Diabetolog o Fernstädtové: Musí najít rovnováhu. Základ pro léčbu je pohyb
S cukrovkou na olympiádě? Příběh skeletonistky Anny Fernstädtové není obyčejný. O tom, že trpí diabatem prvního typu, tedy handicapem, při němž její tělo přestalo produkovat inzulin, se dozvěděla teprve před měsícem. Přesto se v noci na pátek na dráze v Jen-čchingu pustí do svého závodu. Její případ může sloužit jako příklad, že i s cukrovkou se dá žít plnohodnotný život. Pro samotnou sportovkyni je to však velká výzva. „Je třeba se naučit žít se svou nemocí,“ říká Jan Škrha, předseda Česká diabetologické společnosti.
Jen pár týdnů poté, co jí byl diagnostikován diabetes, bojuje Anna Fernstädtová na olympiádě. Přitom právě první dny, týdny a měsíce jsou pro člověka v takovéto situaci klíčové pro nastavení nového životního režimu. Pro mladou skeletonistku to určitě není jednoduchá pozice. Tento rozhovor si samozřejmě neklade za cíl rozbor její osobní zdravotní situace, snaží se v obecné rovině přiblížit, co může prožívat, a s jakými výzvami se musí v současnosti vyrovnávat.
Jak se díváte na situaci, v níž sportovec krátce po diagnostikování diabetu prvního typu závodí na olympijských hrách?
„Pokud vznikne cukrovka prvního typu, tak to znamená na začátku provést řádnou edukaci. Ona by měla poznat, co to znamená, co jí to vlastně přináší. Pokud je od záchytu krátká doba, může to být i velice riskantní. Člověk, který ho nemá zaběhnutý a má podávat maximální výkony, to si myslím, že není úplně jednoduché, neboť může přinést problémy.“
Na druhou stranu, Anna Fernstädtová byla v péči odborníků z IKEM, její cesta do Číny byla jistě dobře zvážena…
„Kdybych stanovil diagnózu diabetu prvního typu a ona řekla: Za týden odlítám, tak bych jí to asi nedoporučil. V případech maximálních výkonů může hrozit ketoacidóza a nebo hypoglykémie. Inzulin si musí dávkovat v souvislosti s příjmem a výdejem energie. Na odlet takového člověka bych byl velice kritický.“
Co je v takové situaci pro sportovce největší výzvou?
„Diabetik, který má cukrovku půl roku, začíná mít představu, kolik se má najíst a kolik si má dát inzulinu, když vydá určitou energii. Léčba je dnes flexibilní, může se přizpůsobit režimu, který sportovec má. U začínajícího diabetika je na začátku potřeba inzulinu větší než za čtrnáct dní, za měsíc. Pak musíme dávky inzulinu snižovat. Kdybychom to nedělali, ženeme ho do těžké hypoglykemie.“
Na co konkrétně si člověk musí dát pozor?
„To musí vyplývat ze znalosti toho člověka. Každý diabetik je jiný, má jiný vstup do toho onemocnění. Řada diabetiků dříve do onemocnění vstupovala s těžkou ketoacidózou na pomezí diabetického komatu. To bylo něco jiného. Když se to zachytí včas, situace není tak komplikovaná. Záleží moc na tom, v jaké aktuální fázi se diabetes zachytil. Za jak dlouho se člověk dostává do situace, kdy bude podávat maximální výkon. Obecně si myslím, že diabetes zachycený do třech, čtyř týdnů může být problémový z hlediska toho, aby člověk podával maximální výkony.“
Jaké existuje riziko?
„Takový člověk se může dostat do těžké hypoglykemie. Musí umět pracovat s tím, kolik si má píchnout inzulinu. I lidi, kteří mají cukrovku léta, se sžívají s tím, že mají kontinuální monitorování glykemie. Chodí na konzultace, nejsou si jistí, jak s tím naložit. Je to ale hodně individuální.“
Nemáme samozřejmě ambici rozebírat konkrétní stav Anny Fernstädtové, ale rozhodnutí odborníků z IKEM svědčí o tom, že do Číny odlétala ve stabilizovaném stavu. Může v takovém případě člověku i pomoct, že může dál pokračovat ve svém normálním životě?
„Na jedné straně je to určitý psychologický postup. Jestli do toho takový člověk dává všechno a vidí pozitivní světlo, že se může účastnit takové aktivity jako je olympiáda, je na to psychicky vázaný. Když mu to někdo zakáže, má problém. Na druhé straně, zdravotní stav může být ovlivněn tím, do jaké situace se při maximálním výkonu dostane. Sport v souvislosti se startem do diabetu tohle přináší, přímo nahrává, aby k tomu došlo. Každopádně musí být člověk hodně edukovaný, aby věděl, na co si dát pozor.“
Co konkrétně musí sportovec v takové situaci na olympiádě řešit?
„To je otázka zkušenosti s výběrem jídla. Bude potřebovat i rychlé cukry. Když bude potřebovat zapnout na velkou spotřebu energie, bude si je muset dávkovat. V současné době ve výboru naší odborné společnosti připravujeme doporučení pro sportování při diabetu prvního typu. Když to člověk nemá ozkoušené, může v zásadě tápat. Něco jiného je běh na sto metrů, něco jiného je biatlon. Pokud jde o kratší a rychlý výkon, jako ve skeletonu, potřebuje předtím rychlý cukr.“
Důležité asi taky je pravidelně si měřit hodnoty cukru v krvi…
„Na to si musí zvyknout. V případě používání glukometru to vyžaduje jisté aktivity, časový prostor si glykemii změřit. V případě senzoru si člověk jen přiloží přijímač na paži a glykemii hned vidí. Zároveň vidí, jestli glykemie stoupá nebo klesá. To je v případě sportu třeba. Musí se častěji monitorovat, změřit si glykemii před výkonem, aby věděl, na jakých hodnotách výkon začíná.“
Jak se chovat při závodě či při tréninku?
