Trenére, chcete-li, nevěříme. Repre hraje o návrat respektu, klíčové je rvát se
Před necelým rokem se Filip Pešán vyděsil u „kampaně“ Sportu, kde legendy let minulých hodnotily české šance pro šampionát v Rize. Defilé dvou desítek mistrů světa tipovalo medailový návrat. Všichni, do jednoho. Trenérovi národního týmu se to nelíbilo, neboť v jeho očích média dostala tým pod velký tlak. A nenechal si ten škaredý útok pro sebe.
Jen pro připomenutí: reprezentace pár dnů před vydáním velké ankety řádila na Českých hrách v Praze, navíc do Lotyšska přihlásila výrazné české plejery z NHL v čele s Hronkem, Kubalíkem či Vránou. Soupiska našlapaná jak už dlouho ne. Na rozdíl od řady konkurenčních výběrů.
Herdek, kdy jindy to má cinknout, když ne teď?!
O rezolutním útoku na pódium mluvil krom jiných i útočník Jakub Vrána. Jedu vyhrát zlatou, hlásil a nestyděl se za to. Pěkně po americku.
No, právě…
Těžko si někdo mohl představit příhodnější podmínky před cestou na vrchol hokejové sezony. Nálada před mistrovstvím výborná, bojovná, fanoušci natěšení, podpora ze všech myslitelných koutů a stran. Co si přát víc? Kdo český hokej sleduje, má ho rád a fandí mu, nepochyboval o sérii parádních představení. Očekával zaškrcení devítiletého čekání na cennou odměnu a výstup z nekonečně dlouhého šedivého období.
Riga skončila fiaskem. Bohužel nejen výsledkovým, na povrch vylezly i kázeňské incidenty uvnitř týmu, po stránce prokazování vzájemného respektu mezi koučem a některými jedinci to drhlo.
Tak na to nyní před Hrami pojďme trochu jinak. V obráceném gardu než v květnu minulého roku. V pevné víře, že absence deprimujícího novinářského nátlaku vůči výpravě a jejímu trenérovi zapůsobí jako ideální palivo pro pekingskou jízdu.
Jdeme na to…
