Hrubec může letět! Hrozně se těším, hlásí. Komentuje i svůj „nástup“
Když viděl textovku, vyhrkly mu slzy štěstí. Konečně! Gólman hokejové reprezentace Šimon Hrubec se dneska odpoledne dozvěděl, že jeho covidové martýrium (prozatím) končí a může večer vyrazit do Pekingu. „Hrozně moc se těším!“ hlásil bezprostředně poté v rozhovoru pro iSport.cz. V něm okomentoval i spontánní nápad, kdy si vzal týmovou čepici, bundu a z pokojové izolace mával před televizí, když nastupovala česká výprava… Video sklidilo velký ohlas!
Byl jedním z těch smolařů, které covidové testy uvěznily v Česku. Spolu s ním i útočníka Michaela Špačka a jmenovce Jaroslava, asistenta kouče. Šimon Hrubec si prožil těžké chvilky, někdy už začal pochybovat, jestli se vůbec na olympiádu dostane. Ale přece ano! V pátek by měl odletět.
Jak vás napadlo, že na Instagram nahrajete, jak z pokoje před televizí máváte ostatním sportovcům při slavnostním zahájení?
„Byl to úplně spontánní nápad! Bál jsem se, že to prošvihnu, protože už jsem si balil věci. V tom si říkám: Hele, tak já si počkám, a udělám si ceremoniál s nimi. Kdo mě zná, tak ví, že si dělám ze všeho srandu. Ale docela to sklidilo úspěch, to jsem ani nečekal! Úplně mi to zahltilo celý Instagram….“
Vzal jste i čepici a bundu…
„Jo, to mě v tu chvíli napadlo. Ta jsem se oblíknul a šel jsem s nimi.“
Říkáte, že si děláte ze všeho srandu. Takže i vaši dlouhou karanténu jste bral s nadhledem?
„Zezačátku jo. To bylo srandovní. Ale musím uznat, že jak šel čas, byl jsem hodně skeptický. Bylo to šílený. Ale chtěl bych poděkovat všem, kteří se podíleli na tom, abych se z toho dostal. Dneska se to povedlo, večer letím do Pekingu. Mám z toho obrovskou radost.“
Kolik dní jste vůbec byl v izolaci?
„To jsem ani nepočítal radši… Deset určitě. Dlouho jsem se nemohl dostat na hodnoty, které vyžaduje Český olympijský výbor.“
To už vám muselo lézt hrozně na nervy…
„No jasně. Bez rodiny, sám na pokoji. Bylo to na palici, že jsem byl takhle odstřihnutý.“
Snažil jste se přemýšlet, proč zrovna vás se to tak dlouho drželo?
„Zkouším hledat vysvětlení v tom, že mám několikrát operovaný nos. Uvnitř je hodně zrasovaný. Tak si myslím, že se mi to někde uvnitř hůř nebo déle hojí. Možná se ten vir tam někde držel… Ale naštěstí všechno dobře dopadlo, jsem negativní. Pustilo se mě to… Myslím si, že tak za minutu dvanáct.“
Už jste měl pochyby, jestli do olympijského turnaje vůbec naskočíte?
„Stoprocentně mě přepadly pochyby. Říkal jsem si, že je to blízko, přitom tak daleko. Viděl jsem, že všichni kolem dělají svoji nejlepší práci. Za to jim děkuju. Snažili se, abych byl negativní, zdravý. Dodávali mi různé suplementy, léky, vitamíny. Abych měl zvýšenou imunitu a dokázal to ze sebe vyplavit. Protože příznaky jsem neměl vůbec žádné…“
Opravdu ne?
„Ne. To mi na tom vadilo úplně nejvíc. Kdyby mě neotestovali, vůbec nevím, že bych byl pozitivní. Neměl jsem sebemenší příznak.“
Za jak dlouho se dostanete do tempa? Třeba za dva tři tréninky?
„Asi tak. Ale teď to bude těžký už jenom kvůli časovému posunu. Snad do toho pak rychle naskočím po fyzické stránce. Myslím si, že se to dá. Nebylo to tak, že bych deset dní nic nedělal. Tak to není.“
Věříte, že se všechno nakonec po těch patáliích v dobré obrátí?
„Jestli ano, bude to pohádka. Protože to, co jsem zažil, bylo…. Je to těžký popsat. Už to vypadalo, že nikam nepojedu. Jsem hlavně rád, odletím do Pekingu a můžu říct: Jo, jsem tam! I když vím, že nemám vyhráno. Všichni vědí, jak to tam chodí, na letišti mě čekají další testy. Není to tak, že bych to bral jako jasnou věc, ale začnu už aspoň bojovat v Číně.“
Co vás drželo nad vodou? Rodina?
„Nejvíc rodina pochopitelně. Manželka, malej, ozvali se i táta s mamkou a bráchové. I nejbližší okruh přátel mě podporoval. Ale upřímně musím říct, že už mě ani nebavilo neustále někomu odpovídat… Protože mně psalo tolik lidí, jak to se mnou vypadá. Já jsem jim vůbec nemohl nic odpovědět, protože moje jediná odpověď byla: Nevím.“
Sám jste vůbec nevěděl, na čem jste.
„Takže jsem jenom psal: Nevím, proč jsem pozitivní, když mi nic není. Nevím, proč nemůžu letět… Nevím, jestli odletím… To byly moje nejčastější odpovědi. A pořád dokola se to omílalo. Až mě to pak vytáčelo. Navíc mi každý radil, co mam brát, co mi pomůže… Vím, že to dělali všichni v dobrým, ale bylo toho moc. Každopádně s rodinou a nejbližšími kamarády jsem byl v kontaktu neustále. To bylo fajn.“
Co říkáte na to, jak vás v Pekingu při trénincích nahradil kustod Petr Šulan?
