Erbanové cesta ke hvězdám: nařčení ze zrady, finanční krize a sladký bronz
Nechtěla hrát v české reprezentaci druhé housle. Proto se Karolína Erbanová rozhodla pro riskantní krok a odešla trénovat do Nizozemska. Začátky byly těžké, mluvilo se o špatných vztazích s trenérem Novákem a rozpočet na závodění si musela doplácet z vlastního. Ale vyplatilo se. Nizozemská cesta ji dovedla k bronzové medaili na olympiádě.
Bylo to drama. Bronzová Karolína Erbanová neměla do poslední chvíle nic jistého. Nakonec ale mohla stejně jako o dva dny dříve Martina Sáblíková propuknout v Koreji v jásot. Další česká medaile byla na světě. Cesta k ní ale byla dlouhá, trnitá a hlavně netradiční.
Svým rozhodnutím šokovala celý tým. V roce 2014 se Erbanová rozhodla pro obrovskou změnu, když trenéra Petra Nováka vyměnila za olympijské šampiony Mariannu Timmerovou a Gianniho Rommea. Ti totiž rozjeli projekt, který by na českém území neměl obdoby. Provozovali totiž ryze sprinterský tým.
„V zahraničí jsou kluby, které se specializují na trénink sprinterek, tam vidím svoji budoucnost,“ vysvětlovala tehdy rodačka z Vrchlabí. Na rozdíl od legendární Martiny Sáblíkové se totiž pětadvacetiletá závodnice neviděla ve vytrvalostních závodech.
O klidný přestup se ale nejednalo. Možná i proto, že za nový tým jezdila jedna z velkých konkurentek Sáblíkové Ireen Wüstová. Mladá Češka se tak neubránila kritice, či dokonce nařčením ze zrady. Sama Erbanová viděla situaci úplně jinak. „Uvědomuju si, že jsem se na současnou úroveň dostala díky Martině i trenéru Novákovi,“ vysvětlovala se snahou o pochopení.
Čas rány hojí. V tomto případě to ale zprvu neplatilo. Trenér Novák totiž talentovanou závodnici nevzal na ME a dal v nominaci přednost juniorce Nikole Zdráhalové. Spekulovalo se o odvetě. To však kouč razantně popřel.
To už ale Erbanová příliš řešit nemohla. V Nizozemsku měla i tak spoustu práce, musela například řešit finanční problémy. Tým Continu sice zaplatil většinu výdajů, ale určitou část svého rozpočtu musela česká závodnice pokrýt z vlastních financí. „Bála jsem se toho. Spočítali jsme sezonu a šli jsme do vabanku,“ přiznala.
Nakonec však finanční potíže překonala a přišla zasloužená odměna. V roce 2017 získala v téměř domácím Heerenveenu zlatou medaili ve sprintu. A to byl teprve začátek. Výkony české reprezentantky nabraly vzestupnou tendenci a další medaile byla dlouho ve vzduchu. Dočkala se jí v lednu 2018 na ME v Rusku, když si z pětistovky odnesla bronz. Další předzvěst povedené olympiády byla na světě.
O 6 týdnů později opravdu na trati v Kangnungu vybojovala bronz. A zřejmě nejen pro Čechy. „Když bylo hotovo, vzpomínala jsem na všechny lidi, kteří mi pomohli… V holandském týmu jsem jako doma. Jsem taky trochu oranžová,“ radovala se Erbanová, která přijímala první gratulace od nizozemského trenéra Dennise van der Guna.
