Kurzy na český triumf letí dolů, po působivém skolení ruské překážky propuká medailová nálada. Ale bacha! Cesta do olympijského čtvrtfinále bude bolet. Přinejmenším. „Švýcaři zatím hráli jako na rybníku, ale jsou rádi, že jdou na nás,“ vysílá varovné signály kouč Pavel Rosa, jenž společně s Christianem Dubém vede Fribourg v tamní elitní lize. A rovnou na prvním fleku.
O dění ve švýcarském hokeji má dokonalý přehled. Pavel Rosa netají zklamání z toho, co svěřenci Patricka Fischera převádějí. Trenér Fribourgu očekává velké povstání. „Protože kdyby i napočtvrté měli předvést takovou bídu, byla by to ostuda. Ostuda nároďáku a celého švýcarského hokeje,“ říká čtyřiačtyřicetiletý bývalý útočník Los Angeles Kings nebo Avangardu Omsk.
Jak dopadne zrádné osmifinále?
„Mám z toho špatný pocit. Myslím, že dál půjdou Švýcaři. Zdůrazňuju, že jde jenom o domněnku, na papíře je to fifty-fifty. Klíčová bude forma brankářů a počet vyloučení. Nic jiného. Naši se musí vyvarovat trestů. Jedno oslabení maximálně, víc ne. To pak bere vítr z plachet.“
Mají Švýcaři respekt z českého týmu? Anebo ho vnímají jako velmi hratelného soka?
„Co jsem zaznamenal, jsou spokojeni, že jdou na nás. Vůbec bych se nedivil, kdyby se vyloženě těšili. Po té katastrofě, co zatím předvedli, věří, že ukážou něco úplně jiného. První vzájemný zápas byl vyrovnaný, jejich nátura je taková, že si bezmezně věří. Na papíře jsou v tuhle chvíli spíš outsider, ale oni z toho dokážou těžit. Dokonce bych řekl, že jim to absolutně vyhovuje.“
Švýcaři třikrát po sobě prohráli, co je s nimi?
„Neviděl jsem úplně všechno, protože zápasy se hrají během pracovní doby. Z toho, co jsem viděl, jsem hrozně zklamaný. Hrozně. Češi jsou OK, sice mi u nich chybí větší tvořivost, první dva zápasy to nebylo ono, ještě první třetina s Rusy byla taková, nicméně pak se do toho pustili. Švýcaři jsou takoví…“
Nemastní, neslaní?
„Ano, nemastní, neslaní. Jezdí si obloučky, jen si tak projíždějí pásmem, hlavně svým. Pokud to nezmění, budou mít průšvih. Jenže já si právě myslím, že proti nám za to vezmou.“
Proč za to nevzali od začátku turnaje?
„Nevidím od nich žádnou přímočarost, která je pro dnešní hokej zásadní. Bohužel zásadní, to říkám z pohledu bývalého hráče, jenž si rád hrál s pukem a aktuální styl mu tolik nevoní. Ale jinak už se dnes nehraje. Je třeba se přizpůsobit. Přímočarost s pukem, bez puku, včetně malinkých startů a sprintů v lajnách, v nichž se hráči mají pohybovat. Tohle všechno Švýcaři nedělají a dělají zmíněné obloučky. Fakt špatný. Řada hráčů zůstává za očekáváním.“
Kteří zejména?
„Svou hru musí zcela změnit Romain Loeffel. Útočný obránce, který si však neplní správně defenzivní úkoly. Nebo Denis Malgin. Všeobecně vnímaný jako neuvěřitelný talent, v lize má bod na zápas, ale lajdá to. Vezme si puk, zkouší si svoje věci, ztrácí kotouče. V lize mu to prochází, na olympiádě ne. Chybí mu zodpovědnost. Což platí pro celý švýcarský tým, té volnosti je tam až příliš. Musí si to srovnat v hlavě a pochopit, že každý zápas v Pekingu je naprosto zásadní.“
Prosakuje ven, jaká je nálada v týmu? A co na to říkají lidé kolem hokeje ve Švýcarsku?