„Především musí vidět, co s ním trénink z hlediska metabolického stavu dělá. Proto říkám, že na takovou situaci je zcela ideální kontinuální monitorování glykemie senzory, které mu řeknou ihned. Když to řeknu obecně, je třeba poznat onemocnění natolik, abych věděl, co to se mnou dělá při výkonu. Musím vědět, že když dělám určitý výkon, pak to vede k takovým a takovým změnám. Je to něco zásadně jiného než předtím, když na to nemusel myslet.“
Jak to myslíte?
„Na jedné straně si pacient dávkuje inzulin, na druhé straně dělá nějaký výkon, mezi tím musí být určitá harmonie. Poznání vlastního diabetu, o tom to je. Každý diabetik je jiný, cesta s diabetem znamená poznání vlastního onemocnění. Naučit se, jak se zachovat, co si dát za jídlo, kolik inzulinu to vyrovná. Je to cesta. To se nedá nařídit doktorem. On si to musí ušít na sebe, na svoji osobu.“
Co by sportovec v takové situaci určitě neměl dělat?
„Neměl by si říct, že si nedá inzulin, aby mu nedělal hypoglykemii. Když si ho nedá, může skončit nedobře, s vysokou hodnotou. Inzulin potřebuje, potřebuje ale určité množství. Musí mít přísun určitého množství cukru před výkonem. Musí vědět, s jakou glykemií startuje před výkonem. Je to o poznání. Člověk, který nemá cukrovku, si může dovolit cokoli. I vrcholový sportovec s cukrovkou si to může dovolit, ale musí to poznat. Kolega z Krakova dělal s diabetiky prvního typu výstup na Damavand, největší horu Íránu. A vše proběhlo dobře. Diabetes prvního typu každopádně není kontraindikací být vrcholovým sportovcem. Je třeba se naučit žít se svou nemocí. Pak to není problém.“
Souhlasíte, že případy lidí, kteří i s diabetem sportují na vrcholové úrovní, můžou motivovat ostatní k pohybu?
„Určitě je to možné, určitě je to správné. Jedním ze základních opatření pro léčbu diabetu je pohyb. Na prvním místě. Pokud ten člověk ví, jak s tím má nakládat, není žádný problém. Naopak mu to může prospět. Cílem je co největší kompenzace, k té pohyb vede. Jde o to najít rovnováhu mezi pohybem, energetickým množstvím, který vyžaduje, a dávkou potřebného inzulinu.“
KLÍČOVÉ POJMYDIABETES PRVNÍHO TYPU Onemocnění, při kterém tělo ztratí schopnost tvořit životně důležitý hormon inzulin. Inzulin je nezbytný pro to, aby tělo dokázalo využít sacharidy ze stravy jako zdroj energie. HYPOGLYKEMIE Patologický pokles glykemie pod 3,3 mmol/l, laicky pokles hladiny cukru v krvi. GLYKEMIE Glykemie je termín používaný pro vyjádření koncentrace glukózy v krvi. INZULIN Hormon, který snižuje hladinu cukru v krvi. Diabetikům se aplikuje podkožně prostřednictvím injekcí, inzulinových per nebo inzulinových pump. |
Zprávy ze dne 16. února 2022
HOKEJ: Odstartovalo první čtvrtfinále. Slovensko hraje s USA. Online přenos zápasu sledujte zde>>>
ALPSKÉ LYŽOVÁNÍ: Kryštof Krýzl ani Jan Zabystřan nedokončili první kolo olympijského slalomu na hrách v Pekingu. Oba vypadli po chybě zhruba ve stejném místě v polovině trati po druhém mezičase. V čele se drží rakouský lyžař Johannes Strolz, jenž vykročil za druhým olympijským zlatem po triumfu ve čtvrteční kombinaci. Nejrychlejší trojici ale dělí před druhým kolem začínajícím v 6:45 SEČ pouhých šest setin sekundy.
AKROBATICKÉ LYŽOVÁNÍ: Olympijskou soutěž ve slopestylu ovládli akrobatičtí lyžaři ze Spojených států, vyhrál Alexander Hall před Nicholasem Goepperem. Třetí místo obsadil Švéd Jesper Tjäder a navázal na bronz krajana Henrika Harlauta z Big Airu. Český rodák reprezentující Rakousko Matěj Švancer skončil osmý.
Muži - slopestyle: 1. Hall 90,01, 2. Goepper (oba USA) 86,48, 3. Tjäder (Švéd.) 85,35, 4. Ragettli (Švýc.) 83,50, 5. Ruud (Nor.) 79,33, 6. Bösch (Švýc.) 78,05, 7. Stevenson (USA) 77,41, 8. Švancer (Rak.) 73,05, 9. Moffatt (Kan.) 70,40, 10. Barclay (N. Zél.) 67,40.
HOKEJ: České reprezentantky se vrátily z Pekingu domů. Více čtěte zde>>>
HOKEJ: Obránce Libor Šulák se stěhuje z Vladivostoku z Kontinentální ligy do konce sezony do švédského Örebro. Sedmadvacetiletý člen českého týmu na olympijských hrách v Pekingu, který v úterý vypadl v předkole play off se Švýcarskem, tak bude mít šanci pokračovat v sezoně na klubové úrovni. V KHL totiž byla po přerušení před olympiádou předčasně ukončena základní části a Admiral se do play off nedostal. S Vladivostokem, kde byl kapitánem týmu, před měsícem Šulák prodloužil kontrakt až do dubna 2023.
