PŘÍMO Z ČANG-ŤIA-KCHOU | Jen dvě medaile z Pekingu místo sedmi z Pchjongčchangu. Podle předsedy Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala ale problém českého sportu není v počtu medailí, nýbrž v nefunkčním systému českého sportu. „Myslíme si, že to vždycky nějak utáhneme,“ říká Kejval.
Co říkáte na výkony olympioniků na Hrách v Pekingu?
„My jsme sem obecně nejeli s velkými ambicemi. Evka Samková, kde jsme věřili, že bude bojovat o dvě medaile, se nám zranila. Takže jsme věděli, že to nebude nic moc. Jak dobře víte, každá medaile, i když vypadá, že naši borci jsou favoriti, nikdy není jistá. Nechceme se na nic vymlouvat, měli jsme spoustu výsledků těsně pod stupni vítězů. Za mě jsem si, po pravdě řečeno, oddechl.“
Proč?
„Myslím, že jak se tady prezentovali čeští sportovci, vůbec nebylo špatné. Rád bych vypíchnul dvě premiéry pod olympijskými kruhy. Hokejistky představily České republice, co znamená ženský hokej. Byl to jeden z highlightů výpravy. A curling? Celému národu se ukázal nový sport, že to není házení kamenů na terč, ale složitý sport se strategií, podobný spíš šachům. Pevně věříme, že pro oba sporty to bude nový začátek a do budoucna budeme moct čekat nejen účast, ale i boje o medaili.“
Neděsí vás trochu, že medaile z Pekingu přivezla stejná jména jako z Pchjongčchangu?
„Byl jsem v olympijské vesnici s Martinou Sáblíkovou na obědě, bavili jsme se o rozvoji rychlobruslení, ona zmiňovala případ Polska, kde nemají žádnou Martinu Sáblíkovou, ale udělali investici, postavili rychlobruslařskou halu. Dřív polských rychlobruslařů moc nejezdilo. Teď tam byli samí Poláci, mladí lidi. Má to ten vliv.“
Před čtyřmi lety jsme se bavili o tom, že za českými medailemi jsou spíš osobní příběhy než funkční systém. Jak se ten nedokonalý systém za tu dobu změnil?
„Za čtyři roky se v zásadě nezměnilo vůbec nic, ať už z hlediska sportovišť, objemu peněz. Jedna věc je, kolik peněz schválil státní rozpočet, druhá věc je, kolik peněz se utratí. V minulém roce se mluvilo o jedenácti miliardách, realita je, že jsme někde na polovině. Peníze se nepodařilo rozdělit.“
Většina českých zimních sportů nemá žádnou infrastrukturu, není čas si jich pár vybrat a podmínky jim udělat?
„Měli jsme povídání s Martinem Černíkem (snowboardovým trenérem). Je obrovská záplava disciplín jako aerials, Big Air, slopestyle, U-rampa, kde se rozdává obrovská spousta medailí, a kde my s koncem Šárky Pančochové téměř absentujeme. Martin nám říká: My nemáme jediné sportoviště v celé České republice, kde by se dalo trénovat. Všechny areály jsou privátní. V létě se to dá trénovat na kartáčích s nafukovací halou, to stojí kolem pětadvaceti milionů. Holanďani tady mají třicet lidí a průměr 0,75 medaile na člověka. A v zásadě dělají jen short track a rychlobruslení. Ale kolik mají krytých hal, kolik tomu věnují. Poláci ukazují, že je možné si pro medaile dojít. Ale musí se tomu dát podpora.“
Přesně. Proč třeba nevzít pár milionů a nevytvořit stálou tréninkovou základnu pro snowboardcrossový tým, který má výhodu unikátního know-how kouče Marka Jelínka a světové hvězdy Evy Samkové?
„Tady ta věc byla vyřešená. V Čechách měla být dvě střediska, letní v Nymburce, zimní v Harrachově. Celý Harrachov jsme předali ČUS, ale myšlenka je stejná. Je tam pozemek, kde chceme, aby v zimě byla snowboardkrosová a skikrosová dráha. Je to nakreslené.“
Tak proč už to tam není?
„Zablokoval to Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Chtěli po nás komerční nájem. My si neumíme vyřešit elementární věc. Ani ministerstvo, ani agentura nejsou schopni přesvědčit úředníky, vymýšlí se nesmysly, blokují to po dobu let. Když se bavíte s úředníkem státu, říká: Já jsem tu od toho, abych pronajímal, získal co nejvíc peněz pro stát. Bere nás stejným perimetrem, jako když si chce developer udělat developerský projekt. Pokud podpora od státu nepřijde, nikdy se nikam nemůžeme dostat.“
Co říkáte na situaci českého hokeje?
„Já jsem měl svůj názor do doby, než Slováci získali bronzovou medaili. Když jsem koukal, že měli devět lidí z naší ligy… Potkal jsem v jídelně Miro Šatana, bavil jsem se s ním na stadionu. Nejsem odborník, ale Slovákům vyšla sázka na mládí, najednou začal působit vítězný duch, že to přetlačili. Proti zkušeným soupeřům se prosadili, to se u nás nepodařilo. Na druhou stranu, když jsme viděli, jak se hokejisti schází jako švábi na pivo… Den před odjezdem teprve skončila česká liga, to bylo smutné.“
V čem?
„Tady dlouhodobě chybí obecný zájem. Mám pocit, že česká liga je pro řadu lidí daleko důležitější než reprezentace. Nemyslím, že by se dalo říct, že problém je v jedné věci. Všechno to začíná od toho, že si říkáme, že jsme hokejový národ, ale když odmyslím ice ring v Hostivaři, a to je privátní investice, nevybavuju si, že by stát něco postavil.“