„Média tolik nesleduju, ale mám kolem sebe dostatečně velký okruh lidí, s nimiž jsem v každodenním kontaktu. Výstup je takový, že převažuje zklamání. Především z velkých hráčských individualit. Za všechny bych jmenoval Gregoryho Hofmanna. Ale mohl bych přidat i další. Jenže znovu, pokud třikrát prohrajete, budete automaticky nabuzení do dalšího utkání. A pokud ne? To by byla naprostá katastrofa. Už tu nějaký pátek žiju a moje zkušenost je taková, že do toho Švýcaři vletí ve velkém stylu. Proto z toho mám vůči Česku špatný pocit. Švýcarům by se teď hodně hodil Tristan Scherwey, svou hrou dokáže strhnout ostatní. Dohraje hráče, chodí do brány, na brankáře nahází sníh... Ale zranil se. Zatím Švýcaři hráli jako na rybníku, a to nejde.“
Nesplynuli s kulisou tiché olympiády? Nemůže být tohle problém?
„To si nemyslím. Ani to tak nemůže být. Jde jenom o hokej. Ale viděli jsme krásně u zápasů s Dány, o co jde. Jak my, tak Švýcaři. Dánové párkrát dohráli Romana Červenku, Honzu Kováře, nevonělo jim to. Dánové do toho šli natvrdo, neřešili prázdné tribuny.“
Viděli jsme to na přístupu českých hráčů vůči Rusům. Přidali na agresivitě, na sbornou platí.
„Odolnost a odhodlanost. Chci zdůraznit, že fandím našim, úplně bez debat, ale zároveň si přeju, aby to ze sebe Švýcaři vyndali, našli v sobě. Protože kdyby i napočtvrté měli předvést takovou bídu, byla by to ostuda. Ostuda nároďáku a celého švýcarského hokeje.“
A jak s hráči zacloumal fakt, že od Rusů a od Čechů dostali hodně smolné, vlastní góly?
„Díval jsem se na přenos ve švýcarské italštině, komentátoři o tom povídali, novináři to skloňují. Nicméně hráč to vnímá jinak. Hodí se puk a jede se dál. Nikdo neřeší, jakým stylem gól padl.“
Ve Švýcarsku neprobíhala velká diskuze po nominaci?
„Žádné tření a rozpory jsem nezaznamenal. Jsem přesvědčený, že všichni hráči jsou v Pekingu právem, přesně taková nominace se očekávala. A je to dobrý mančaft. Ale pak narážíte na to, že práce v klubu a reprezentaci je naprosto jiná záležitost. Mým snem je si to jednou zkusit. Minulý rok jsem měl příležitost popovídat si s Patrickem Fischerem, který k nám přijel. Kouč funguje u repre úplně jinak. Velký rozdíl ve finále dělá nabuzení týmu.“
Kdyby Švýcaři padli, ustál by to trenér Fischer?
„Ustál. Patrick podepsal víceletou smlouvu, je teprve na jejím začátku. Ne, nedomnívám se, že by jeho pozice mohla být ohrožena. Navíc mě nenapadá jediné jméno, které by přicházelo do úvahy, mám na mysli švýcarské adepty. Žádné nevidím. Něco jiného je samozřejmě kouč ze zahraničí.“
Na české straně jde Filipu Pešánovi o pokračování. Jaký to může mít dopad na chod týmu?
„Pokud to tak je, kluci to rozhodně vnímají. A pak jde o to, jestli jim na budoucnosti trenéra záleží, anebo ne. Což by jim na jedné straně mohlo hodně pomoci. A na druhé tolik ne. Ale naprosto vážně. Říkám to i klukům u nás ve Fribourgu. Základem všeho je kabina. Pokud kluci nemají mezi sebou perfektní vztah, nikdy nedojdete do vysněného cíle. Musí tam být něco speciálního. Klima v týmu budujete v klubu, ale potřebujete ho i na tak krátkém turnaji. Od toho se všechno odvíjí. V kabině se mezi klukama musí dít něco speciálního. Ať už naštvání po prohrách, anebo kamarádství od prvního dne. To je číslo jedna, základ všeho.“
A role trenéra na několikatýdenní akci?
