Po minulé olympiádě už ji odepisovali jako neperspektivní. Nizozemská rychlobruslařka Ireen Wüstová (35) však ukázala, proč jí přezdívají GI Ireen. Nevzdala se. Nenechala se zlomit. Kariéru neodzvonila. „Jdi tvrdě za svým, nebo zemři,“ zakousla se v duchu oblíbeného motta. V Pekingu získala šesté zlato, jako první v historii slavila na pěti Hrách za sebou. K tomu přidala olympijský rekord (1500 metrů) a bronz ve stíhačce. Všech třináct olympijských medailí by však vyměnila za pár zdánlivě obyčejných chvil se zesnulou kolegyní a kamarádkou Paulien van Deutekomovou.
Neskutečnou kariéru stylově orámovala dvěma unikátními milníky. První olympijské zlato vybojovala Ireen Wüstová v Turíně 2006 v devatenácti, coby nejmladší Nizozemka v historii. Po šestnácti letech, kdy brala zlato na každé další olympiádě, se loučí jako nejstarší zlatá rychlobruslařka historie.
„V Turíně jsem si připadala jako na báječné párty,“ líčila Wüstová s úsměvem pro olympics.com. „Všechno bylo skvělé, byla jsem natěšená jako dítě v cukrárně.“ Přidala ještě jedno přirovnání, kterým novináře dokonale odrovnala. „Víte, v Nizozemsku máme spousty krav a pokaždé, když jdou na jaře poprvé ven, jsou celé nadšené. Přesně tak jsem se cítila na své první olympiádě.“
Emocionální zmatek
V Pekingu se Wüstová zapsala do historie hned několikrát. Završením sbírky na třináct olympijských medailí, šest zlatých, triumfy na pěti Hrách. „Všechna čísla určitě znamenají hodně, ale pořád si to úplně neuvědomuji. V hlavě mám jen emocionální zmatek,“ přiznala. „V Turíně jsem byla nejmladší a zopakovat zlato i o čtyři, osm, dvanáct a šestnáct let později? Naprosto bizarní.“
Všech zlatých si váží stejně. Rozdíly nedělá, ke každé se váže spousta dřiny a emocí. „Vždycky jsem říkala, že mám pět dětí. Teď jich mám tedy šest a mám vybrat, které z nich je nejkrásnější? To nejde. Nedokážu říct, která z medailí je pro mě nejcennější.“
Faktem je, že zlato z Pekingu pro ni má přece jenom nejemocionálnější nádech. Wüstová se totiž stále vyrovnává se smrtí své týmové kolegyně a velké kamarádky Paulien van Deutekomové, která v lednu 2019 zemřela v pouhých 37 letech na rakovinu plic. Wüstovou smrt těžce zasáhla. Když měsíc po jejím skonu vybojovala titul na mistrovství světa v Inzellu, věnovala zlatou medaili kamarádčině dvouleté dceři Lynne. S dalšími rychlobruslaři a přáteli pak založila Nadaci Paulien van Deutekomové financující výzkum rakoviny plic.
„Chybí mi den co den a dvojnásob v takových, jako tady,“ soukala ze sebe se slzami v očích po triumfu na 1500 metrů. „Normálně bychom spolu teď telefonovaly a ječely do telefonu, ale není to možné. Třeba tam nahoře aspoň pořádá mejdan.“
Smrt přítelkyně ji hodně ovlivnila. „Dříve jsem se soustředila vždy jen na své dlouhodobé cíle, jakými byly olympijské nebo světové zlato,“ vyprávěla. „Ale najednou jsem si začala mnohem víc užívat i cestu vedoucí k těmto titulům a také zdánlivě nevýznamné drobnosti na mé pouti životem.“
K nim stále patří třeba jachting, kterému se jako malá věnovala. Hrála i tenis, pozemní hokej, jezdila na kole, ale rychlobruslení postupně vše přebilo. Až na lodě. Jednu už si pořídila, a když rozmrznou nizozemské kanály, brázdí je křížem krážem. „Po kariéře si pořídím jachtu!“
A teď svatba!
Rychlobruslení Wüstovou uchvátilo díky otci Wimovi. Dodnes si přesně pamatuje moment, který ji definitivně nasměroval k dlouhým nožům. Stalo se to jednoho mrazivého rána v roce 1997, když jel táta tradiční rychlobruslařský maraton Elfstedentocht na 200 kilometrů po zamrzlých kanálech. Malá Ireen byla mezi fanoušky na startu.
„S bratrem jsme stáli ve tři čtvrtě na šest ráno v mrazu u kanálu poblíž Heerenveenu a dívali jsme se, jak táta vyráží,“ vzpomínala pro margriet.nl. „V tu chvíli jsem věděla, že tohle je přesně to, co chci v životě dělat. Zbytek zimy jsem každou neděli chodila s tátou bruslit. Bylo mi jedenáct, dostala jsem své první brusle s dlouhými noži, nic jsem si nepřála víc. Jezdila jsem mezi tátou a jeho kamarádem a úplně mě to pohltilo.“
Co přesně ji chytilo? V čem vidí kouzlo rychlobruslení? Odpověď je jednoduchá – rychlost a preciznost. „Letíte rychlostí přes padesát kilometrů a jste na tenké hraně nože širokém jen několik milimetrů. Je to tak krásný a komplexní pohyb! Zdokonalovat ho, zlepšovat se a překonávat hranice pro mě vždycky bylo největší výzvou.“
Pekingské zlato bylo výzvou poslední. Na medaili se ještě snažila zaútočit i na závěrečném kilometru, skončila šestá. Teď je Wüstová rozhodnutá skončit. V létě konečně plánuje dotáhnout několikrát odloženou svatbu s přítelkyní Letitií de Jongovou, dvojnásobnou mistryní světa v týmovém sprintu.
„Sice ráda říkám, že věk je jen číslo, ale nechci mít děti v padesáti. Někdy prostě musíte skončit, já si to užila. A jsem moc ráda za to, že můžu skončit na nejvyšší úrovni. Těším se na poznávání života mimo všeobjímající svět velkých soutěží. Opravdu nastal čas odejít.“
