KOMPLETNÍ ROZHOVOR | Mnohým hráčům se v hlavách honily podobné výtky. Ale nechali si je pro sebe. On ne. Hokejový obránce Jan Hejda (35) narovinu řekl, co ho štve na současném reprezentačním trenérovi Aloisi Hadamczikovi. „A na základě toho si nedovedu představit, že bych pod ním ještě někdy mohl nastoupit,“ uvedl mistr světa z Vídně z roku 2005. I když je v současnosti nejvytěžovanějším českým bekem v NHL, pozvánku do Soči nedostal.
Mluví klidně, žádné přehnané emoce. „Rozhodně to není tak, že bych cítil nějakou zášť kvůli tomu, že nejsem v nominaci. Vůbec jsem s tím nepočítal. Nechci někoho před tak významným turnajem shazovat, možná bych o tom i pomlčel, ale když už se kolem toho tolik mluví a všichni se mě na reprezentaci ptají, je zbytečné podle mě mlčet a tvářit se, že se nic neděje,“ říká pro deník Sport Jan Hejda, klíčový bek týmu Colorado Avalanche a účastník posledního nevydařeného šampionátu ve Švédsku.
Vaše jméno se hodně skloňuje v souvislosti s tím, že jste zůstal pro Soči opomenutý. Co to dělá s vámi?
„Zklamaný nejsem. Ani překvapený. Abych řekl pravdu, vůbec jsem nepočítal s tím, že bych jel na olympiádu po tom, co se dělo na posledním mistrovství světa. Tam jsem se loučil s tím, že jsem odehrál nejspíš poslední zápas za reprezentaci… Bylo mi jasné, jak to bude dál pokračovat.“
Na co hlavně narážíte?
„Když si to vezmu zpátky, bylo nás tam asi přes deset hráčů z NHL, ne?“
Přesně dvanáct.
„A snad vyjma Kuby Voráčka a Jirky Hudlera všichni trenéra zklamali. Nevybavuju si ani to, že by vynikal někdo z Evropy. Bylo nám vyčteno, že jsme neplnili věci, které jsme měli. Jenže abych řekl pravdu, nikdo z nás vlastně nevěděl, jaké úkoly máme. Přiznám se, že nejsem hráč, který by uměl na ledě jenom improvizovat. Jo, občas je to potřeba. Ale hrát úplně bez systému? Jsem rád, když vím, kde mi jezdí spoluhráči po ledě. Abych věděl, kam můžu jet a kdo mě zastoupí. Ale když se tohle neděje, na ledě si nejsem jistý. V pětatřiceti letech znám svoje možnosti a takový systém, což myslím v uvozovkách, hrát neumím… Takže ani nejsem naštvaný, že na olympiádě hrát nebudu.“
Z toho, co říkáte, se dá vyvodit, že tým podle vás nemá šanci na úspěch.
„Ne, to zase ne. Není to dopředu prohrané, to určitě ne. Na turnaji se mohou stát úplně jiné věci a doufám, že ti kluci, kteří tam jedou, si uvědomují, že si olympiádu mohou zahrát tak jednou maximálně dvakrát za kariéru, a nejedou tam s tím, že si musejí hrát na někoho, kdo bude jenom plnit pokyny. Ne. Musejí to naopak vzít do svých rukou! Přesně tak, jak to bylo už na dřívější olympiádě pod panem Hadamczikem v Turíně v roce 2006, kdy to tahouni vzali na sebe a vymysleli systém, který fungoval. To je jediná šance, jak udělat výsledek. A věřím, že to kluci pochopí.“
Skutečně si myslíte, že s tím, co ordinuje kouč Hadamczik, se nedá uspět?
„Jeho systém je spíš jenom okrajový. Ale na vrcholové úrovni, zvlášť v dnešním hokeji, rozhodují malé detaily, které v něm chybějí. Když si vzpomenu na šampionát, tak vždycky se nějaký důvod, proč se gól dostal, hledal až v době, kdy jsme inkasovali. Což je pozdě… Pak se najednou jenom obvinil nějaký hráč, který byl zrovna na ledě, a hodilo se to na něj, že je to jeho chyba. Jenže nikdo neřešil, jak tomu předcházet.“
Kluci mlčeli kvůli olympiádě
Snažil jste se o tom s trenérem mluvit?
„Chtěl jsem, aby mi někdo vysvětlil, co budeme hrát. Že bych to potřeboval vědět, navíc to vidět i na videu. Párkrát se něco ukázalo, ale potom se to zase řešilo až podle toho, co se dělo na ledě. Našel se viník. No a po mistrovství za to mohli jenom hráči. Do jednoho. Nikdo jiný…“
Jak jste vy jako hráči nesli trenérovu kritiku?
