19. února 2022 • 21:41

Slovenský bronz: Rachot na tribuně, Šatanova brambora a švédský pláč

Autor: Ondřej Kuchař, Zdeněk Janda, zoh, inf
Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z PEKINGU | Poprvé v historii. Co se nepovedlo skvělým generacím let minulých, zvládli Slováci na olympiádě teď. Z Pekingu si podceňovaný tým kolem sedmnáctiletého supertalentu Juraje Slafkovského odváží bronzové medaile. Švédy porazili jasně 4:0. Jak vypadala medailová show přímo na místě? Divoce se slavilo na ledě, v útrobách haly i na tribunách.



Jen co se hráči v modrých dresech objevili ve vrátkách, začal Národní stadion v Pekingu žít jako během celé olympiády ne. Skupinka slovenských fandů od prvních chvil povzbuzovala a řvala na celou halu. V rukách měli řehtačky, mávali národními vlajkami. Šlo o Slováky, kteří do Číny přijeli technicky obsluhovat lyžařské sjezdovky. A že byli pořádně hlasití!

Fandit dorazil i běžkař Ján Koristek, který během dne absolvoval drsný závod v mrazu na třicet kilometrů. „Ještě tady rozmrzám!“ culil se. V tom mu pomohli svým výkonem taky nažhavení hokejisté.

Od první do poslední minuty byli lepší než Švédové. Přesně plnili stanový herní plán. Ze semifinálové porážky od Finů se nesložili. Naopak, ukázali obří touhu přivézt do vlasti historicky první hokejovou medaili z olympijských her. To se jim nakonec taky povedlo.

Po druhé třetině vedli Slováci 2:0. V podvědomí některých možná bliklo: Pozor, hlavně nepolevit! Jednou už se to totiž stalo. To když o olympijský bronz hráli „bratia“ v roce 2010 ve Vancouveru. Po druhé části měli rovněž náskok dvou gólů (3:1), poslední dvacetiminutovku ale prohráli 0:4 a odjeli s bramborou.

Slováci slaví historický bronz
Slováci slaví historický bronz

„Přiznám se, že jsem to v hlavě měl. Myslím ale, že hráči v týmu jsou tak mladí, že si to nepamatovali,“ rozesmál se po utkání generální manažer reprezentace a šéf slovenského svazu Miroslav Šatan, který čtvrtý flek zažil ještě s bruslemi na nohou. Tentokrát žádný kolaps nepřišel. Naopak. Modří přidali další dvě pojistky při švédské hře bez gólmana a vyhráli 4:0.

„Od roku 2002 v televizi vidíme dokola záběry, jak se celé Slovensko spojilo. Teď mají tihle kluci možnost udělat stejnou věc na dalších dvacet let,“ připomněl před zápasem jediný titul mistrů světa bývalý slovenský hokejista Boris Valábik, který je v Pekingu přítomen jako televizní komentátor. A povedlo se. Z tribuny sledoval přetvoření slovenských hokejových dějin.

Naši východní sousedé zvládli uhrát historický bronz s druhým nejmladším týmem na turnaji. Když se blížila závěrečná siréna, rozjížděly se bujaré oslavy. Juchat začali i slovenští novináři. Když zazněl gong, střídačka se vysypala na led. Vzduchem létaly helmy, rukavice a hokejky.

„O takových momentech jako malý kluk sníte. Doteď jsem to vídal jen v televizi. Ty emoce... je to neskutečný pocit. Určitě nám to ještě celé dojde, když budeme oslavovat,“ zářil útočník Samuel Takáč, který v Pekingu napsal vlastní parádní příběh. Ve 30 letech dostal v prosinci poprvé v životě pozvánku do reprezentace. Národní dres neoblékl ani v mládeži, teď si zahrál pod pěti kruhy. Navíc v bronzovém duelu skóroval.

To na švédské straně byly u některých hráčů vidět slzy. Trenéři Tre Kronor zašli sportovně poblahopřát na lavičku křepčícího soupeře, hráči ve žlutém pozdravili slavící Slováky a odebrali se do šatny. Čekat na jejich korunovaci nemuseli. Arénou se v tu chvíli neslo skandování „Ramsay je pán“, kterým fanoušci oslavovali trenéra Craiga Ramsayho.

Placky ze slitiny mědi a cínu pak hokejistům na krk věšel viceprezident IIHF Petr Bříza. Ten byl shodou okolností taky u posledních slovenských hokejových medailí. V roce 1992 byl ještě ve společném československém týmu u bronzu v Albertville.

Po utkání si hráči náležitě užili průchod mixzónou mezi novináři. Jako poslední se jí sunul sedmnáctiletý Juraj Slafkovský, se kterým chtěl mluvit absolutně každý. Supertalent se v utkání prosadil dvakrát. Celkem v turnaji skončil na sedmi gólech. Adept na nejlepšího hráče olympijského měření se taky stal idolem místních dobrovolnic, s nimiž se ochotně a dlouho fotil.

Pak Slováci odjeli slavit do olympijské vesnice. A co fans? „Asi ani nepůjdeme spát. Tohle si musíme užít,“ smáli se. Zápas končil před půlnocí čínského času. A už na devátou ranní byl naplánovaný start týmového závodu lyžařů. Což pro ně znamená jediné: Do práce!

Vstoupit do diskuse
1
Play off
Články odjinud


Články odjinud