytatelném omikronu? Prý se v těle drží dlouho…
„Mám všechny tři dávky očkování. Myslel jsem si, že mě to nepotká, ale… Možná jsem byl po třetí dávce trochu oslabený, než si to tělo vytvořilo protilátky. V tu chvíli jsem se potkal s kluky, kteří to měli. Takže to mi asi nepřidalo… Asi za to pykám.“
Jak jste na tom psychicky?
„Je to těžký. Čekám do noci na výsledky, pořád si říkám, že by se to mohlo překlopit… Ale pak jsem četl nějaký článek, že někdo to má týden, někdo měsíc. Takže to vypadá, že já budu ten druhý případ… Hlava to moc nebere, ale snažím se zůstat pozitivní. Tedy v hlavě myslím! (usměje se) Že chci odletět na olympiádu, pomoct mančaftu a udělat nějaký úspěch. Věřím, že jsme tým sestavili dobře a chceme to dokázat. Moc rád bych u toho byl. Ale bohužel to zatím jde mimo mě…“
Dal jste si sám pro sebe nějaký časový limit, do kdy chcete čekat?
„To je otázka na jiné… Jasně, jsem naštvanej, ale věřím, že se to zlomí! Začíná se devátého února, takže i kdybych měl minout přípravu se Švédy ještě před startem turnaje, tak… Prostě věřím! Ale i kdybych měl přiletět po prvním utkání ve skupině, obětuju tomu všechno. Až teprve potom se bude dít všechno důležité. U toho už chci být.“
Padají vtípky ze strany parťáků z realizačního týmu?
„Volají mi, řešíme to. Ale nikam se to neposouvá. Všichni mě drží nad vodou, snaží se ke mně být milí. Chci odletět, hned jak to půjde, ale zase nechci zasahovat do rutiny týmu, abych je nějak ohrozil… To sám nechci. Takže abych tam přiletěl s nejistými výsledky a riskoval, to vůbec ne. Chci udělat to nejlepší pro tým. Jestli to bude znamenat, že budu muset zůstat doma, tak se holt nedá nic dělat… Pokud budu zdravý, chci přispět k tomu, abychom něco dokázali a zvedli český hokej tam, kde byl!“
Jak hlavě ulevujete?
„Mám kamarády, kteří akorát hrají golf ve Španělsku. Takže jsem myšlenkami chvíli u nich. Nebo na lyžích. Ale to hlavní je hokej! To je to, co mě drží nad vodou. Dělám přípravy, sleduju soupeře, ale když u toho člověk nemůže být, je to hrozně těžký.“
Jste s trenéry pravidelně v kontaktu?
„Jo, jasně. Neustále. Připravujeme cvičení, bavíme se. Je to na malém hřišti, hokej bude trošku jiný, než na co jsou zvyklí v klubech… Sakra, teď mi zas došlo, že jsem tam mohl být už týden! No nic… Prostě vymýšlíme postupy, taktiku, kluci si to osahávají.“
Vy jste vlastně měl odlétat už minulý čtvrtek, že? S první partou.
„No právě. Takže o to víc je to frustrující. Věřím, že se to zlomí.“
Uklidňujete se tím, že když všechno vypadá špatně, nakonec se to může v dobré obrátit?
„Jasně že věřím! V téhle sezoně nám to nelepilo, dostávali jsme góly, které jsem nikdy neviděl. Bavíme se s kluky, že se to musí zlomit. Věřím, že se to podaří. A byl bych moc rád, kdybych u toho byl taky.“
Čekal jste, že covid takhle silně ještě udeří?
„Trošku mě mrzí, že se k tomu extraliga nepostavila líp. Všichni věřili, že pojedou kluci z NHL, to chápu, ale i tak… Všichni vědí, že ta čísla jsou nejhorší v zimě. Takže se mohlo začít dřív, nejenom u nás, ale i v Evropě, ligy si mohly udělat trochu polštář. Takže se nemuselo teď hrát, mohlo se skončit jako v Rusku. Mohli jsme si tím projít, dát tomu čas, a ne to šroubovat do posledních dnů. Musím říct, že je super, že většina kluků vůbec odletěla! Porvou se o to přímo na místě. Doufám, že je brzo podpořím.“
Jak to ovlivní celý turnaj?