„Rozhodně byla spousta kluků, kteří byli naštvaní.“
A mlčeli, protože se báli, že by se nedostali na olympiádu?
„Dá se to tak říct. Vrcholný turnaj v Soči je obrovské lákadlo, proto radši nic neříkali a byli zticha. Vím, že řada hráčů měla podobný názor, ale neřekla to. Já to nedělám, abych někoho shazoval. Ale když jste nadhodil téma reprezentace, je zbytečné mlčet a tvářit se, že se nic neděje.“
Říkáte, že Hadamczikův herní systém moc nefunguje, přitom on sám argumentuje, že třeba na šampionátu v Bratislavě v roce 2011 díky němu tým slavil bronz. A má i řadu dalších medailí.
„No jo, ale je třeba se podívat, jací tam byli hráči. A dobrý trenér dokáže postavit systém podle toho, koho má v sestavě. Ten špatný nutí hráče předvádět systém, který postavil on. A ještě jedna věc. Co jsem tak mluvil s hráči, kteří byli na posledním mistrovství a mají před sebou i teď Soči, tak věří, že to v Rusku bude probíhat jinak. Že si trenér k hráčům nedovolí to, co si dovolil na šampionátu. Že když tam budou spolu osobnosti jako Jágr, Eliáš nebo Plekanec, bude se chovat jinak. A nebude předvádět věci, z kterých byla řada kluků otrávená. Věřím, že to na olympiádě bude jiné. Hráčům to moc přeju. Budu jim držet palce.“
Takhle proti trenérovi Hadamczikovi už dlouho nikdo nevystoupil. Nemáte strach, že se to může obrátit proti vám? On má v hokeji velmi silné postavení.
„Obavy? Nevím… Vždyť já v Česku nemám moc aktivit. A doufám, že to nebude brát jako něco osobního. Jen říkám svůj názor, třeba vůbec nemám pravdu. Lidé to budou možná spojovat s tím, že jsem naštvaný, že nejedu na olympiádu, a jsem uražený. Blbost. Ještě před posledním mistrovstvím jsem každému říkal, že mě Hry moc lákají. Ale po mistrovství mi bylo jasné, jak to dopadne. Byl jsem smířený. Nemluví ze mě zášť. Klukům přeju, aby tam vyhráli medaili.“
Takže to, že jste nastoupil na tom květnovém mistrovství, vám paradoxně v boji o olympiádu hodně uškodilo…
„Asi jo, protože teď prožívám nejspíš nejlepší sezonu v kariéře. Ale stejně nevím. Podívejte se na Jirku Hudlera, který ve Švédsku zahrál dobře a i teď prožívá super časy. Má skvělou formu, v Calgary jasně vede bodování, stojí to tam na něm. Je dvakrát lepší než ostatní v jeho zámořském týmu, ale stejně mu to nepomůže. Tak nevím, podle čeho se ta nominace dělala. Nezlobte se na mě, ale to mi hlava fakt nebere, proč on nejede.“
Je jasné, že ani vy nejste Hadamczikův oblíbený hráč. Čím to, že jste si nesedli?
„Nevím, je ale pravda, že na tom něco bude. Asi proti mně má něco i lidsky.“
Takže si nedokážete představit, že byste pod současným trenérem ještě někdy nastoupil?
„Nedokážu… Rozhodně ne.“
Tím si ale zavíráte i dveře na případný domácí šampionát, který se za rok uskuteční v Praze.
„To jo. Ale prostě si nedokážu představit, že bych podstupoval to samé. Asi jsem tak hloupý, když nedokážu pochopit, jak mám pod ním hrát. Zase na druhé straně – to bychom museli být hloupí úplně všichni hráči, protože jsme zklamali úplně všichni…Nemyslím si, že to by začalo najednou všechno klapat.“
Neměli byste se ale přece vy hráči povznést nad to, kdo tým trénuje? Neměli byste spíš brát to, že hrajete sami za sebe? Za fanoušky? A ne až tolik za trenéra?
„V této situaci si naopak myslím, že koukám až moc na sebe. Já prostě neumím hrát bez systému. Nechci ze sebe v pětatřiceti letech dělat na ledě pitomce a potom to ještě odnášet za někoho, kdo dělá něco špatně a neřekne, jak hrát… Upřímně říkám, že kdyby reprezentaci vedl jiný trenér, o olympiádu bych zabojoval ze všech sil.“
Jak to myslíte?
