Švédské kapky s pořádnou dávkou jedu ochromily české hokejisty v prvním vystoupení na olympiádě v Soči. Národní tým prohrál 2:4, když vůbec nezvládl rozhodující první půlku partie.
„Je velmi jednoduché utkání analyzovat. První třetinu jsme jen stáli, byli pasivní, nenapadali. Takovým hokejistům jako jsou Švédové, když se jim ponechá prostor, poznáte hned, čeho jsou schopní,“ líčil svoje dojmy Patrik Eliáš.
Proč jste byli pasivní?
„Mluvili jsme o tom, že budeme hrát trpělivě bez puku, ale tohle bylo až moc. Všichni jsme byli zaražení, čekali jsme, jakým způsobem budou hrát oni a co přesně vlastně máme sehrát na tom ledě. Když už jsme začali konečně číst hru, navzájem se doplňovat, bylo to pořádně lepší.“
Padl v kabině po prvním dějství nějaký emotivnější projev?
„Řekli jsme si, že nemůžeme panikařit, ale že takhle to dál nejde. Že nesmíme být tak zaražení a pasivní. Nakonec se ukázalo, že s nimi můžeme hrát vyrovnanou hru. to je důležitý. Měli jsme pocit, že jsme druhou půlku byli lepší. Nesmíme ale hrát zaražený hokej. Zničehonic jsme ale začali hrát do těla, byli agresivní, otočili děj zápas a druhou půlku utkání si dokázali, že můžeme hrát s kýmkoliv. Akorát už bylo pozdě.“
Švédové měli hromadu prostoru před českou brankou. I z toho vznikaly trable, souhlasíte?
„Asi ano, my jsme nebyli agresivní nikde po hřišti. Pak jsme to zlepšili a hráli velmi dobře druhou polovinu zápasu. Začali jsme hrát víc do těla, dohrávali jsme. Bylo vidět, že i tak šikovní hokejisté jako jsou oni, udělají chybu, odhodí od sebe puk.“
Půjde se odrazit od lepší druhé půlky?
„Musíme se ponaučit a být tím týmem, který bude diktovat tempo hry. Nebát se jít za tím, nebát se hrát fyzicky. V první třetině jsme snad neměli jediný fyzický souboj… Proti takovým hráčům to nejde. Naše napadání kolikrát spočívalo jen v tom, že jsme šli hokejkama po nich, nedohrávali jsme je. Karlssonovi jsme dávali až moc prostoru. To byla chyba.“
Jakub Kovář se celkem rychle pakoval z místa prvního gólmana, je to teď z vašeho pohledu brankářská otázka problém?
„Tohle bylo vyloženě na nás, to nemá s Kovym vůbec nic společnýho. Ani ho nic pořádně netrefilo. My jsme jen stáli, byli jsme moc pasivní. Všude, u sebe, u nich. A to je pak těžký hrát.“
Byla škoda, že nehrál Radko Gudas, který by si uměl sjednat prostor?
„Těžko říct. On je myslím rád, že se dá fyzicky dohromady a pak je na trenérovi, koho bude hrát dál.“