„Všichni sledují čísla, jak to roste, v Pekingu všechny testují, budou tam restrikce. To je jasný. Když to vezmu hokejově, tak si myslím, že nám to dává větší šanci na úspěch, když tam nebudou hráči z NHL. Tím rozhodně nechci naše kluky v zámoří podceňovat, ale věřím, že takhle se nám otevírá větší prostor něco vyválčit. Možná máme starší mančaft, někomu se to třeba nelíbí, ale zkušenost v kádru prostě je. Věřím, že na olympiádě to bude o detailech. Mužstvu, které jsme vybrali, na tisíc procent věřím! Všichni vědí, proč tam jedou a že už nějaký úspěch potřebujeme. Tahle šance pro ty kluky, i když jsou starší, už se třeba nemusí opakovat. Věřím, že tomu dají všechno.“
Co říkáte na ostatní týmy?
„Sleduju to, pochopitelně. Většinou jsou to kluci, kteří jezdí během sezony, takže když to řeknu s nadsázkou, bude to takové lepší Euro Hockey Tour… Rozdáme si to mezi sebou. Nechci říct, že je to takový evropský šampionát, ale vlastně trochu jo.“
Nemáte kvůli hrozbám karantén strach o férovost turnaje?
„Všichni udělali maximum, aby to proběhlo dobře. A co je vlastně férové? Tahle nemoc je zákeřná, všichni jsme si mysleli, že už to máme dávno za sebou. No a podívejte se, co se děje… Vždycky přijde nějaká mutace. Nedá se nic dělat. Proto máme hráče navíc, kteří jsou na hotelu připravení naskočit. Věřím, že i oni budou s týmem žít jako ostatní.“
Jako trenér jste zažil i minulou olympiádu, na které nebyli hráči z NHL. Může vám ta zkušenost pomoct?
„Dobré je, že někteří hráči už tam byli. Podle mě je to hlavně o kabině, aby se kluci dali dohromady. Trenéři jsou ohledně taktiky, nasazení hráčů, ale ve finále je jedno, jestli někdo hraje dvacet minut, pět minut, ale jde o to, aby se všichni podporovali a žili pro společný úspěch. Všichni vítězí, všichni prohrávají. Tak to prostě je.“
U národního týmu jste zažil v rolích hlavních koučů Vladimíra Růžičku, Vladimíra Vůjtka i Josefa Jandače. Je v něčem Filip Pešán jiný?
„Ne, je to stejný. Všichni jsou skvělí trenéři. Opravdu je to jenom o tom, abychom my jako trenéři drželi s hráči na jedné lodi. Aby nám věřili. V tu chvíli to může fungovat. Pokud by hráči nevěřili trenérskému štábu, pak je to špatně a nikdy to nemá hlavu a patu. Všichni umírají nebo žijou v týmu. Musíme táhnout za jeden provaz. Jinak se úspěch nedostaví.“
Vnímáte motivaci napravit nevydařený poslední šampionát, ve kterém tým po nevýrazných výkonech skončil sedmý?
„Je to hlavně o vztazích mezi trenérem a hráčem. Možná to nebylo úplně tak, jak to mělo být. My jsme se z toho poučili, dlouho jsme to rozebírali. Měli jsme na to dost času. Museli jsme zareagovat na to, že nepřijedou kluci z NHL, byli jsme na to připraveni. Teď je to o tom, abychom si všichni sedli a řekli si: Teď máme před sebou čtrnáct dnů, kdy do toho dáme maximum. Buď na to budeme vzpomínat v dobrým, nebo ve špatným. Ale musíme tomu obětovat všechno! Jsme zavření v bublině, nebudou tam další jiné vlivy. Teď do toho musíme šlápnout.“
Takže jste se poučili z mistrovství světa? A víte, že všechno musí lépe fungovat?
„I pro Filipa (Pešána) to bylo ponaučení. Nebo řeknu to takhle: Jednat s hráči z NHL není jednoduchý. Člověk musí vědět, jak s nimi vyjít. Ale pozor, nemyslím jenom ze strany kouče.“
Jak to myslíte?
„Někteří kluci, kteří po sezoně přijedou na šampionát ze zámoří, si myslí, že jsou automaticky lepší než naši hráči z Evropy. Samozřejmě mají privilegium, že hrají NHL, berou možná lepší peníze, ale musíme to vzít i z druhé strany. Oni přijeli z týmů, které nepostoupily do play off a hrály na chvostu NHL. A je otázka: Jsou určitě hned lepší než ti naši hráči z Evropy? Bylo to pro nás ponaučení, jak k nim přistupovat a jestli je vůbec brát. Protože třeba nemají přesně tu roli, na jakou jsou zvyklí ze svých týmů, pak je to hrozně těžké. Ale zase se nesmí házet všichni do jednoho pytle.“
Hráči typu Jakub Voráček nebo David Pastrňák ostatní jasně převyšují.
