PŘÍMO Z PEKINGU | Pozitivní na covid, pak hraniční hodnoty. Do letadla Šimon Hrubec nemohl. Když už do něj konečně mohl nastoupit jako zcela zdráv, potkala ho další smůla. O tři řady za ním seděla ruská sportovkyně, která byla v Pekingu po příletu pozitivně testována. Jako „blízký kontakt“ spadl do příslušného protokolu. Trénovat může s týmem, všechno ostatní má ale na sedm dní omezeno. Na tréninky jezdí autem, jídlo dostává za dveře, bydlí odděleně od týmu. „Hlavně, že můžu hrát,“ vydechl brankář po prvním tréninku v Číně.
Nemáte pocit, že jste neuvěřitelný smolař?
„Jo, řekli jste to parádně. Spíše už mi to přišlo úsměvné, protože já jsem už měl být dnes podle norem zdravý člověk a zase za mnou letěl někdo, kdo byl pozitivní a musím teď být sedm dní více hlídaný a více testovaný. Doufám, že se mi to vrátí v zápase nějakou tyčkou, kdy půjde puk od tyčky ven a ne dovnitř. Snad.“
Je režim, který budete muset držet následujících sedm dní, výrazným problémem?
„Byl by to problém, kdybych měl nějaké omezení, ale v podstatě musím zůstat na pokoji sám, což bych chtěl i normálně. Jsem na to zvyklý. Z toho pohledu by se asi nic neměnilo. Je dobré, že se nic nemění na tom, že můžu trénovat a hrát zápasy. Jen budu dvakrát denně testovaný, tak se může zvýšit riziko nějaké objevení. To už ale moc neřeším, protože vidím, jak výsledky chodí nahodile, jako když člověk hodí mincí“
Když se stále prodlužoval váš nucený pobyt v Praze, nepřepadala vás panika?
„Panika ne, ale spíše jsem se bál, že to nestihnu. Že mi uteče poslední šance, osobně si myslím, že ve 30 letech, to je opravdu poslední možnost.“
Co vás drželo v pozitivních myšlenkách?
„Pomohlo mi, že mi zavolal hlavní trenér. V jednu chvíli jsem byl docela načatý, skoro jsem tomu už nevěřil. On mi ale zavolal a podržel mě. Řekl mi, že mi věří a že na mě počká, i kdybych měl přijet v půlce turnaje. Jen ať se v klidu připravím, že mi věří. To mě hrozně uklidnilo a říkal jsem si, že to bude fajn a že bych to měl snad stihnout.“
To muselo být skvělé slyšet.
„Je to příjemné, na druhou stranu nechcete zklamat tu důvěru. Spíš je to ale samozřejmě pozitivní.“
Už na vás dýchla olympijská atmosféra?
(usměje se) „Dnes jo, když jsem v rohu viděl ty kruhy, tak jsem se si je jen tak přejel a řekl si: jsem tady. Měl jsem velkou radost.“
Jaký byl premiérový trénink? Snad po měsíci jste zažil standardní jednotku v plném počtu hráčů, ne?
„Měl jsem skvělé tréninky v Omsku, než jsem odletěl. V Praze nás bylo sedm až deset. To je půlka týmu, ale trénink byl dobrý. Poprosil jsem trenéra gólmanů v Omsku, že jedu na olympiádu, ať mě na to připraví. To jsem chodil domů docela zničený, říkal jsem tomu, že jsem na takovém letním soustředění.“
Nemohla to být od vašeho ruského trenéra sabotáž? Že by vás chtěl v zájmu sborné vyšťavit?
(smích) „Ne. Máme spolu skvělý vztah. On ví v podstatě líp než já, co přesně potřebuju. Tohle jsem mu řekl i před play off. I jsem mu za to trochu nadával, protože to nebylo normální, co spolu děláme. Říkal mi, ať vydržím, že pak uvidím. A měl pravdu. Play off jsem pak odchytal tak, že bych zvládl po finále i celou jednu další sérii.“
Neříkáte si, jestli nejsou všechna ta opatření trochu na hlavu? Můžete trénovat, být s týmem v šatně, ale bydlet musíte jinde.
