Jiří Uhlíř
9. července 2008 • 19:32

Rocky nad trampolínou

TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Na třetí pokus to vyšlo. Trampolinistka Lenka Popkin-Honzáková se po kvalifikaci na MS dostala na OH. Nedoufala v to, před čtyřmi lety už nechtěla na trampolínu vlézt.



Chyběla jí motivace. Nyní se v Americe připravuje na olympijské hry, zdokonaluje každý prvek, salta a psychiku. Pod dohledem svého manžela-trenéra.

Není to estráda ani cirkus. Na trampolíně se závodně skáče po celém světě, dokonce i v Africe. A zkušení trampolinisté jsou pohyboví supermani. Každý umí dokonale ovládat své tělo. „V životě jsem nelyžovala, až jednou jsem jela se školou na hory a udělala jsem hned zkoušky na instruktora lyžování,“ vyzdvihuje přednosti svého sportu třicetiletá Honzáková.

Jenže nechybí ani bolest. Jedna chyba, a po špatném provedení salta či vrutu čeká závodníka krutý „aut“, čili dopad na zem. „Je to zvláštní, ale v devíti letech, kdy jsem začínala, jsem se nebála. A to mám dodnes strach z kolotoče a výšek,“ vysvětluje zajímavý paradox osminásobná česká mistryně, která si už několik zranění vytrpěla.

Třeba vyhozený kotník, zlomený loket, zlomená čelist a v zádech ji trápí tři vyklenuté plotýnky. „Je bojovnice, vždycky všechno těžké překonala a do všeho se hnala přes veškeré hranice. Ale ta zranění, co měla, byla opravdu vážná. Nemusela ani chodit,“ vysvětluje její matka.

Karamboly mají většinou stejnou příčinu. Sportovci ji nazývají „záskokem“. „Prostě se najednou odrazíte a zničehonic nevíte co skočit. Tedy tělo to ví, ale hlava ne, protože je zamotaná z těch veškerých výkrutů a salt. Je to velká past, která pramení z automatizace prvků,“ vyzrazuje olympionička největší zrádnosti.

Psychologové proto závodníkům radí, ať při skákání raději myslí na počasí. A aby se nikdy nedívali do stropu, pro stoprocentní orientaci je potřeba zabodnout oči do středu trampolíny. Mysl se nesmí zamotat.

Vždyť je z čeho, prvků je celkem přes padesát. Ten nejtěžší skočila Honzáková v roce 2005, když jako jediná Češka zvládla trojné salto. Přesto v tu dobu pomýšlela na konec kariéry. Nedostala se na olympiádu do Atén. Těsně. „Kvůli psychice. Jsem stresařka a perfekcionalistka. Vždycky když se cítím výborně, to úplně zkazím.“

Honzáková byla po nešťastné kvalifi kaci frustrovaná, chyběla jí motivace. Zhlédla se však ve filmu Rocky 3, ztotožnila se s hlavním hrdinou. Šťastný konec v americkém trháku ji nabudil a do USA odcestovala s předním českým trampolinistou Petrem Dufkem.

V New Jersey našla ten potřebný hnací motor v srdci. Seznámila se s místním trenérem Davidem Popkinem, který nyní koučuje i českou reprezentaci. Bývalý závodník se učil od běloruských mistrů, mnoho technických věcí předal Honzákové.

Před půl rokem si amerického kouče i vzala. „Doteď nevím, jak se tyto dvě funkce dají skloubit. Jsem tvrdá hlava, zpočátku jsme se hodně hádali,“ směje se Popkin-Honzáková. „Má to ale své výhody. Soustředím se nejen na svůj výkon, ale i na to, abych ho nezklamala kvůli vztahu...“

Skoky na trampolíně

Premiéru měla trampolína na olympijských hrách v Sydney v roce 2000. Trampolína má rozměry přibližně 5x3 metry a je vysoká 110 cm. Plachta je ušita z 4-6milimetrových chemlonových nebo nylonových vláken. V závodě se nejprve skočí povinná a pak volná sestava. Hodnotí je pět rozhodčích, maximální známka je 10 bodů. Rozhodčí můžou za chyby a nedostatky v provedení skoku udělit srážku 0,1-0,5 bodu. Nejvyšší a nejnižší známka provedení se škrtá, ostatní se sečtou. Na trampolíně je nejdůležitější práce v plachtě. Každý prvek začíná po doskoku a od toho se odvíjí technika. Poloha těla musí být předpisově rovná s nataženýma rukama a rozhodčí sledují i prsty, které nesmí být roztažené.

V tuto chvíli je nejlepší česká trampolinistka v Americe, kde se připravuje na vrchol kariéry v Pekingu. „Jen dolaďujeme prvky a techniku. Moc se do Pekingu těším,“ tvrdí Lenka Popkin-Honzáková. Ač má domov v New Jersey, reprezentovat USA by nikdy nechtěla.

V Americe žijete soustavně od roku 2003, jste tam spokojená?
„Jsem. Jsou tu ideální podmínky pro trénování. Ráda ale cestuju. Náš sport má menší, ale dobrou komunitu, na svatbu s mým trenérem Davidem Popkinem přicestovali do Česka známí z Austrálie i Japonska. Ale Ameriku bych nikdy reprezentovat nechtěla.“

Trampolínu děláte přes dvacet let, bojíte se ještě ve vzduchu?
„Já byla od dětství takový typ, že jsem všechno chtěla za každou cenu skočit. I za cenu smrti. Teď se však bojím víc. Zejména mám menší obavy z Pekingu. Bude tam zcela nová trampolína, nový druh s pružinami, které jsou neprošlápnuté, tvrdé. Mně vyhovuje spíš měkčí. Proto tam jedeme s nejméně týdenním předstihem, abychom si zvykli. Vše hraje roli.“

Jakého umístění chcete dosáhnout?
„Být na mistrovství světa šestnáctá z šedesáti zní hezky. Ale být na olympiádě šestnáctá z šestnácti – to už hezky nezní. Hlavně nebýt poslední. Je to však hodně zrádné. Čtyři roky trénujete a na předvedení výkonu máte jen sedmnáct vteřin! Hodně vysoko budou závodníci z Ruska, a hlavně z Číny. Nechápu, co všechno dokážou skočit.“

Články odjinud


Články odjinud