Ondřej Kuchař
1. března 2022 • 15:30

V Olomouci se nechytil, teď má bronz z Her. Zuzin je rád, že to nevzdal

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Procházkův vítězný chaos! Nástupovka z Rizinu a bouře, samuraj vyzval i moderátora | UFC 300
SESTŘIH: Bohemians - Sparta 1:3. Birmančevičova show, Letenští se vyhrabali z nejhoršího
VŠECHNA VIDEA ZDE

Je konkrétním příkladem toho, že pro slovenského kouče Craiga Ramsayho věk nebo jméno na zádech prakticky nic neznamenají. Máš výkonnost? Dobře bruslíš a zapadneš do herního stylu? Pak máš na nároďák šanci! Na své první velké akci si tak v Pekingu zahrál například jedenatřicetiletý útočník Peter Zuzin. „Můj příběh je důkazem toho, že je vždy potřeba věřit a bojovat,“ říká bronzový medailista, který se před lety neuchytil v Olomouci.



Některým českým fanouškům je tohle jméno dost možná povědomé. Pokud jste z Hané, pak si Petera Zuzina zřejmě pamatujete. V roce 2014 přestoupil ze Zvolena do Olomouce. Bylo mu 24 let a mateřský klub opustil vůbec poprvé.

„Do Olomouce jsem šel v mladším věku. Na začátku jsem bohužel nedostal šanci, abych se ukázal. Bylo tam hodně kluků, kteří vybojovali postup do extraligy. V přípravě to zkoušelo asi 35 hráčů, bylo těžké se prosadit. V zahraničí je to vždycky složitější, na cizince se kouká jinak. Byl jsem tam nakonec rok a půl, uspět se mi nepodařilo,“ ohlíží se za českou kapitolou.

Celkem za „kohouty“ odehrál včetně skupiny play down a baráže 54 zápasů a nasbíral 22 bodů (7+15). Často však pendloval o patro níž na střídavé starty do Třebíče. Když na Vysočině začal i následující ročník, zvolil možnost v klubu skončit.

„Neměl jsem si tam na co stěžovat. Až na jednu věc,“ říká. A myslí tehdejšího trenéra Zdeňka Veneru. „Od začátku přípravy mi nevěřil. V ní jsem párkrát nastoupil, ale v extralize jsem neodehrál jediné utkání. Těžko jsem se mohl ukázat. Slibovali mi, že šance přijde v repre pauze, pak však za mnou trenér přišel, že příležitost i tak nedostanu. Prý se buď dohodneme na ukončení smlouvy, anebo půjdu do Třebíče. Netvrdím, že první česká liga je zlá, ale extraliga je extraliga. A tak jsem se radši vrátil do Zvolena, kde jsem restartoval kariéru.“

A v klubu působí dnes již jedenatřicetiletý forvard stále. Na jednu sezonu si ještě vyzkoušel ruskou VHL v dresu Krasnojarsku, další ročník odehrál za Detvu. Jinak je věrný Zvolenu, s nímž taky oslavil dva mistrovské tituly.

Jako poslední cennost do sbírky teď přibyla olympijská medaile.

Zuzin odjel do Pekingu na první velkou akci v životě. Na mistrovství světa nikdy nehrál, trenér Craig Ramsay mu dal stejně přednost před borci jako Adam Liška z Čerepovce nebo Pavol Skalický z finské Raumy.

Slafkovský? Byl skvělý, to jeho sebevědomí...

V olympijském výběru pro Čínu chyběl například taky mladý 23letý Samuel Buček, s aktuálně 32 góly ve 42 zápasech jednoznačně nejlepší střelec slovenské nejvyšší soutěže. Podobně zůstal doma Marcel Haščák, který má 41 bodů ve 23 utkáních. Důvod? Bídné bruslařské schopnosti. Kdo na nožích nelétá, nemá u kanadského kouče šanci.

„Upřímně řeknu, že mě olympijská nominace překvapila. Samozřejmě jsem ji v hlavě měl, strašně jsem si ji přál. Abych se do týmu dostal, abych byl vybraný. Hodně mi pomohl turnaj ve Švýcarsku, který se mi povedl. Trenérovi děkuju za důvěru, snažil jsem se ji splatit,“ usmívá se Zuzin spokojeně s tím, že Ramsaymu bylo jedno, kdo má jaké jméno na zádech a v jaké lize hraje. Vybíral hráče podle stylu, charakteru a zapadnutí do konkrétní role.

„I můj příběh je důkaz toho, že vždycky je potřeba věřit, bojovat a neztrácet naději. Šance je vždycky, je to o každém jednotlivci, jak se k problémům postaví. Jsem rád, že jsem to nevzdal a dotáhl to až na olympiádu. A nakonec taky k medaili,“ přidává třicátník.

Klíč k senzačnímu slovenskému bronzu ležel v soudržnosti „Je to klišé, ale opravdu se tam z nás stala jedna rodina,“ vypráví upřímně.

Rodinným pokladem se stal sedmnáctiletý synek Juraj Slafkovský. „Je skvělé, že takhle mladí kluci dostali brzy šanci hrát mezi muži. Třeba já jsem takové štěstí neměl. Do seniorského hokeje jsem se dostal až někdy ve dvaceti letech. Tohle se trochu změnilo, týmy na Slovensku se omladily. Kluci jsou ale připravení, být tady si zaslouží. Z Juraje jsem nadšený. To jeho sebevědomí, efektivita... Byl skvělý. Plní si navíc všechny úkoly, není to u něj jen o gólech,“ chválí nejlepšího hráče turnaje, který v sedmi utkáních nasázel sedm gólů.

Slováci došli k historicky první hokejové medaili z olympiády s jedním z nejmladších týmů na Hrách. Větší zelenáče přivezli do Pekingu jenom Američané. „Kdyby tam byli hráči z NHL, asi by byl i náš věkový průměr vyšší. Hokej celkově se ale změnil. Stále se zrychluje. Za pár let se to možná otočí úplně a bude tady většina mladíků, které jen doplní pár zkušených hráčů. Takový by mohl být trend,“ zamýšlí se Zuzin.

Český tým naopak s jedním z nejstarších kádrů neuspěl. „Viděl jsem váš zápas s Ruskem, to bylo vynikající utkání. Nechci hodnotit váš tým, trenéři ho nějak postavili. Věřili zkušeným hráčům. Myslím, že dnes je mezinárodní hokej opravdu hlavně o bruslení. Pak jde o detaily. Jak vás podrží gólman, jestli se k vám ve správný moment odrazí puk. Čechům se to nepodařilo,“ vykládal opatrně Zuzin, který v Číně zapsal taky jednu branku.

Vstoupit do diskuse
0
Play off
Články odjinud


Články odjinud