Kreuziger: Výkonnost může být různá

Teď však čeká silničního cyklistu Romana Kreuzigera úplně jiný závod.

Olympiáda v Pekingu – jednodenní loterie, kde není důležitý jen vlastní výkon. Mladý Čech touží po elitní pětce, stejně tak ale může dojet daleko za vítězem.

Ještě před odletem na olympiádu se na hodinku a půl doma projel na kole. Pak oba své závodní stroje rozložil, zabalil do stylové týmové tašky, aby je na letišti těžce hodil na odbavovací pás.

„Na let se moc netěším. Jsem teď hodně rozjetý, klimatizace mě může zchladit. A přivodit nachlazení,“ obával se Kreuziger.

Na jaký výsledek se aktuálně cítíte?
„Dva týdny se mi jezdilo dobře. Jenže ta délka letu do Číny... Výkonnost může být různá, proto nemám konkrétní cíl. Super umístění je ale do pátého místa.“

Co jste všechno stihl po Tour de France?
„Docela dost. Hned v pondělí a ve středu jsem měl kritéria, jedno v Belgii a druhé v Rakousku. V pátek jsem cestoval do Španělska, v sobotu jel závod San Sebastian a v pondělí jsem se vrátil.“

Ve španělském závodě jste skončil dvacátý. Je to předzvěst dobré kondice?
„Cítil jsem se dobře, byla šance získat lepší bod. Ale já jsem upřednostnil pomoci kolegům z týmu. Přece jen, být patnáctý, nebo desátý, to nemění nic.“

V sobotu jste týmově spolupracoval, bude podobná strategie i v Pekingu?
„Já myslím, že ne. Olympiáda jednou za čtyři roky, jedu tam za národní mužstvo a ne za tým. Týmovou pomoc vidím složitě, ale to se někdy neví. Jede nás tam dohromady šest z Liquigasu.“

A jak vidíte spolupráci s českým reprezentačním kolegou Petrem Benčíkem?
„Tam nepůjde o nějakou spolupráci, spíš o to, se popřípadě zachránit. Nebo se tam co nejvíc pošetřit.“

Už jste se spolu o závodu bavili?
„Petr tam jel s třítýdenním předstihem. A psal mi před odletem do Číny. Tím to tak nějak skončilo. Uvidíme se až tam.“

Jaká je vůbec motivace pro olympijský závod během těžkého roku?
„Olympijský dres není tak vidět, jeho hodnota není jako jiné závody. Ale chuť mám. Olympiádu jsem nikdy nejel. Je to jiné oproti mistrovství světa.
Tam startuje dvě stě lidí, v Pekingu je prý sto čtyřicet pět závodníků. Z toho čtyřicet pět bude asi z různých necyklistických států... Těžko ale předvídat. Závod San Sebastian dojíždělo loni dvacet jezdců a letos až čtyřicet pět, bez nějakého sjíždění a volna.“

Kdo je podle vás favoritem pro Peking?
„Asi italský cyklista Paolo Bettini a Španěl Alejandro Valverde. Na toho Itala reprezentační kolegové určitě pojedou. Je pro mě favoritem číslo jedna. Dobrou fyzickou kondici předvedl už na San Sebastienu.

Porazil ho sice Valverde, ale je třeba si uvědomit, že jel Tour de France, narozdíl od Bettiniho.“

V Itálii je hodně výrazných individualit, nehrozí mezi nimi hádka?
„V posledních letech si to Bettini slušně zorganizoval. Vždycky tým pracoval pro něj.“

Co říkáte profilu, má prý být hodně kopcovitý, vyhovuje vám to?
„Nevím. Neviděl jsem ho, ani se na informace nekoukám. Probírám vše den před startem. Říkají však, že je to táhlá trasa s dlouhým sjezdem. V tom sjezdu se to asi sjede a finále stejně bude spurtovat nějakých dvacet lidí. Ale okruh jsem neviděl. Uvidíme až na místě.“

Do Číny jedete poprvé, těšíte se?
„Kdyby to bylo jinde, byl bych radši. Ale bude to určitě pěkně zorganizovaný, viděl jsem už fotky.“

Na klasických závodech jste zvyklý na servis a zabezpečení. Tady pojedete sám. Jste na to připravený?
„Nějaké požadavky jsem si vydobyl. A český svaz mi je splnil. Servis nebude určitě stejný, ale bude velmi podobný, handicap to určitě neznamená.“

Budete mít k dispozici někoho z vašeho týmu Liquigas?
„Ano. Jeden mechanik z italské reprezentace mi pomůže, když bude třeba.“

Nemáte trochu strach z toho jídla, přece jen musíte jíst dost zdravě?
„No já jsem se minulý týden připravoval také trochu v McDonaldech (smích). Takže nějaká rezerva bude. A v Číně se budu stejně stravovat v českém centru.“

Závodíte hned první den, je to výhoda?
„Jedině v tom, že se dřív vrátím domů. Můžu si pár dní odpočinout. Pak začneme německým závodem a dále je mistrovství světa. Hned v neděli proto letím po závodě zpátky. Dva dny trvá cesta a další dva dny si dám volno. Pak budu trénovat.“

Takže nestihnete prožít olympijskou atmosféru a podívat se na jiné sporty?
„Já jsem si to takhle přál. Přiletět na poslední chvíli a co nejdřív se vrátit. Ten odpočinek je zcela jiný tady, než v pekingské vesničce.“