„Má to dvě polohy: chování směrem k týmu a systém hry. Můžete mít tvrdší přístup, pozitivnější. Ale vždycky je nutné být upřímný, vystupovat sám za sebe, nehrát si na někoho nebo něco, čím nejste. To mančaft vždycky prokoukne. Až jednoho dne dotrénuju, chtěl bych si vyhodnotit, že skoro celou trenérskou kariéru jsem to byl já, Pavel Rosa, člověk bez nějaké přetvářky.“
Téma Roman Červenka. Ze Švýcarska na něj do Česka putovaly velmi slibné reference. Můžete je potvrdit? A splňuje je v Pekingu?
„Vezměte si jen ten gól, co dal Dánům. Takové se v dnešním hokeji moc nevidí. Gólů padá hafo, ale aby borec překročil modrou, vjel do pásma, nechal si gólmana a všechny ostatní myslet, že vystřelí na lapačku, kam to sám Roman směřoval, aby na poslední chvíli změnil zápěstí a vypálil jinam, to je unikátní. A to je Roman. Gól z ničeho nic. Takoví hráči jsou zapotřebí. Netvrdím, že to je přesně on, ale nemusíte být třetinu nebo dvě vidět a pak to celé rozseknete.“
Mají Švýcaři takového?
„Killian Mottet, od nás z Fribourgu. To je člověk, kterého ve hře někdy moc nevidíte, a najednou vám ho tam pošle. Velmi užitečný hráč. V Pekingu moc prostoru nemá, ale doufám, že ho ještě dostane. Zaslouží si ho.“
ONLINE PŘENOS - ZOH 2022
Všechny dny
Všechny zprávy
Důležité
Foto
Video
Sociální sítě
Česká účast
Ester Ledecká
Hokejová reprezentace
Markéta Davidová
Martina Sáblíková
Obnovit
Ester Ledecká
Hokejová reprezentace
Markéta Davidová
Martina Sáblíková
Zprávy ze dne
20. 2. 2022
16:28
20. 2. 2022
Martina Sáblíková
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: „Zakončení se sportovci je vždy krásné, ale já upřímně mám radši zahájení. Když vidím, jak zhasíná oheň, tak končí čtyřletá etapa a mně to přijde hrozně smutné,“ řekla česká vlajkonoška Martina Sáblíková. Přiznala, že před začátkem her měla strach, jak bude olympiáda v Číně vypadat. „A myslím si, že jsem nebyla jediná. Ale myslím, že to bylo zvládnuté na jedničku,“ uvedla čtyřiatřicetiletá rychlobruslařka a pochválila vedení české výpravy za servis pro sportovce.
Zprávy ze dne
20. 2. 2022
15:52
20. 2. 2022
Osmou držitelkou Ceny Věry Čáslavské za mimořádné zásluhy žen ve sportu a olympijském hnutí je bývalá mistryně světa v trojskoku Šárka Kašpárková.
Zprávy ze dne
20. 2. 2022
15:38
20. 2. 2022
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: Podívejte se na sestřih z krásného loučení s olympiádou!
Zprávy ze dne
20. 2. 2022
15:34
20. 2. 2022
Jen dvě medaile z Pekingu místo sedmi z Pchjongčchangu. Podle předsedy Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala ale problém českého sportu není v počtu medailí, nýbrž v nefunkčním systému českého sportu. „Myslíme si, že to vždycky nějak utáhneme,“ říká Kejval. Rozhovor čte zde: Za čtyři roky se nezměnilo nic, hokejisti se scházeli jak švábi na pivo
Témata:
Česko, reprezentace, olympiáda, olympijské hry, sport, ZOH22, Olympijské hry, hokej, Peking, Švýcarsko, sportovní soutěž, Roman Červenka, trenér, Fribourg, Patrick Fischer, Pavel Rosa (1977), Hokej na Heureka.cz
Související články