„Nevím, jestli se k tomu můžu vyjadřovat, abych si nezavařil. Některé věci jsou ale k zamyšlení.“
Aspoň, že pod helmou nemusíte mít respirátor.
„To by tak ještě chybělo. Už tak se mi s tím blbě chodí po ulici.“
Je to tak, že na tréninky jezdíte speciálním autem s řidičem?
„Ano. Musím říct, že jsem za to i rád, protože jezdí dřív na tréninky. To byla další věc, aby tady byla možnost jet dřív na trénink. Nevyhovuje mi jezdit s týmem, potřebuju být v hale o půlhodinu dřív, abych si udělal svoje věci.“
Jídlo dostáváte před pokoj. Je ho dost? Finové si na porce stěžovali.
„Já pořád díky nosu necítím, takže sním všechno.“
Zprávy ze dne 31. ledna 2022
HOKEJ: Do Pekingu dnes za reprezentačním týmem odletí brankář Roman Will. Odcestovat s ním měl i další gólman Patrik Bartošák, ale kvůli neurčitému výsledku testu nakonec zůstal. Mimo trénink s nejspíš podobnými problémy je i plánovaná jednička Šimon Hrubec.Více čtěte ZDE>>>.
HOKEJ: K hokejové reprezentaci připravující se v Praze na OH se připojili obránci David Musil a Tomáš Kundrátek z Třince. Dnes trénovalo osm hráčů.
NOMINACE: Slalomářka Gabriela Capová se po dalším přerozdělení míst Mezinárodní lyžařskou federací (FIS) dočkala nominace do Pekingu. O Hry naopak definitivně přijde skikrosařka Diana Cholenská a místo toho podstoupí plastiku přetrženého předního zkříženého vazu v koleně. Úterní odlet nestihne ani dodatečně nominovaný skokan Radek Rýdl, neboť měl pozitivní test na koronavirus.
SNOWBOARDING: Neočkovaná švýcarská snowboardistka Patrizia Kummerovábyla s několikadenním předstihem propuštěna v Pekingu z přísné karantény. Olympijská vítězka v paralelním obřím slalomu ze Soči 2014 si už také v dějišti her zatrénovala na sjezdovce. Čtyřiatřicetiletá Kummerová se z osobních důvodů nenechala očkovat proti koronaviru a po příletu do Číny proto musela do karantény. Původně v ní měla být tři týdny, ale podle agentury Keystone-SDA jí pořadatelé v předstihu umožnili volnější režim. Stříbrná a bronzová medailistka z mistrovství světa, která patří k soupeřkám olympijské šampionky z Pchjongčchangu Ester Ledecké, dosud byla uzavřena na hotelovém pokoji, nyní se přestěhovala do olympijské vesnice.
Čtyřnásobný olympijský medailista v rychlostní kanoistice Josef Dostál kritizuje přidělení zimních olympijských her do Číny. „Jsem smutný z toho, že Mezinárodní olympijský výbor svým rozhodnutím udělit pořadatelství Pekingu staví sportovce do nelehký pozice. Kromě sportu musí sportovci řešit dilema, který s přípravou na jejich sportovní vrchol nemá nic společnýho,“ napsal elitní český kajakář na svém blogu.
Sám podobné dilema řešit nemusel, protože v době letní olympiády v Pekingu 2008 byl ještě příliš mladý. „V mém sportu není víc než zlatá olympijská medaile, a proto si uvědomuju, jaký jsem měl štěstí. Štěstí, že jsem nebyl a nebudu součástí olympiády, kterou nedemokratická země zneužívá, aby si vylepšila svůj obraz po celém světě, za což jsem zpětně opravdu rád. Na rozdíl od jiných jsem kvůli plnění sportovního snu nemusel letět do země, ve který se porušují lidský práva, neexistuje tam svoboda slova a hlavně drží miliony Ujgurů v koncentračních táborech. Můžu mlčet, ale to nechci. Olympionikem jsem totiž pořád, ne jen v době letních her, a proto chci říct svůj názor,“ uvedl Dostál.