„Snažil bych se i s trenéry více mluvit. Nebo nevím… (přemýšlí) Vždyť já jsem se na ten poslední šampionát dostal vlastně jenom díky tomu, že se v Česku objevil jeden článek na webu, kde jsem říkal, že bych měl chuť si ve Švédsku zahrát, pokud by byl zájem. A on (Hadamczik) o mně začal uvažovat až právě na základě toho článku. Navíc si myslím, že s jiným trenérem by se nestalo, že by se šampionát takhle nevyvedl. A věřím, že bych mohl do Soči letět. Ale za této situace upřímně říkám, že jsem neměl chuť se někde dál ztrapňovat. Nebo ještě jednu zkušenost řeknu. První den na mistrovství mě trenér překvapil otázkou, jestli hraju přesilovky. Přitom já je už asi pět let nehrál…Specializuju se hlavně na oslabení. Tak jestli kouč trochu sleduje statistiky, měl by tohle vědět, ne? Aby tušil, na co jsou hráči zaměření.“
Čáslava nejede? To je plivnutí do obličeje
Hadamczik argumentoval i tím, že nevěří, že byste zvládl hru na širokém hřišti. Tohle neberete?
„Co se týče obranného pásma, je to trochu jiný hokej. Člověk se s tím musí srovnat, ale pokud se hraje dobrý systém, dá se to zvládnout. Nemyslím si, že bych s tím měl mít nějaké problémy, v Evropě jsem toho docela dost odehrál.“
Na minulé olympiádě vedl Čechy kouč Vladimír Růžička, jenže tým rovněž propadl. Není to tak, že nelze hledat chybu jenom v trenérech?
„Růža má jako bývalý hráč velký cit. Vycítí, jaká pozice tomu danému hokejistovi sedí. Když jste zmínil Vancouver, tam jsme doplatili na to, že jsme měli vlažnější start. Potom ve čtvrtfinále s Finy jsme byli podle mě lepší, do jejich gólmana jsme neustále bušili, stříleli. On se tam válel na zádech, ale vždycky puk někde skončil pod ním. A pak dostaneme smolně gól v době, kdy si Pavel Kubina zvedá helmu…“
Prý jste Hadamczikovi vzkázal, že pokud by o vás uvažoval, přijal byste pozvánku pouze v případě, pokud byste byl hodně vytěžovaný.
„Tahle přesně to nebylo. Jen jsem řekl, že abych si odehrál svůj standard, potřebuju ve svých letech být v tempu. Jinak je pochopitelně jedno, jestli je člověk na olympiádě pátý nebo šestý bek. Pro každého to musí být čest. Ale zase není možné třeba deset minut v kuse sedět na střídačce.“
Někteří fanoušci poukazují na to, že vám nebo Petru Čáslavovi sebral místo Michal Barinka, který je trenérův příbuzný. Jaký k tomu máte komentář?
„Být na místě trenéra, udělal bych to stejně. Namíchal bych sestavu tak, že bych dal mladé, starší. Pak hráče, kteří v klubech tolik nehrají, aby měli možná víc sil. Pak nějaké kluky ke konci kariéry, třeba budou mít ještě dobrý turnaj. Někoho z extraligy. A nezapomněl bych ani na rodinné příslušníky. Ideální, ne?“
Teď zase, prosím, vážně.
„Pro mě je hlavně velké překvapení, že nejede Petr Čáslava. To je kluk, který reprezentuje pořád, odehraje sedm šampionátů v řadě. A teď ho vymění… To je plivnutí do jeho obličeje, protože by si to zasloužil. Slyšel jsem argument, že Michal Barinka jede, protože je tam Lukáš Krajíček. Že musejí být ve dvojici. Jasně, nic proti nim. Ale proč potom je v nominaci Martin Hanzal, ale bez Radima Vrbaty? Copak oni nemusejí hrát spolu? Nevybavuju si, že by někdy hráli bez sebe… Oni mohou zvlášť, Barinka s Krajíčkem jen dohromady. Tomu moc nerozumím.“
Jenže musíte respektovat, že je to prostě trenérova volba. Má na to právo.
„Určitě ano. To nezpochybňuju. I když zase… (přemýšlí) V Coloradu se mě hráči i trenéři ptali, proč nejsem ve výběru. Tak jsem se jim snažil vysvětlit, že si mě nevybral trenér. Oni se divili, jak je možné, že to vybírá jenom kouč, když v zámoří jsou zvyklí, že se na tom podílí i nejrůznější skauti a generální manažer. U nás je to volba jednoho muže. Možná jsme v tom trochu zaostalí, ale budiž. I tak jsem přesvědčený, že kluci mohou v Soči udělat úspěch. Přeju jim to! Když si to ti výborní hráči, kterých je tam i tak dost, udělají po svém, mají šanci. I když si myslím, že jim to trenér trochu ztížil…“
