Tajemství kabiny pod Hadamczikem: Kdo je kdo? Kam patří Jágr?

Kouč má s těmito hráči vysoce nadstandardní vztahy, kdykoli s nimi může řešit otázky kolem dění v týmu. To platí hlavně o Patriku Eliášovi s Markem Židlickým. S nimi si trenér vybudoval nadmíru přátelské vazby, během léta k němu oba jezdí do Kravař trénovat. Eliáš s Hadamczikem spolu názorově i lidsky splynuli v letech, kdy český hokej zaplavovaly zlaté úspěchy, u nichž neasistovali. Později se přidal i Židlický. A kdyby v nominaci uvízl i Martin Havlát, platilo by totéž o něm. Nebo o Martinu Eratovi.

Tomáš Kaberle loni zvolil evropskou cestu pokračování kariéry zřejmě i na doporučení Aloise Hadamczika, který mu doširoka otevřel dveře k návratu do reprezentace, což bylo díky blízké vzdálenosti olympijské výzvy velmi lákavé. Rovněž na Kaberleho se kouč může maximálně spolehnout.

Do jednoho hokejisté, pro něž je nominování na Hry splněním snu a překvapením, v které mohli jen doufat. A i ti, co se doufat radši ani neodvážili. Kdo by za to trenérovi páchal v kabině zlotřilosti? Například Alexander Salák se loni na šampionátu nepředvedl zrovna jako člen jednotky Rychlých šípů, se zraněným prstem na ruce to bylo z jeho pohledu všelijaké, jen ne průhledné. Trenérovi celkem zavařil. Ale v nové sezoně se choval příkladně a v brankovišti válel. Hadamczik se nad vše povznesl a gólmana vzal.

Tandem z Tampy Radko Gudas - Ondřej Palát bude za poskytnutou šanci kouči vděčný možná nadosmrti, podobná přirovnání sedí i na dvojici Michal Barinka - Lukáš Krajíček, kterou by v nominaci nečekal asi žádný bookmaker. Vladimír Sobotka zase nezapomene, pod kým absolvuje první velký turnaj za reprezentaci. I univerzál Jiří Novotný musí cítit vděk, neboť sezonu měl dlouho značně rozpačitou. A Petr Nedvěd? Neexistuje jiný kouč na planetě, který by vitálního veterána na olympiádu vzal, než Alois Hadamczik. V Soči ze sebe vydá všechno.

Věrní držáci, kteří trenéra nepotopí. Ti, co s Aloisem Hadamczikem už něco zvládli, prožili pod jeho vedením povedené šampionáty, získali medaile nebo byli do národního mužstva úspěšně zabudováni. Tomáš Plekanec pod stávajícím koučem dostal důvěru jako kapitán týmu na mistrovství světa a nyní i olympijského celku. Zbyněk Michálek strávil první chvíle v elitním výběru ve stříbrné Rize 2006 a od té doby trenérovi jezdí, kdykoli je zdravotně schopný. Podobně jeho mladší bratr Milan Michálek, který kdyby neobdržel umístěnku do týmu pro Soči, nemohl by říct ani slovo -vzhledem ke svému aktuálnímu trápení v Ottawě.

Zapomenuté je rozladění Romana Červenky z Bratislavy 2011, kde nedohrál zpackané semifinále se Švédy. Kdyby to mezi ním a trenérem nefungovalo, těžko by s nyní slabě vytěžovaným útočníkem (v Petrohradu) počítal do elitní formace k Jágrovi a Plekancovi. Pod totožným velením se k velké kariéře odpíchnul i brankář Jakub Kovář. Aleš Hemský zase zažil prima období na MS 2012 a nyní vyhrál nominační minisouboj s Jiřím Hudlerem. Za to těžko bude Hadamczikovi spílat. Totéž Michal Rozsíval, jemuž v Chicagu dopřejí práci zhruba v půlce zápasových směn. A takový Ladislav Šmíd si už nedovolí brblat jako v Moskvě 2007, kdy mu nebylo po chuti vyndání ze sestavy. Vyspěl.

V kabině o nich moc nevíte, v tichosti se soustředí na úkoly, které je čekají na ledovém jevišti. Mají rádi srandu, ale sami ji nevytvářejí, jen zřídka, radši fórky ostatních poslouchají. David Krejčí je znám tím, že potřebuje jistou volnost pro improvizaci, nemá rád, pokud je až příliš svázán taktickými zadáními. Nastavený chod reprezentace by mu mohl sedět, zná ho z bronzového šampionátu 2012. Do Soči přiletí s cílem rozhodovat klíčové zápasy, jiné ambice nemá. K tomu bude od kouče potřebovat prostor.

Léta zvyklý na klubového parťáka Radima Vrbatu, může se Martin Hanzal v šatně cítit trochu osamocený, od trenéra určitě uvítá, pokud mu vykolíkuje jasně daný prostor uvnitř mužstva. Musí také zapomenout na otrávenost z loňského mistrovství světa.

Samostatná kapitola. Před nějakými deseti roky se náčelníkům týmů s Jágrem v sestavě náramně hodil kurz sebeovládání i lekce psychologie. Šéfovat této personě v NHL nezvládl každý, resp. málokdo. Anebo ještě jinak: téměř nikdo.

Bývalo to s ním složitější. Ty časy už jsou však pryč. Málokdo baží po týmových úspěších jako číslo 68. Přesto je nutné zvládat s legendou vycházet, zajistit mu takové podmínky, že se bude chtít pro tým přetrhnout a české fanoušky oblažit výkony.

Vztah Hadamczik - Jágr je úplně v pohodě, funguje. A i trenér důvěru hokejového boha cítí, byť jej možná trochu mrzí, že to kladenský patriot prakticky nedává veřejně najevo. Hadamczik dobře ví, jakou sílu a pomoc po ruce má, pokud tu samou důvěru druhé straně poskytne. Zkrátka, je třeba si Jágra nerozhodit.