Má pravdu? Není zhrzený? Co na to ostatní? Postřehy kolem Jana Hejdy
Hokejový obránce Jan Hejda, jenž se pustil do kritiky kouče Aloise Hadamczika, se stal aktuálně nejostřeji sledovanou osobou v hokeji. Už když dokončoval otevřený rozhovor pro deník Sport, loučil se slovy: „Možná se o mně bude teď mluvit víc, než kdybych v nominaci byl…“ Měl pravdu. Způsobil očekávaný poprask.
Když jsem s ním interview pořizoval, neměl jsem ale pocit, že by z něj stříkala ukřivděnost. Ne. Myšlenky měl srovnané, nebyl to jen proud nahodilých emocí. Moc dobře věděl, o čem mluví.
V reprezentaci odehrál 102 zápasů, má ze šampionátů zlato a stříbro. V NHL odehrál přes 500 zápasů. Nejde tedy jeho názory smáznout ze stolu s tím, že z něj mluví jen ješitnost. Ne. To, co řekl, má určitou váhu.
Námitky, proč tak silná slova řekl teď, ne po mistrovství světa, vnímám jako opodstatněné. Už po šampionátu toho byl plný. Ano, svoje pocity mohl veřejně ventilovat už tehdy. Proč to neudělal? Proč si to schoval až po nominaci na olympiádu? Nechtěl jitřit emoce dopředu. A možná vnitřně kalkuloval i s tím, že se ve výběru pro Soči přeci jenom může objevit. Nechtěl si tedy pod sebou takhle dopředu podříznout větev… Takže ano, mohl to říct dřív. Tohle se mu dá vyčítat.
Rozladění dával najevo už dříve
Ale nevyčítal bych mu, že z něj tryskala zášť. To ne. V neformálních rozhovorech svoje rozladění ze způsobu, jaké panují pořádky v národním týmu, dával najevo už dávno. Třeba po šampionátu v Quebeku v roce 2008, v němž rovněž hrál pod Hadamczikem. Už tehdy to v něm vřelo. Ostatně – na tento turnaj při své rovněž vyostřené reakci trenér zapomněl. V ní mu připomněl pouze to, že ho vzal do Rigy v roce 2006 a obránce byl v tu dobu podle něj nervózní. Opravdu? Vždyť na mistrovství přijížděl v roli mistra světa z předešlého roku 2005 z Vídně, kdy odehrál celý turnaj… Takže už to nebyl žádný zelenáč.
O tom, že při turnajích pod Hadamczikem není všechno úplně v pořádku, si hráči mezi sebou říkají už několik let. Ale nikdo z elitních hokejistů se to neodvážil říct naplno. Až Hejda. Pokud jde o kritiku herního systému, trenér mu vzkázal, že je jeho problém, když ho nepochopil. Hejda se v NHL dokázal adaptovat na složitý systém, který po něm v Columbusu vyžadoval přísný kouč Ken Hitchcock. Pochopil rychle i to, co po něm chce Patrick Roy v Coloradu. Zvládal i herní šablony někdejšího reprezentačního trenéra Vladimíra Růžičky.
Proč narazil zrovna pod současným reprezentačním trenérem?
Není to spíš tak, že je to jenom záminka ke kritice? Jenže i nářky ostatních hráčů, především ze zámoří, vypovídají o tom, že Hadamczik skutečně se svým herním systémem nedokáže v kritických chvílích pružně reagovat. Turín v roce 2006, to je samostatná kapitola. Tam se skutečně bronzová olympijská medaile uhrála především proto, že to do svých rukou vzali hráči kolem Jaromíra Jágra.
Za Hadamczikem jsou výsledky, ale...
Jenže to je historie. Od té doby trenér Hadamczik vyzrál, je zkušenější. Potom získal na mistrovství světa další tři medaile (jednu stříbrnou, dvě bronzové), takže není možné tvrdit, že by jako trenér nebyl úspěšný. To by vůči němu nebylo fér. Výsledky za ním stojí, to je prostě fakt, který je třeba vzít v úvahu. Jaký podíl má on, a jaký hráči, to je věc druhá.
Zdaleka ne všechno je ale ideální. Komunikace, především v době, kdy se tým ocitne v hraniční situaci, není ze strany trenéra nejlepší. I na to Hejda upozorňuje. Je jenom dobře, že se o tom teď mluví. I pro trenéra je to před vrcholným turnajem v Soči důvod k zamyšlení. Podnět k sebereflexi.
A co námitky, že tohle kritizování je česká specialita? A že jen my, čeští novináři, jsme hyeny, které oslovují hráče, kteří se nedostali do týmu?
To se přeci děje všude na světě. Zvlášť po olympijské nominaci. Na Twitteru mě kdosi upozornil třeba na Clauda Girouxe. Že on je formát a nikoho nekritizuje, i když do kanadského výběru neproklouzl. No jo. Ale třeba k tomu, aby kanadského kouče zkritizoval, neměl důvod. Kdežto Hejda ano. I tohle je přeci zajímavý moment. Vědět, že nemá cenu to nějak zakrývat...
Trenér dopředu musel počítat, že se po zveřejnění jeho vyvolených strhne proud diskuzí. Zvlášť, když sáhl k některým nečekaným krokům. Jenže je to jeho volba. Je třeba ji respektovat, je dobře, že ukázal sebevědomí, když si vybral hráče, jimž skutečně věří. V tomto ohledu ukázal více odvahy než v minulosti.
Teď ale musí s nadhledem brát i kritická slova. Je dobře, že se o tom mluví. Pro celý český hokej.
