Už teď je jasnou královnou zimních Her. Tři zlaté, dvě stříbrné, dvě bronzové. Tu poslední vybojovala včera. To je bilance Martiny Sáblíkové, královny rychlého oválu. Je z ní legenda. Ale co dál? Nevyzkouší si na kole i letní olympiádu? To by teprve byla výzva! „Ježišmarjá. Teď jsem dojala pětku a už mě cpou na kolo,“ smála se. Ale u ní nikdy nevíte. Nevyloučil to ani její kouč Petr Novák.
V květnu jí bude pětatřicet. Ale nevypadá to, že by její kariéra uvadala. „Pořád si atakuje svoje nejlepší časy. Opravdu dozrává jako víno. Nejezdí hůř, jezdí pořád stejně nebo líp,“ říká k tomu trefně trenér Novák, který ji vede od doby, kdy jí bylo něco málo přes deset.
Byl to tedy ve čtvrtek její poslední olympijský závod? Otevřená otázka, na kterou nezná odpověď ani ona sama.
Když stála před novináři, v ruce mačkala maskota, který dostávají všichni medailisté. Zrovna jí hřálo u srdce, že má placku ze čtyř Her v řadě. Tentokrát bronz na oblíbené pětce. Takže o budoucnosti moc vyprávět nechtěla.
„Moc dopředu neplánuju, uvidíme,“ naznačila, že jsou otevřené možnosti. Konec, i pokračování.
„Sezona je pro mě čím dál tím náročnější. Všichni se mě ptají, jak to, že jsem tak nervózní, když toho mám za sebou tolik. A já odpovídám, že právě proto. Člověk nechce zklamat, chce ukázat jak sobě tak ostatním, že tam ještě je a patří do špičky. To je hrozně těžké s tím bojovat. Uvidíme. Olympiáda je olympiáda, komu by se chtělo končit…“
Ale pozor, ve hře je i jiná možnost. Taková, o které nemluví nahlas. Spíš je to někde uložené vzadu v hlavě. Jako sen.
Letní olympiáda na kole! Právě na něm jezdí ráda. A veleúspěšně. Na silničním kole je dokonce šestinásobnou mistryní republiky v časovce i v hromadném závodu.
„Pojďme se na tohle téma bavit, až já budu vědět víc. To je tak za měsíc a půl. Pracujeme na různých věcech, ale není to dotažené do konce,“ opatrně to komentoval Novák. Na doplňující dotaz pak ale připustil: „Nevylučuju to….“
Že bychom se tedy dočkali další sportovní obojživelnice? Která si zkusí zimní i letní olympiádu? „Kolo mě hrozně baví. Když na něm jedu, daří se mi a užívám si to, tak by člověk hned chtěl všechno. Ale tak to nefunguje,“ pousmála se olympijská hrdinka.
Jednou už měla našlápnuto na letní Hry. Do brazilského Ria v roce 2016 to nevyšlo, přitom se zdálo, že splnila nominační kritéria, jenže administrativní zádrhely to nakonec neumožnily. Bylo kolem toho hodně zlé krve. Emocí.
Vyjde to tentokrát? Zkusí zimní královna opanovat i letní dějství?
Může se stát cokoliv. U ní nikdy nevíte. Dneska si převezme při slavnostním ceremoniálu bronzovou medaili. Pro ni celkově sedmou olympijskou placku, čímž se zařadila po bok těch největších legend. Věry Čáslavské a Emila Zátopka.
Ale nemusí to být ještě konečná.
Ester Ledecká 
Hokejová reprezentace 
Markéta Davidová 
Martina Sáblíková
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: „Zakončení se sportovci je vždy krásné, ale já upřímně mám radši zahájení. Když vidím, jak zhasíná oheň, tak končí čtyřletá etapa a mně to přijde hrozně smutné,“ řekla česká vlajkonoška Martina Sáblíková. Přiznala, že před začátkem her měla strach, jak bude olympiáda v Číně vypadat. „A myslím si, že jsem nebyla jediná. Ale myslím, že to bylo zvládnuté na jedničku,“ uvedla čtyřiatřicetiletá rychlobruslařka a pochválila vedení české výpravy za servis pro sportovce.
Osmou držitelkou Ceny Věry Čáslavské za mimořádné zásluhy žen ve sportu a olympijském hnutí je bývalá mistryně světa v trojskoku Šárka Kašpárková.
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: Podívejte se na sestřih z krásného loučení s olympiádou!
Jen dvě medaile z Pekingu místo sedmi z Pchjongčchangu. Podle předsedy Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala ale problém českého sportu není v počtu medailí, nýbrž v nefunkčním systému českého sportu. „Myslíme si, že to vždycky nějak utáhneme,“ říká Kejval. Rozhovor čte zde: Za čtyři roky se nezměnilo nic, hokejisti se scházeli jak švábi na pivo
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: Olympijský oheň zhasl, nad Ptačím hnízdem se takhle rozzářil ohňostroj i nápisy Jeden svět, Jedna rodina...
