Synek: Být to delší, umřu

Pak se skácel k zemi, zdravotníci mu na hlavu pokládaly pytlíky s ledem. Stříbrný skifař Ondřej Synek byl vyřízený. A pocity se v něm mísily.

Reportáž ze závodu čtěte zde>>>

S českými novináři promluvil až po oficiální tiskové konferenci. Sedl si na židli, tělo už mu tolik nehicovalo. Po deseti minutách ho pořadatelé nekompromisně odvedli na dopinkovou kontrolu.

Už je vám lépe než hned po dojezdu?
„Už je to dobré, protože mě tělo tak nebolí. Ale když jsem dojel a stál potom tam u vás, byl jsem úplně hotovej.“

Co přesně vás v takovou chvíli bolí?
„Pálí nohy, ani nejdou natáhnout. Prostě hrozná únava, celé tělo je v křeči.“

Ve vedru je to ještě náročnější?
„To je tím závodem. Kdyby bylo dvacet stupňů, je to stejný. Člověk jede úplně naplno, vydá se. Pak už nemá žádnou energii.“

Třetí Mahe Drysdale vypadal po dojezdu ještě hůř…
„Ten trošku vytuhnul. Bojoval jsem o třetí místo s Belgičanem Maeyensem a Norem Tuftem, pak jsem se podíval před cílem doleva a vůbec jsem nevěděl, že jsme Drysdala tak dojeli.“

Nepřekvapilo vás, že všichni vyrazili ze startu tak rychle?
„Bylo to finále olympiády, není na co čekat. Není to světový pohár, v němž až o tolik nejde. Tady chce každý medaili.“

Přepadl vás strach, když jste během závodu byl až na pátém místě?
„Jelo se v houfu, rozestupy byly půl lodě, loď. Dal jsem finiš, chtěl jsem Tufteho ještě předjet, ale na to už jsem neměl. On mi tam strčil půl lodi. A když jsem se mrknul doleva, byl jsem před Drysdalem. Takže jsem měl ještě větší radost.“

Měl byste zlato, kdyby byla trať o dvě stě metrů delší?
„Tak umřu!“

To by asi tedy umřeli všichni…
„Takhle se to nedá brát. Ani kdyby to bylo o deset metrů delší, tak ho nepředjedu.“

Poslední pětistovku jste ale zajel nejrychleji.
„Měl jsem asi nejvíc sil. Chtěl jsem medaili, tak jsem se snažil.“

Tempo máte přesně nalajnované, takže byste nevydrželi veslovat ani o metr víc?
„Přesně tak se to dá říct. Člověk jede nějaké tempo, přiblíží se posledních pět set metrů, takže do toho kopne. Protože počítá, že je to opravdu posledních pět set metrů… Víc ani trochu.“

Jaký pocit ve vás bezprostředně po závodě převládá?
„Určitě trošku zklamání. S Tuftem jsem absolutně nepočítal, že by takhle ujel. Hodně mě překvapil. O Drysdalovi jsem si myslel, že je na tom dobře a vyhraje. Takže když jsem se podíval, že jsem druhý, byl jsem šťastný. Je to moje první olympijská medaile, jsem celkem ještě mladý a doufám, že budu pokračovat. (a ihned zareaguje) Tedy určitě budu pokračovat ve veslování. Já myslel i v té bilanci…“

Jistě budete mít o to větší chuť to Tuftemu vrátit.
„Samozřejmě. Ještě jsem nevyhrál žádný velký závod, akorát světový pohár, jinak jsem byl párkrát druhý. Takže určitě chci vyhrát, musím se snažit dál. Když se mi to na olympiádě v Londýně povede zopakovat, nebo ještě vylepšit, zlobit se nebudu.“

Komu jste chvíli po vyhlášení výsledků házel květinu?
„Jirkovi Kejvalovi, prezidentovi svazu. Ať ji dá nějaký ženský, kterou uvidí. Vzal bych ji přítelkyni, ale to by kytka uschla, letíme domů až ve středu. Tak tady to někoho potěší a přítelkyni koupím pak nějakou jinou.“

Na vyhlášení nemáte stupínky, stojíte jenom na platě. Není to škoda?
„Na to už jsem zvyklý. O stupínky mi nejde, jsem rád, že mám medaili.“

Nebude vás za pár dní mrzet, že není zlatá? Scházelo vám k ní málo, necelá sekunda…
„Málo, málo… Z mého pohledu je to hodně. Půl lodě, to je ve finiši dost velký kus.“

Víc než na papíře…
(usmívá se) „Tam je to opravdu relativně málo. Ale v lodi hodně, stálo by to ještě hrozně moc sil.“

Atlet Roman Šebrle říká, že po desetiboji není radno slavit. Tělo je tak oslabené, že to většinou končí špatně. I váš sport je hodně náročný, vidíte to stejně?
„Je to tak. Ale na pivo už se těším, nějaké si dám. Ale opravdu musím opatrně, hned v ten to jde docela rychle.“ (směje se)

Kdy jste před závodem měl pivo naposledy?
„Měl jsem ho i tady v Pekingu, ale to byla jenom taková třetinka. Jinak předtím doma.“

Jste chlap jako hora. Jste i velký pivař?
„Po závodě si dám tři a budu na maděru… Ale normálně jich zvládnu dost. Jsem vítěz pivního desetiboje. U nás v Brandýse nad Labem máme takovou soutěž a u toho se pije deset piv. Umím se k tomu postavit.“ (směje se)

Jaké disciplíny jsou zahrnuty?
„Třeba se jede na pramici, u toho se pije. Nebo se jede v kolečku, ten druhý ho tlačí. Nebo se zvedají jako při benči sudy piva. A u toho se taky pije… Zvládnul jsem deset disciplín, deset piv. Každé ale co nejrychlejc.“

Za úspěch na olympiádě jste plánoval, že si pořídíte motorku. Už máte nějakou vybranou?
„Asi až na jaře si ji pořídím. Znám se ve Staré Boleslavi s borcema z yamahy, jsou to moc milí lidi, pořád mi fandí, píšou esemesky. Určitě je půjdu navštívit a něco vybereme.“

Plánoval jste, že si pořídíte motorku BMW. Takže to padá?
„Jo, říkal jsem to. Ale musím si to rozmyslet. Třeba bude nějaká sponzorská…“ (směje se)