Bronzová hrdinka Erbanová: Cesta byla trnitá, plazila jsem se po čtyřech

Tak ta vaše nizozemská mise vyšla. Jak si zvykáte na myšlenku, že jste olympijská medailistka?
„Je to mazec! Nevím… Úžasné! Směřovala jsem k tomu hrozně dlouho. Ještě mi to nedochází…“

Bylo těžší čekání na start, nebo pak čekání po vaší jízdě, s nejistou, jestli váš čas bude stačit na medaili?
„Celý ten den byl hrozný. Jeli jsme v půl desáté večer, přitom Světové poháry se jezdí ve dvě nejpozději. Takže jsem šla v jednu hodinu na trénink, pak jsem šla spát, pak jíst, pak do pokoje, zase jíst. Ten den byl hrozně dlouhý, jako týden. Pak jsem ale před startem byla překvapivě klidná. A po té jízdě jsem opravdu...“

Co?
„Já věděla, že je to kvalitní čas a mohlo by to dopadnout.“

Nezatrnulo vás, když se před vás dostala domácí závodnice o setinku a na startu byly ještě dvě soupeřky?
„Já jsem věřila, že zůstanu mezi třemi. Až po poslední jízdě jsem si uvědomila, jak blízko jsem byla Lee (Korejky I Sang-hwa – pozn. red.). To je důležitý moment pro mě, že jsem nebyla třetí o parník. Nešlo jen o souboj Kodairy s Lee, a pak se uvidí, kdo bude ze zbytku světa třetí. Já jsem v závodě dotáhla špičku, za což jsem ráda.“

Vy jste se ostatně přiblížila i Kodairaové, byla jste za zlatem jen čtyři desetiny…
„Poprvé v životě jsem rozběhla deset tři, což se mi nikdy v životě nepodařilo. Byl to trošku plán. Šla jsem s tím, že musím jet jako nikdy v životě. Držela jsem se Kodairy po startu, projela jsem velmi dobře malou zatáčku, protože ta může závod pokazit, nebo vykopnout ke skvělému závodu. Naomi mi v konci ujížděla, ale nakonec to dopadlo.“

Líbilo se vám před závodem, že budete ve dvojici zrovna s Nao Kodairaovou, největší favoritkou?
„Když jsem to viděla, tak jsem se zhrozila… No jasně, dostala jsem Černého Petra! Ale pak jsem to řešila jinak. Hlavně jsem nechtěla jet v posledním páru, protože jsem věděla, že to bude vynervené.“

Rychlobruslení na ZOH 2018

18. února 2018 • 12:35

Bronzová FANTAZIE! Erbanová zajela životní závod, od stříbra ji dělila setina

Proč?
„Tady čekají dvě minuty, než se jde na start. Na Světovém poháru to tam hážou jednu dvojici za druhou. Tady se čeká, ta šestnáctá pára bude vyhecovaná, to jsem věděla. Z šesti holek, které se losovaly, jsem spadla do prvního páru, za což jsem byla ráda. A věděla jsem, že když budu u ní, pojedu dobře.“

Věříte, že start v poslední dvojici uvařil Rakušanku Vanessu Herzogovou, jednu z vašich nejvážnějších konkurentek v boji o stupně?
„Víceméně jo. Na Evropě mě porazila, tam jsem neměla dobrý moment. Ona je podobný bruslař jako já, v závodě má hodně síly. Je mladičká, nejmladší z celého pole. Nechci, aby to znělo blbě, ale nedostala dobrou holku do dvojky a ten tlak byl obrovský.“

Měla jste v hledišti někoho z rodiny?
„Neměla. Bo by nepřežili vůbec... Sedí doma. Doufám, že ještě sedí, protože máma... To si vůbec nedokážu představit.“

Po závodě jste jezdila předkloněná s hlavou zabořenou do české vlajky, na co jste myslela?
„Nevěděla jsem, co se děje. Nemohla jsem ani stát. Obrečela jsem to.“

Takže jste vlajkou utírala slzy?
„To je neuvěřitelný moment. Běžel mi hlavou příběh posledních osmi let. Všechno jsem měla před očima.“

Co přesně?
„Lidi, kteří se mnou šli tu dlouhou cestu, která byla hrozně trnitá. A když se nedařilo, tak podporovali. Když jsem si vybrala tuhle cestu, nevěděla jsem, jak trnitá bude. A byla hrozně. Házela se mnou doprava, doleva, plazila jsem se po čtyřech. Ti lidé kolem mě drželi, takže jsem myslela na ně. Úžasný moment.“

Rychlobruslení na ZOH 2018

18. února 2018 • 14:45

Novotná: Bronz Erbanové? Nádhera! Po odchodu z Česka to neměla jednoduché