Slalomáři má k medaili pomoct i rodina

A třeba ti nejbližší budou u toho, když dneska získá medaili. Formu na to má.

Vodáci jsou pohodáři. Ale i v tomto ohledu on mezi nimi vyčnívá. Z ničeho si nedělá těžkou hlavu, nestresuje se. Nezdá se, že by měl před možná životním závodem měnit zvyky…

Včerejší kvalifikaci zvládl na čtvrtém místě, ideálně neprojel poslední branky druhé jízdy. Co se stalo? „To bych si asi nechal pro sebe, stejně tomu lidi nebudou rozumět,“ usmál se. Včerejšek smazaný, dneska teprve začíná všechno naostro.

Semifinále, finále… A medaile? Podle expertů má formu jako hrom, o tom svědčí i druhé místo na posledním mistrovství Evropy.

„Neberu to tak, že bych měl plnit nějaká očekávání. Dělám sport, který mě baví a tak to beru. A když jsem se dostal na olympiádu, tak ho snad nedělám tak špatně,“ řekl nedávno. Další jeho klasická hláška.

A ještě jedna. Na otázku, jestli ho rodina nerozptyluje od soustředění, bez velkého rozmýšlení prohodí: „Jsem rád, že jsou tady. Co bych tady jinak dělal? Zabíral se myšlenkami, jak mám projet třetí bránu? No proboha… Sport má být zábava, ne?“

Přítelkyně s roční dcerkou bydlí v hotelu kousek od kanálu. Ježek původně myslel, že by malou nechal doma kvůli velkému smogu. Ale když dorazil, zjistil, že to s ním není tak strašné. „Nerad, ale musím Číňany pochválit, protože ten vzduch se opravdu zlepšil,“ říká.

Takže zavolal domů, že i pro dcerku to bude bezpečné. Když byl v Pekingu dvakrát před olympiádou na soustředění, situace byla mnohem horší.

„Pořád jsem si připadal jako na autobusovém nádraží, ten smrad byl hrozný,“ vzpomíná. Ani tentokrát není viditelnost nejlepší, ale to je způsobeno spíše mlhou a opary.

Z finančního hlediska není pobyt rodiny zrovna nejlevnější, ale jednatřicetiletý Ježek kromě kanoistiky pracuje i jako počítačový expert, takže nemusí spoléhat jenom na sportovní výdělky. „Neříkám, že to bylo levné, ale taková příležitost přijde třeba jednou za život… Každý by se chtěl na olympiádu podívat, tak proč to nevyužít. Navíc když na to jakž takž máte,“ reaguje.

Dneska ho čeká semifinále, z něj by se měl bez potíží vmáčknout mezi elitní osmičku a zajet si o medaile. Včera zajel obě jízdy čistě, bez jediného „šťouchu.“

Především první část kvalifikace zvládl s bravurou. Během jeho jízdy se místní hlasatel nad ladností rozplýval. Přitom kanál je to opravdu náročný. Jak moc?

„Myslím, že by si ho měl zkusit sjet i nějaký vybraný divák, aby se to dalo posoudit. V něm jinak jezdí samí borci, tak mi přijde, že to nic není a pak tam vjedu a říkám si: ´Fíha, panečku...´“

Teď vážně. On si v těchto podmínkách naopak libuje. Když se ho někdo zeptá, vždycky poví: Děláme přeci divokou vodu, ne? Tak ať je divoká!

Už i v Pekingu se rychle rozneslo, že tenhle sympatický chlapík se vyzná v počítačích. Takže občas za ním někdo přijde s prosbou o radu. A nejen kvůli počítačům. Sportovci už na něj houkli i s prosbou, jestli by jim nepomohl s foťákem.

„Ale s nimi nic neumím. Neoprávněně jsem získal popularitu jako nějaký odborník,“ v žertu to komentuje. A co jim tedy odpoví? „Aby si přečetli manuál.“

V olympijské vesnici je bez práce. Počítačová síť funguje, lidi z české výpravy dokonce zařídili ve všech patrech bezdrátové připojení, aby mohli všichni v klidu po internetu surfovat. „Takhle to jiné země nemají. Musím tedy náš výbor pochválit,“ dodává.