„Jasně. Velká škoda, že naposledy nemohl u toho být právě Kuba Voráček. Možná by kabinu udělal úplně jinou. Je to jiná osobnost než mladí kluci, kteří se teprve v NHL snaží něco dokázat. Měli by se podřídit týmu. A naprosto souhlasím s trenérem Finska (Jukka Jalonen), který zámořské hráče nebere. Věří klukům z evropských lig. Ví, že tomu dají maximum, budou za tým dýchat. Tím nechci říct, že by za to naši kluci z NHL nedýchali. Ale možná si musejí uvědomit, že do role lídrů a těch, kteří budou táhnout národní tým, se teprve musejí dostat.“
Nároďák? Komunikace se v zimě neudržuje. Co případ Salák?
Video se připravuje ...
Takže takhle k tomu budete přistupovat i při nominaci na další šampionát?
„Stoprocentně. I když nikdo neví, jestli u toho my trenéři ještě budeme. Už teď jsme na olympiádě nemuseli být…“
Mluvilo se o vašem odvolání. Zdravě vás to může naštvat?
„Tak… Mám se k tomu vracet?“
Zkuste krátce.
„My jsme podepsali smlouvu na dva roky. Byli jsme připravení, že budeme mít tři největší turnaje, na to jsme se chystali. Jasně, jako trenéři musíme být zvyklí na tlak a na spekulace. To beru. Ale vezmu to zpětně – před posledním Channel One Cupem jsme blbě doma prohráli s Finy. Pak jsme vedli se Švédy, ale neudrželi jsme to kvůli zbytečným chybám a vyloučením. Kdyby to tak nebylo, možná bychom vůbec tuhle otázku neřešili teď… Rozpoutala se nevole vůči nám. Mohli jsme být odvolaní, to ano. Ale k tomu chci říct jedno.“
A to?
„Že nikdo z trenérů nechtěl strčit hlavu na špalek! Nikdo. Nechci říct, že to je ten důvod, proč jsme u toho zůstali, ale myslím si, že hodně lidí si uvědomuje, že momentálně není kde úplně brát. Tolik hráčů nemáme. A že strčit hlavu na špalek před olympiádou, není tak jednoduchý. Všichni se toho bojí! Každý chce uspět, ale nikdo nejde do toho rizika. Spousta lidí od toho dala ruce pryč.“
O to větší máte motivaci?
„My máme motivaci pořád! Myslím si, že máme úžasný trenérský štáb! Ať si každý říká, co chce. Jestli máme mladého hlavního trenéra, nebo starýho, je to jedno. Jsem přesvědčený, že si za úspěchem jdeme všichni! Kdyby přišli hráči typu Honzy Kováře, Kuby Jeřábka nebo Michala Řepíka a řekli nám, že nás u toho nechtějí a pověděli by to i Tomášovi Královi (šéfovi svazu), tak v tu chvíli by to bylo něco jinýho… Ale všichni vědí, že jsme pro to udělali maximum. A děláme to i teď. To je to nejdůležitější. Chceme, aby úspěch přišel.“
Je vidět, že jste hodně namotivovaný.
„Hrozně moc! Už šest let, co jsem byl u nároďáku. Kolikrát už jsme byli blízko medaili, ale bohužel jsme vždycky nějak zklamali. Pokaždé tomu dáváme tisíc procent. Ne sto. Tisíc! Teď jsme tam s Filipem a mně se ta spolupráce líbí, stejně jako ostatním trenérům. A věřím, že se to zlomí.“
A chcete, abyste u toho byl.
„Samozřejmě. O to víc by mě to štvalo, kdybych měl sedět někde v Plzni Na Parkánu a v televizi koukat, jak kluci přebírají medaile. To by mi úplně trhalo srdce.“
Témata:
sport, ZOH22, Zimní olympijské hry v Pekingu, Olympijské hry, hokej, Evropa, NHL, Martin Straka, Nagano, trenér, Motivace, Jaroslav Špaček, Michael Špaček, Hokej na Heureka.cz
Související články
