Tvrďák Bank u zlata udržel slzy: Ester je houba nasávající informace
Právě on byl jedním ze strůjců českého zázraku v Pchjongčchangu. Ondřej Bank je vedle svého bratra Tomáše trenérem Ester Ledecké a jeho úkolem je, mimo jiné, poradit české závodnici ideální stopu, kterou má sjezdovku sjet. A ačkoliv je tvrďák, i jeho nečekané zlato dostalo. „Byl to krásný zážitek,“ přiznal. A byl rád i za sázkaře.
Jak jako bývalý sportovec vnímáte, že se Ester dostalo pocty, že ji fanoušci přivítali na Staroměstském náměstí?
„Já se jenom usmívám už asi týden. Je to hezký. Je dobré, že i něco jiného než hokej dokáže něco takového.“
Byl jste u toho, když se o tom Ester dozvěděla?
„Ne, po tom vítězství jsem Ester tolik neviděl. Ty první hodiny a den byly pro ni hodně náročné a pak jsme se viděli akorát na tréninku na snowboardu, takže tyhle věci okolo toho jsem s ní neprožíval.“
Jaký byl návrat do Česka a co fanoušci?
„Já jsem odjel už v pátek, protože jsem měl tak naplánovanou letenku a spěchal jsem za rodinkou. Samozřejmě je to teďka takové, že už mám naučenou takovou formuli, co všechno říkám, spíš kamarádům, a je to hezké.“
Jak Ester vnímá tento úspěch?
„Bavili jsme se o tom, přemýšlel jsem nad tím. Myslím, že ona je tak nastavená na ten sport a hlavně na trénink. Samozřejmě to musí vnímat, bude to vnímat, ale doufám, že zůstane taková, jaká byla, protože je to milá, vtipná supr holka, chytrá, a myslím, že to zvládne, že bude v pohodě. Ji fakt baví to trénování a závod a ty věci kolem ji moc nebaví, takže buďte k ní trošku shovívaví.“
Co na to ostatní trenéři? Chtěli vědět, jak to dohromady funguje?
„Rozhodně po nás nechtěli vědět, jak to kloubit a jak to funguje, ale spíš nás zastavovali a trošku nevěřícně na nás koukali. Oni ví, jak je to těžké, obzvlášť když ji máte jen 50 procent času na trénink a testování lyží.“
Vaše spolupráce bude pokračovat?
„Já nevím, jestli byla a bude spokojená, to záleží na ní. Z mé strany už před tím, než získala medaili, to byl takový dream job, protože ona je taková houba, která nasává každou informaci a chce tu informaci, takže pro mě jako asistenta trenéra je to super.“
Pár lidí si vsadilo, kurz sto ku jedné. Nebyli jste mezi nimi, když jste věděli, jak v tréninku jezdí?
„Napadlo mě to ten večer předtím, ale já nesázím, takže ani moc nevím, jak se to dělá. Ale jsem rád za ty lidi kolem. Protože já když jsem byl na těch posledních závodech na olympiádě (Soči 2014), tak mě tam zastavilo asi 300 lidí, že kvůli mně prohráli strašně moc peněz, protože jsem měl taky vždycky docela dobrý kurz a jak jsem jezdil relativně rychle a favorit jsem nebyl, tak to na mě nasázeli a pak jsem dooost zklamal. Tak jsem rád, že se aspoň teď někdo zahojil.“
Vítězství vám prý vehnalo do očí i slzy. Jak jste vstřebal emoce za ten uplynulý týden?
„Tak jako jsem tvrďák, takže jsem je udržel. Ale bylo to krásný, krásný zážitek, proto se to dělá a fakt to bylo hezký. Teď ještě vždycky ta husí kůže naběhne, když vidím nějaké záběry v televizi. Pěkný, pěkný.“
