PŘÍMO Z PEKINGU | Polyká tréninkové dávky na ledě Národního stadionu v Pekingu. A užívá si to. Na Romanu Willovi je víc než kýmkoli jiném patrné, jak moc je nadšený, že může být touhle dobou v Číně. „Olympiáda je pro mě nejvíc. Obětoval bych všechno, abych si tu mohl zahrát,“ říká brankář ruského Čeljabinsku v rozhovoru po pátečním tréninku.
Na to, že trénink trval pouhou půlhodinu, vypadáte pořádně uříceně.
„Je to tak. (usmívá se) Trénink byl krátký, ale svižný. Co víc je tady potřeba. I vy to určitě vidíte, že to má tempo a vypadá to výborně. Všichni dřeme, připravujeme se na start turnaje.“
V Praze jste do tréninku zasahoval střídavě. Chvíli jste mohl, pak zase nějakou dobu ne. Jak to bylo těžké?
„Všechno to bylo hrozně nepříjemné, těžko se to popisuje. Všichni jsme to ale dělali pro jeden důvod. Kolem nás všude vidíme olympijské kruhy, je to paráda. Není to jednoduché, ale jsem vděčný za to, že tu můžu být.“
Co hlava?
„To je druhá věc. Řekl bych ale, že náš tým tohle celé jen stmelilo, všichni jsme se podporovali, pomáhali si.“
V Pekingu zatím není Šimon Hrubec, pokud by dorazit nemohl, byl byste možná vy týmová jednička. Jak o tom smýšlíte?
„Upřímně nijak. My jsme se Šimonem v kontaktu, vzájemně si přejeme. Chtěli bychom tu být všichni tři. Trenéři řeknou, kdo bude chytat první zápas, a tak to bude. Abych tady teď špekuloval? To vůbec. Je to, jak to je. Věřím, že brzo budeme kompletní a všichni potáhneme za jeden provaz.“
Připraveni musíte být na všechno.
„Jinak to v dnešní době nejde. Jeden test a nejdete na trénink. Další je to naráz dobré a můžete. Musíte být soustředěný každý den na to, že vás čeká zápas, řešit jen svůj tým. Jsme na olympiádě, s tímhle nemám žádný problém. Obětuju pro to všechno.“
Byl jste na curlingu nebo na ženském hokeji. Jste rád, že na alespoň na jiná sportoviště můžete?
„Když bude šance někoho podpořit, půjdu. Jsem tady ale od toho, abych hrál hokej. Nehledám v programu, kdy kdo hraje, abych tam šel. To vůbec. Bylo však samozřejmě příjemné vidět i jiné sporty.“
Jak jste vůbec zvládl dlouhý let do Číny? Na rozdíl od ostatních spoluhráčů jste se přepravoval sám.
„Taková je situace. Byl jsem celou dobu zabalený na hotelu a čekal, kdy a jestli budu moct letět. Nakonec jsem letěl sám, v žádném případě mi to nevadilo. Jsem rád, že jsem tady. Bylo fajn, že jsem mohl odcestovat dřív než zbytek s klukama z extraligy. Kdybych tomu měl obětovat cokoli, tak to udělám. Tohle je to nejmenší.“
Zprávy ze dne 20. února 2022
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: „Zakončení se sportovci je vždy krásné, ale já upřímně mám radši zahájení. Když vidím, jak zhasíná oheň, tak končí čtyřletá etapa a mně to přijde hrozně smutné,“ řekla česká vlajkonoška Martina Sáblíková. Přiznala, že před začátkem her měla strach, jak bude olympiáda v Číně vypadat. „A myslím si, že jsem nebyla jediná. Ale myslím, že to bylo zvládnuté na jedničku,“ uvedla čtyřiatřicetiletá rychlobruslařka a pochválila vedení české výpravy za servis pro sportovce.
Osmou držitelkou Ceny Věry Čáslavské za mimořádné zásluhy žen ve sportu a olympijském hnutí je bývalá mistryně světa v trojskoku Šárka Kašpárková.
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: Podívejte se na sestřih z krásného loučení s olympiádou!
Jen dvě medaile z Pekingu místo sedmi z Pchjongčchangu. Podle předsedy Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala ale problém českého sportu není v počtu medailí, nýbrž v nefunkčním systému českého sportu. „Myslíme si, že to vždycky nějak utáhneme,“ říká Kejval. Rozhovor čte zde: Za čtyři roky se nezměnilo nic, hokejisti se scházeli jak švábi na pivo
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: Olympijský oheň zhasl, nad Ptačím hnízdem se takhle rozzářil ohňostroj i nápisy Jeden svět, Jedna rodina...
