Americký Slovák Knies kouše vyřazení od „svých“: Za kořeny jsem vděčný
Celá jeho rodina je ze Slovenska. Z velkého plakátu v dětském pokojíku se na něho usmíval Zdeno Chára a sám obdivoval hokejové kousky Mariána Hossy nebo Mariána Gáboríka. Devatenáctiletý útočník Matthew Knies má slovenské kořeny hodně silné. Není divu, že pro něho bylo olympijské čtvrtfinále hodně emotivní. Knies schytal několik ostrých ran, měl tutovku v posledních vteřinách prodloužení, v rozstřelu nedal nájezd. V americkém dresu musel kousat vyřazení se Slovenskem (2:3 po nájezdech).
V posledních vteřinách prodloužení se právě Knies prodral do samostatného úniku, při kličce do bekhendu ho Martin Gernát zastavil faulem. Sudí to nereflektovali, rozhodovaly nájezdy. Postavil se do nich i Matthew Knies, ale vynikajícího Patrika Rybára nepřekonal. Puk mu při kličce do bekhendu utekl.
Rybár pochytal všech pět nájezdů a Slováci jdou senzačně do semifinále! V nájezdech se jako jediný trefil Peter Cehlárik. Ze hry skórovali Juraj Slafkovský a Marek Hrivík, který vyrovnával při power play 44 vteřin před koncem.
„Rád bych hrál i za Slovensko, ale v mládeži to nebylo možné,“ vyprávěl Knies v Pekingu v rozhovoru pro slovenský web sport.sk. „Když jsem dostal telefon od amerického seniorského týmu, nemohl jsem zaváhat. Přece jenom je to moje země, ve které jsem se narodil. Jsem vděčný za své kořeny, rodiče mě vychovali dobře. Stále se snažíme dodržovat slovenské tradice. Mám k nim podobný vztah, jako k těm americkým.“
Knies má americké i slovenské občanství. Zástupci slovenské reprezentace se po něm dřív také ptali. Jenže za rodnou zemi svých rodičů neměl potřebný počet startů. Byť si tedy za HC Bratislava tři zápasy v minulosti zahrál. Bratislavský dres oblékl na jednom ze zámořských turnajů v sezoně 2013/14. „Měl jsem dvanáct nebo třináct, byla to zábava, užil jsem si to.“
Matthew Knies byl druhým nejmladším hráčem amerického výběru v Pekingu. Narodil se ve Phoenixu, hraje univerzitní ligu NCAA za Minnesotskou univerzitu (26/ 9+16). V posledním draftu si ho z 57. místa vybralo Toronto. Za Američany hrál i na nedávném mistrovství světa do 20 let, které se nedohrálo. Slovákům tam dával gól (3:2).
„Otec byl doma u televize možná trochu smutný, ale určitě v prvé řadě oslavoval moji branku,“ usmíval se Knies. „Škoda, že šampionát skončil organizačním fiaskem, věřili jsme si.“ Táta Miroslav reprezentoval Slovensko v hokejbale. „Je velký hokejový nadšenec, uměl i hokej a odmalička mě k němu vedl,“ vzpomínal Knies. Univerzitní NCAA hrává i jeho starší brat Phil (23).
Že by si zahrál na olympiádě, to Kniese ještě pár týdnů zpátky ani nenapadlo. Američané vsadili na dravé a rychlé mládí, v týmu měli hned pět hráčů ročníku 2002. „Je to obrovská čest, je skvělé být součástí nabitého amerického týmu,“ radoval se Knies, který má ze čtyř zápasů dva body (1+1). „Byl jsem v šoku, když mi přišla pozvánka. Nevěřil jsem tomu, byl to speciální moment.“
Do Phoenixu se Kniesovi přestěhovali z Bratislavy kvůli tátově práci. „Pracoval jako inženýr pro jednu nadnárodní firmu a dostal možnost se do Ameriky přestěhovat,“ popisoval Knies mladý útočník pro sport.sk. „V začátcích to s hokejem bylo v naší oblasti těžké, klubů a šancí bylo málo,“ líčil Knies. „Postupně se to měnilo a teď už je i v arizonské poušti hodně hokejistů. Hodně tomu pomohl tým Arizona Coyotes a Auston Matthews, který už je jednou z největších superhvězd NHL. Věřím, že si spolu v Torontu jednou zahrajeme.“
