Před odletem do Pekingu tomu ani sama moc nevěřila. Získat při páté účasti pod pěti kruhy další medaili? Poté, jaké měla Martina Sáblíková v sezoně trable, byla dost na vážkách. Ale ve čtvrtek, když vybojovala na trati 5000 metrů bronz, opět ukázala, že i v 34 letech s ní soupeřky prostě počítat musí. Zvlášť na olympiádě. Její nasazení oceňuje také bývalá reprezentantka v short tracku Kateřina Novotná. „Byla odhodlaná se o medaili poprat a nakonec to vyšlo. Takže máme velkou radost, celý národ.“
Jak jste si užila jízdu
Martiny Sáblíkové
na pěti kilometrech?
„Samozřejmě jsem to sledovala, bedlivě jsem koukala, jak drží časy, jela jak stroj. Na Japonku se nemohla spoléhat, musela jet celou dobu jen na sebe, a taky to bylo vidět, že si jela svoje tempo, které vydržela až do konce. Nevykapala, celou dobu jela okolo 32,5, takže to bylo výborné. Krásně se na to koukalo a potom jsem jenom čekala, jak dopadnou další jízdy.“
Jak jste prožívala poslední jízdu Italky Lollobrigidové a Nizozemky Schoutenové, kde asi celý český národ čekal, jak to Italka zvládne?
„Ano, to byla velká neznámá, protože ta se umí kousnout. Ale bylo vidět, že začala vykapávat v půlce závodu, už neudržela kontakt s Holanďankou, což pro nás bylo příznivé. Potom už jsem věřila, že to nedá a že Marťa bude mít medaili. Začátek vypadal od Lollobrogidové slibně, ale dalo se předpokládat, že vykápne. Taky se tak stalo. Takže samozřejmě velká radost, když už pár kol před cílem bylo jasné, že to Italka těžko dožene.“
Kolik kol před koncem už jste věřila, že to klapne?
„Tak dvě kola.“
Sáblíková měla, stejně jako na 3000 metrech, soupeřku, se kterou nemohla být v kontaktu, která byla slabší. Myslíte, že tentokrát pro ni bylo jednodušší se s tím vypořádat?
„Na Martině bylo hodně vidět, že je opravdu soustředěná. Věděla, že s Japonkou nemůže počítat. Byla připravená, měla určitý plán, věděla, jak má jet, co je schopná vydržet. Myslím, že 6:50, co zajela, je kvalitní, výborný čas, nejlepší v téhle sezoně. Byla odhodlaná se o medaili poprat a nakonec to vyšlo. Takže máme velkou radost, celý národ.“
Na Sáblíkové bylo pár dnů před pětkou vidět, že je v mnohem větší pohodě. Před třemi kilometry byla hodně nalomená. Myslíte, že psychika u ní sehrála teď velkou roli, že šla do závodu s větším klidem?
„Vždycky je psychika rozhodující faktor. Můžete být jakkoliv připraveni, ale pak je na psychice, jestli to dokážete prodat. Myslím, že Martina už neměla co ztratit. Věděla, že si chce užít závod jako takový, dát do toho všechno a buď to vyjde, nebo ne. A ono to vyšlo.“
Když jede se soupeřkou, se kterou nemá kontakt, hrají velkou roli zkušenosti?
„Je to tak. Martina je hodně zkušená, takže věděla, co má dělat, že třeba na startu jí může Japonka trošku pomoct, ale potom už se musí spoléhat sama na sebe. Koncentrovat se na sebe a maximálně na to, co jí řekne Petr během závodu, jaké jí dá informace. Ale moc důležité je i to, jak se během jízdy cítí. Na Martině bylo vidět, že neměla nějakou krizi, že opravdu jela soustředěně, na své vlně.“
Pro Sáblíkovou jde o další medaili na čtvrtých Hrách v řadě. Jak sama jako bývalá profesionální sportovkyně takový počin hodnotíte?
„Je to něco úžasného. Už jen to, že je na pátých ZOH, je skvělé. To, že jsou to její čtvrté Hry, na kterých získává medaili, to už ukazuje, že je to závodnice, která má stabilní výsledky, zkušenosti, jde si za svým. Je to něco unikátního. Každá medaile navíc je unikátní a jsem moc ráda, že to Martině vyšlo i teď. Byly časy, kdy byla suverénnější, ve Vancouveru měla tři medaile, i z 1500 metrů, které teď ani nejela. Věk už je tam znát, už nepatří mezi nej favoritky, ale pořád je tak silná, dobrá a soustředěná, že dokáže medaili vybojovat.“
Jezdila jste short track, ale dokázala byste přiblížit, jak se cítí závodník po pěti kilometrech?
(smích) „Řekla bych, že o sobě moc neví, aspoň chvilku. Laktát se vyplaví do svalů, nohy bolí a musí se snažit to trošku překonat. Ale myslím, že když jedete jakýkoliv delší závod a dáte do toho všechno, tak jste tak vyšťavení, že přímo po závodu o sobě skoro nevíte.“
Je bolest taková, že člověk nemůže skoro chodit?
„I to se stává. Kolikrát jsou tam záběry, že závodníci odpadnou vedle a leží tam. Po chvíli se sotva zvednou. Samozřejmě druhá věc je euforie a radost z vítězství nebo medaile, což je stránka psychiky, která i tohle dokáže překonat. Když máte radost, dokážete se zvednout, i když jste polomrtví.“
