Chybující Soukalová věřila Moravcovi: Pět medailí je zázrak!
PŘÍMO ZE SOČI | Třikrát mimo! Stejně jako v prvním olympijském závodě se biatlonistka Gabriela Soukalová i ve smíšené štafetě dostala do krizového momentu. Na první střelbě vleže hned třikrát netrefila terč. Stačila ale rychle dobít, běžeckým výkonem ztrátu dohnala a nakonec se spolu s ostatními radovala ze stříbrné medaile.
Její maminka jí při prvním závodě pěkně vyčinila, když si třemi chybami na úvodní střelbě pokazila hned dva závody. Teď však Gabriela Soukalová má dvě stříbrné medaile jako odpustek. Po úspěchu ve vytrvalostním závodě přidala další kov ze štafety. A má tak už o stříbro víc než Gabriela Soukalová starší, která byla druhá v běžkařské štafetě v Sarajevu 1984.
„Doufám, že není poslední! Budeme tady dělat všechno, aby se to nějak rozšířilo. Pro všechny je zisk tolika medailí strašná motivace do další olympiády. A doufám, že se za námi přidá spousta malých dětí a budeme mít následovníky. Že z tak malé republiky vezeme pět medailí z olympiády, je zázrak.“
Netrnula jste při posledním úseku, kdy o medaili bojoval finišman Ondřej Moravec?
„Věřila jsem, že to zvládne, protože znám jeho stojky. Ale jsem strašně ráda, že se mě neptáte na moji první střelbu.“
Tahle otázka samozřejmě nesmí chybět, co se tam stalo?
„To bylo strašný… Myslela jsem na zbytek týmu.. Před startem jsem si říkala: Dneska bychom mohli mít zase šanci. Věřila jsem. Ale věděla jsem, že těch vyrovnaných a silných týmů je hodně. Když jsem viděla, jak to tam Verča Vítková hnala od prvního kola a já pak přijela a dala tam trojku… To bylo strašný.“
Byla to stejná chybu jako v úvodním sprintu, kde jste na střeleckou položku přijela hodně rychle a nestihla jste se vydýchat?
„Myslím, že ne. Lehala jsem si na jedničku. Vůbec jsem se přitom necítila zadýchaná. Před startem jsem tady skuhrala, že budu nemocná, že se cítím strašně, pak jsem vyjela a jelo se mi tak dobře jak ještě žádný závod. Dokonce ani v cíli nic. Žádný lehání, pohoda…“
