Pavel Bárta
18. února 2022 • 09:22

Krejčí po návratu: Zklamání, šance byla. Jen o Pešánovi to není

Autor: Pavel Bárta
Vstoupit do diskuse
3
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
Dresy repre? Neurazí, ale žádná sláva. Konečně zajímavé nápady, ale sráží je…
VŠECHNA VIDEA ZDE

Vycházeli oblečeni do pestrých olympijských úborů. Unavení z náročné cesty z Pekingu, zklamaní, jak tam dopadli. „Moc jsem chtěl medaili, zvlášť když to byla moje poslední olympiáda. S odstupem času to bude mrzet víc a víc,“ hlesl po příletu David Krejčí, který patřil v českém týmu k nejlepším. Jeden z těch, kteří obstáli.



Roman Červenka a Jan Kovář si to z Číny zamířili rovnou do Švýcarska, zbytek se dpravil do Prahy s přestupem v Paříži. Na Letišti Václava Havla v Ruzyni čekala na reprezentanty zhruba hodinu před čtvrteční půlnocí smečka novinářů, pár příbuzných a přátel, taky sběratelů. Jinak bylo na Terminálu 2 prázdno. Vraceli se po historickém propadáku. Tragikomický zmatek kolem dávkování rozhovorů jen dokresloval stav, do jakého hokej zabředl. Nikdo z nich se však neschovával, ani neutíkal. David Krejčí přesto asi rád, že nebyl předhozen největšímu shluku médií. Stranou davu mluvil pro Sport a komerční televizi.

Zažil jste velká vítězství i hořké porážky. Kam zařadíte tuhle?
„S odstupem času bude mrzet víc a víc. Byla to moje třetí a poslední olympiáda, což si dovolím tvrdit na sto procent. Je to, jak to je. Je to jiné než když hrajete za klub. Ale těžko říct. Můžu se vrátit do roku 2012. Skončili jsme sice třetí, ale prohráli se Slováky v semifinále. Hrál jsem třikrát finále Stanley Cupu a dvakrát mi zisk trofeje utekl. Jednou dokonce v sedmém zápase. Bylo tam pár úspěchů, ale docela hodně neúspěchů. Každý mrzí, ale olympiáda ještě víc. Moc jsem chtěl medaili, zvlášť když jsem pod pěti kruhy hrál naposledy.“

Nelitujete, že jste vůbec jel?
„Ne! Určitě ne. Vždycky, když je šance reprezentovat, tak jedu.“

Takže nejste zlomený natolik, že byste nechtěl jet na mistrovství světa?
„Jestli bude forma a zájem, určitě bych reprezentoval. Já vím, že zbývá jen pár měsíců, ale v příštích týdnech se může stát ještě hodně věcí.“

Měl jste čas po cestě přemýšlet o posledních zápasech? Co mohlo být jinak?
„Hodně věcí šlo udělat trošku jinak. Nechtěl bych je moc rozebírat, je to smutné. Zahrály se dva dobré zápasy, dva špatné. My vždycky nemáme problém porazit dobrý tým v základní skupině, ať to jsou Švédi, Fini, Rusové. Ale pak se to prostě nějak zvrtne. Už je to nějakých deset let, co medaile není a v play off nám něco chybí. Je vidět, že umíme porazit silná mužstva, ale něco nám schází, abychom přes ně přešli i ve vyřazovací fázi a dosáhli na medaili. A není to jen o tom, že nám to nevyšlo tento rok. Už se to táhne deset let. Nevím, čím to je.“

Říkáte dva dobré zápasy, dva špatné. Během přípravy jste se moc nesešli, odpadl zahřívací zápas se Švédy, v prvním utkání přišla porážka s Dánskem. Začala se tam hroutit naděje jít v play off třeba na přijatelnějšího soupeře?
„To jsou jen kdyby. Samozřejmě. Utekl nám zápas Dánskem, jinak bychom vyhráli skupinu a los by vypadal jinak. Švýcaři taky prohráli s Dány, a kdyby je porazili, máme v osmifinále někoho jiného. Ale na tom nezáleží, na tohle se nehraje.“

Až na zápas Ruskem selhávala koncovka. Byla tohle věc, která tým nejvíc srážela?
„V prvním zápase jsme dali jeden gól, v takových utkáních se dá vyhrát 1:0, 2:1. Bohužel ho zvládli Dánové. Pak jsme Švýcary porazili 2:1 my. Pokud se dává míň branek, tak je potřeba hrát hlavně dobře do obrany. Když defenziva zrovna nejede, musí se jich dát víc. V kabině jsme si všichni mysleli, že jdeme s výkonem nahoru. Osmifinále jsme začali dobře. Prosadili jsme se jako první, pak vzápětí dva slepené dostali. A potom už jsme to měli těžké proti takovému týmu.“

Podruhé v turnaji jste narazili na Švýcary, kteří do té doby všechno prohráli. Předem se říkalo, jak obtížné bude zdolat je podruhé, že budou ještě víc chtít to zlomit…
„Hned jsme věděli, že mají špatný turnaj. Nebo špatný… hráli dobře, ale nevyhrávali. Věděli jsme, že budou chtít jít dál, porazit nás, že budou natěšení. Na to jsme se chystali. Ale jak jsem říkal. Kdyby nepadly jejich dva rychlé góly, šli jsme do kabiny za stavu 1:0 po první třetině a utkání mohlo vypadat jinak. K tomu se ale nemá cenu vracet.“

Když zápas končil, co vás napadlo?
„Samozřejmě zklamání. Po zápase nebyla atmosféra v kabině moc příjemná. Nikdo to není nic příjemného, když se neudělá úspěch a tým na to máte. Každý z nás cítil, že tam šance byla.“

Mužstvo jste nejvíc táhli vy zkušení. Nemáte pocit, že mladších se moc nepřidalo?
„To bych nechtěl hodnotit. Ve skupině šel nás výkon postupně nahoru a bohužel nám nevyšlo osmifinále. Kdyby se povedlo, bavíme se úplně jinak. Ale nechtěl bych komentovat, jestli nějaký hráč udělá to nebo ono.“

Co jste říkal Slovákům, kteří sahali po finále?
„To bych taky nechtěl komentovat. Já se na to raději nedívám.“

Nechcete, abyste se netrápil, nebo vás po vyřazení turnaj nezajímá?
„Zajímá mě i nezajímá. Jestli rozumíte, jak to myslím…“

Jaký je váš názor na to, že by měl skončit trenér Pešán?
„O tom zaprvé rozhoduje někdo jiný a zadruhé, jen o trenérovi to zase není. On dá dohromady tým a pak záleží na nás, hráčích. Neházel bych veškerou vinu na kouče. Nevím, co bych k tomu dál řekl. Spolu jsme vycházeli úplně v pohodě, super chlap mimo led. Docela si myslím, že jsou i neoprávněné některé věci, co tady do něj lidi jedou, že jsou zbytečné. Ale pokud jim to dělá radost si do někoho rýpnout, bude to tak. Ovšem tyhle záležitosti jdou kolem mě, já o nich nerozhoduju. To je na úplně jiných lidech.“

A co tah se zahraničním trenérem, jako to mají Slováci? Českým basketbalistům to taky pomohlo...
„Těžko hodnotit. Navíc na takhle krátký turnaj, který trvá deset, čtrnáct dní. Kdyby chtěli cizího kouče a byla před námi celá sezona, je to něco jiného. Může si něco vybudovat. Ale když sem přijde někdo na dva týdny, nevím, co k tomu říct.“

Vstoupit do diskuse
3
Play off
Články odjinud


Články odjinud