„Už jsem si myslel, jestli to nedělají naschvál se mnou, protože chtějí, aby tam byl on místo mě! (smích) Tak vážně zase. Je to borec! Klobouk dolů, jak to zvládnul. Ohromně to pomohlo celému týmu. I když se střílí na brankáře, který chytal před lety, je to lepší, než aby kluci trénovali a pálili na prázdnou bránu. Patří mu velký dík za to, jak všechno zvládnul.“
Z vašeho pohledu se ani po téhle anabázi nic nemění, ne? Měl byste být brankářskou jedničkou a jistě toužíte vybojovat medaili.
„Musím říct, že jsem zdravě naštvaný! Hrozně moc se do brány těším. Že začnu bojovat, už doufám na ledě!“
Potěšilo vás i to, že jste se stal mezitím podruhé nejlepším gólmanem měsíce v KHL?
„To ano. Stejně jako to, že když to bylo se mnou pořád nahoru dolů, tak mi zavolal i Filip (Pešán). To mi udělalo velkou radost, byla to pro mě vzpruha. Řekl mi, ať se nebojím, že na mě počkají. Hlavní je, abych se tam dostal. Hezky jsme se pobavili. To mi taky dost pomohlo. Cítil jsem, že budu mít důvěru, že na mě počkají.“
Zprávy ze dne 9. února 2022
SEVERSKÁ KOMBINACE: Neskutečný závěr nabídl závod sdruženářů! V posledním kole to vypadalo na jasný triumf Johannese Rydzeka, kterému ale v úplném závěru došly síly. Kolem vedoucího Němce se prohnala skupina pronásledovatelů a ze zlaté medaile se nakonec radoval jiný Němec Vinzenz Geiger, stříbro bral Nor Jörgen Grabaak a bronz uhájil Rakušan Lucas Greiderer. Nejlepším českým závodníkem byl dvacátý Tomáš Portyk, hned za ním dojel Lukáš Danek.
HOKEJ: Před zápasem vám to samozřejmě nikdo neřekne. Od nikoho neuslyšíte, že jdou do předem prohrané bitvy proti soupeři, s nímž nemají žádnou šanci. České hokejistky čeká ve čtvrtfinále gigant ze Spojených států amerických. Rozhodla o tom úterní prohra s Japonkami 2:3 v nájezdech. A v nich sporný gól, kdy puk sotva přeplazil brankovou čáru. Více čtěte ZDE >>>
SEVERSKÁ KOMBINACE: V poledne odstartovala druhá část závodu sdruženářů - běh na 10 kilometrů. S náskokem po skoku vede Rjota Jamamoto z Japonska, nejlepší Čech Tomáš Portyk vyrazil do běžecké části ze 13. místa s mankem 1:29 na vedoucího muže. Sledujte ONLINE přenos >>>
HOKEJ: První zápas turnaje mužů skončil. Olympijští sportovci z Ruska porazili na úvod skupiny B Švýcary fotbalovým výsledkem 1:0. O jedinou trefu utkání se postaral ve 20. minutě Anton Slepyšev. Dnes půjdou do akce také Češi, které od 14:10 čeká první duel proti Dánsku.
HOKEJ: Už za pár desítek minut vstoupí český národní tým do olympijského turnaje. Na úvod se postaví proti Dánsku. Když lze lovit v NHL, severský tým dovede poskládat poměrně solidní sestavu. Mohlo by si sáhnout pro brankáře Frederika Andersena nebo střelce Nikolaje Ehlerse. Ale bez zámoří? Přijde sázka na hodně urputnou defenzivu. Trenér Heinz Ehlers je prvním Dánem na lavičce národního týmu od roku 1994 a má docela drsný způsob, jak čelit favoritům. Tady je jeho parta. Česko proti ní zahájí olympijský turnaj. Více čtěte ZDE >>>
SNOWBOARDING: Česká snowboardcorssařka Vendula Hopjáková si už na olympiádě v Pekingu nezazávodí ani v týmové soutěži. Ředitelka komunikace ČOV Barbora Žehanová informovala o tom, že Hopjáková utrpěla zlomeninu v oblasti horní končetiny. „Budeme se snažit ji co nejdříve dostat do péče lékařů v Česku,“ doplnila.
SNOWBOARDING: Na zdraví trojnásobné olympijské šampionky Ester Ledecké si v Sazka studiu připili další dva olympijští medailisté. Bývalý akrobatický lyžař Aleš Valenta (zlatý ze Salt Lake City 2002) a biatlonistka Gabriela Soukalová (dvakrát stříbrná ze Soči 2014) společně s moderátorem Luďkem Staňkem. Podívejte se...
ALPSKÉ LYŽOVÁNÍ: Petra Vlhová se konečně dočkala, je olympijskou vítězkou ve slalomu! Slovenská favoritka, která vyhrála pět ze sedmi slalomů aktuální sezony Světového poháru, se ke zlatu posunula z osmého místa po prvním kole a nadchla svou zemi. Úžasné, velkolepé, grandiózní - takovými slovy popisují její triumf tamní média. Stala se tak teprve druhou slovenskou vítězkou v historii zimních her po biatlonistce Anastasiji Kuzminové. Více čtěte ZDE >>>
